Když se ocitneme v těžkém období, ať už prožíváme krizi v partnerství, trápíme se kvůli dětem v pubertě, nebo na nás padají stíny z naší vlastní minulosti, máme tendenci ztrácet pevnou půdu pod nohama. Často pak propadáme pocitu, že věci už se nikdy nezmění.

Jenže lidská psychika má neuvěřitelnou schopnost hojení, pokud jí k tomu dáme ty správné podmínky.

Psycholog a rodinný psychoterapeut Mgr. Jan Kulhánek v rozhovoru připomíná, co je tou největší medicínou na každou bolest:

„Každá bolest potřebuje trochu jinou medicínu. Někdy je to doprožití věcí v bezpečném vztahu, někdy nová, léčivá zkušenost v psychoterapii, kde člověk konečně dostane plné přijetí a pozornost. Ale to, co vedle toho nesmírně potřebujeme všichni, je mít naději, že bude dobře.“

Tato naděje není jen prázdnou frází. Je to motor, který nám dává sílu neodcházet z boje, zkoušet nové cesty, učit se naslouchat jeden druhému a stavět v rodině zdravé hranice a respekt.

Ať už dnes procházíte čímkoliv, nezapomínejte, že žádná bouře netrvá věčně.
Co vám osobně dává největší naději, když v životě procházíte náročným obdobím? ...

Všichni mluví o tom, jak moc cukru dnes spotřebujeme a jak je potřeba ho škrtat z jídelníčku. Jenže přední český diabetolog prof. Jan Škrha upozorňuje, že skutečný viník epidemie cukrovky leží v něčem úplně jiném: v našem pohodlí.

Drtivá většina případů diabetu totiž nevzniká kvůli poruše zpracování cukrů, ale kvůli tukům a celkové přemíře energie, kterou do sebe dostáváme, aniž bychom ji jakkoliv spálili. Vyměnili jsme chůzi za sezení u obrazovek a tabletů.

Největší záludností této situace je, že tělo dlouho nevysílá žádné varovné signály. Člověk může mít prediabetes celé roky, cítit se skvěle, a přitom si zadělávat na vážný problém.

Změna přitom nemusí tolik bolet – často stačí vrátit do života obyčejné kilometry chůze a zmenšit porce jídla na talíři.

Kolik kilometrů průměrně za den nachodíte? Hlídáte si kroky, nebo máte spíše sedavé zaměstnání? ...

Cokoliv máte v životě rádi — jednou o to přijdete.

V našem podcastu o tom otevřeně mluví psycholog a neurovědec doc. RNDr. Petr Bob, Ph.D. Nikoho a nic na tomhle světě nemáme nastálo. Všechno máme jen na půjčku. Partnera, děti, rodiče, kamarády, zdraví, kariéru. Jednou to skončí — a ve většině případů to nebude tak, jak bychom si představovali. 🕯️

Není to podle něj černé vidění světa. Je to prostě fakt, kterému se vyhýbáme, dokud nás nedožene. 😶

A pak zůstane jediná otázka, která má smysl klást — co je v životě tou hodnotou, která vám zůstane i ve chvíli, kdy přijdete úplně o všechno?

🎧 O smyslu, naději a o tom, co nás drží nad vodou i ve chvílích, kdy se zdá, že už nic nedává smysl, mluví docent Bob v celém dílu na našem kanálu.

💬 Tak co — co je tou hodnotou pro vás? ...

Co je smyslem života?

V našem podcastu o tom mluví Jiří Charvát. Život přirovnává k tenisovému zápasu. Pořád vám přilétá míček na vaši stranu sítě. Vy ho pinknete zpátky. Soupeř ho pošle k vám. A vy zase odehrajete. 🎾

To je podle něj celé. Žádný velký skrytý smysl. Žádné tajemství, žádná záhada. Být člověkem znamená neustále reagovat na to, co k vám přilétá. A život je vlastně ten zápas samotný.

Charvát říká, že nejdůležitější je z toho nebýt v nervu. Většina lidí se stresuje, jestli ho dobře zvládá. A přitom to celé není o vítězství. Je to jen o tom hrát.

Když to pochopíte, najednou upustíte spoustu tlaku, který jste sami na sebe naložili.

🎧 Celý rozhovor o vědomí, smyslu života a o tom, proč jsme všichni mnohem propojenější se světem, než si myslíme, najdete na našem kanálu.

💬 Jak vnímáte smysl života vy? ...

„Některé školy nehodnotí výkon žáka, ale jeho osobnost. A to pro mě není v pořádku. My učitelé od toho nejsme. My hodnotíme výkon.“

Tato silná a nesmírně důležitá slova zazněla v našem nejnovějším podcastu z úst profesorky PhDr. Jaroslavy Ševčíkové, Ph.D.. Autorka knihy Wellbeing ve škole a zkušená pedagožka tím otevírá téma, které dnes pálí nejednoho rodiče.

Chceme pro děti to nejlepší. Chceme moderní školy, které je nebudou traumatizovat. Často ale v dobré víře sklouzáváme do extrému. Zaměňujeme zpětnou vazbu za hodnocení toho, kým dítě je.

Jaký je v tom rozdíl? Zásadní.

Rozdíl mezi: „Tohle učivo jsi, Maruško, zvládla na takové úrovni, tady ti něco chybí a tady přidej“ versus „Ty jsi ale šikovná/nešikovná holčička“.

„Kdo mi dává právo hodnotit šikovnost nebo nešikovnost dítěte? Já se jako učitelka necítím, že bych toto právo měla,“ říká na rovinu Dr. Ševčíková.

Když škola (nebo i my rodiče doma) začne místo reálného výkonu hodnotit samotnou osobnost dítěte, zaděláváme mu na obrovský vnitřní zmatek a budoucí úzkosti. Dítě totiž rychle nabyde pocitu, že jeho lidská hodnota závisí na tom, jak splnilo úkol. Že když udělá chybu, není špatná jeho práce, ale je špatné ono samo.

Zpětná vazba má být srozumitelným kompasem, ne nálepkou na duši. Má ukázat, kde je potřeba zabrat a ze které zóny učení se odrazit.

Jak v dnešní době plné tlaku na výkon nastavit zdravé hranice? Jak pomoct dítěti budovat odolnost, aniž bychom ho zraňovali? A jak poznat, kdy moderní pedagogické trendy našim dětem spíše škodí?

🎧 Celý, mimořádně upřímný rozhovor s Dr. Jaroslavou Ševčíkovou plný rodičovských aha-momentů a konkrétních rad pro vaši rodinu najdete právě teď na našem kanálu.

💬 A jak to vidíte vy?
Setkáváte se u svých dětí (nebo kdysi u sebe) s tím, že učitel místo opravené písemky hodnotil spíše vaši povahu a osobnost? Myslíte si, že klasické známky jsou spravedlivější, nebo fandíte modernímu slovnímu hodnocení, i za cenu rizik, která paní profesorka zmiňuje?

Napište nám svůj názor a zkušenosti do komentářů níže. Pojďme o tom diskutovat! ...