Je neděle odpoledne. V kalendáři svítí poslední volný blok, ale vaše hlava jede na plný výkon. V myšlenkách procházíte e-maily na nadcházející týden, kontrolujete úkoly, přemýšlíte, co všechno jste ještě nestihli a co byste mít hotové měli. Když na chvíli sednete do křesla a jen tak zíráte z okna, do deseti sekund se dostaví nepříjemné bodnutí u srdce. Neměl/a bych raději jít něco dělat? Vždyť jen tak sedět je přece ztráta času…
Poznáváte se v tom? Pro dnešního člověka se ze slova „zastavit se“ stal téměř sprostý výraz. Odpočinek nevnímáme jako přirozenou regeneraci, ale jako drahý luxus, na který prostě nemáme nárok, dokud nebude všechno hotové. Jenže spoiler: Všechno hotové nebude nikdy.
Poslechněte si ukázku z rozhovoru
Jak vystoupit z nekončícího kolotoče povinností a proč nás samotné zastavení tolik znervózňuje? O tom si moderátor Pavel Mirovský povídal s jedním z nejuznávanějších českých psychologů a odborníků na všímavost, PhDr. Janem Bendou.
Za neustálým děláním se často skrývá pocit viny
Proč je pro nás tak těžké nic nedělat? Jan Benda na základě své mnohaleté praxe vysvětluje, že pod neustálou potřebou podávat výkony často leží takzvaná maladaptivní schémata. Když se totiž konečně zastavíme, okamžitě vyplave na povrch vnitřní kritik nebo hluboký pocit viny.
V našem mozku dojde k poplachu: Pokuď nepodáváš výkon, jako bys neměl/a žádnou hodnotu.
Náš západní životní styl nás naučil zaměňovat dvě základní dimenze lidské existence: dělání (působení) a bytí. Zatímco dosahování cílů a plnění úkolů kultura oslavuje, samotné „bytí“ považujeme za lenost. Jenže bez rovnováhy obou pólů se z našeho života vytrácí hlubší spokojenost a nastupuje chronická vyčerpanost.
Hlavní myšlenky z rozhovoru, které vás přimějí k zamyšlení:
Jedna unce praxe je cennější než tuna teorie: Můžete mít přečteno padesát knížek o seberozvoji a meditaci. Znalost informací ale nestačí. Stejně jako se nenaučíte krasobruslit tím, že si přečtete návod na piruetu, musíte schopnost uklidnit se krok za krokem trénovat v praxi.
Pozor na past „pseudoklidu“: Skutečný vnitřní klid neznamená stát se pasivním nebo potlačit všechny emoce (tzv. efekt Sněhurky ve skleněné rakvi). Jan Benda přirovnává opravdový klid ke klidu surfaře — člověk nezastaví divoké vlny života, ale dokáže na nich s radostí a dovedností surfovat.
Vztek jako ochranný štít: Vztek a hněv jsou často jen sekundární emoce. Pod nimi se téměř vždy ukrývá něco mnohem zranitelnějšího — pocit odmítnutí, smutku nebo odstrčení. Pokud se naučíme vnímat primární emoci, naše vztahy i vnitřní svět se zásadně promění.
Příliš velké nároky na jednoho partnera: Dříve nás obklopovala celá rodina a komunita. Dnes žijeme izolovaněji a od partnera očekáváme, že bude zároveň nejlepším kamarádem, milencem, mámou, tátou i psychologem. Není divu, že moderní vztahy pod tímto tlakem často kolabují.
Poslechněte si celý rozhovor s PhDr. Janem Bendou
- Přístup k plným verzím podcastu Řešidlo
- Nové epizody uslyšíte jako první
- Kompletní archiv minulých epizod