Závislost není otázkou slabé vůle ani náhlého selhání jedince. Jde o plíživý, dlouhodobý proces, do kterého vstupují biologické i sociální faktory. O tom, proč je hranice mezi běžným chováním a patologií tak křehká, jak zásadní roli hrají naše obranné mechanismy i naši nejbližší, hovoří v rozhovoru pro First Class přední český odborník prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., klinický psycholog, psychoterapeut a přednosta Kliniky adiktologie.
Efekt vařené žáby: Proč si problém uvědomíme, až když je pozdě?
V běžném diskurzu se slovo „závislost“ používá až nadbytečně – závislí býváme na telefonu, kávě, sexu i sladkém. Podle profesora Michala Miovského je však namístě konzervativnější přístup. Cílem odborníků totiž není patologizovat běžné lidské chování.
Rozvoj skutečného syndromu závislosti trvá měsíce, roky, a mnohdy i celá desetiletí. A právě v této pozvolnosti tkví jeho největší záludnost.
„V běžném vysvětlení se velmi hodí efekt vařené žáby. Součástí rodící se diagnózy je totiž to, že člověk postupně ztrácí odstup, kritičnost a náhled. Mezi nejklasičtější projevy patří pocit, že mám všechno pod kontrolou. I k nám na oddělení přicházejí lidé a polovina z nich ještě mezi dveřmi křičí, že to mají pod kontrolou,“ popisuje profesor Miovský.
Tento proces se však netýká jen samotného jedince, ale i jeho okolí. Blízcí lidé si často problém odmítají připustit, omlouvají ho a vědomě či nevědomě na něm kolaborují. Nejde o černobílý svět, kde je jeden absolutní abstinent a druhý „průšvihář“. Často pijí či užívají látky oba partneři, přičemž jeden se může dostat až za hranici syndromu závislosti, zatímco druhý zůstane na úrovni tzv. škodlivého užívání.
Diagnóza celého systému a drastické dopady léčby
Lidé s adiktologickým problémem přicházejí do odborných pracoven málokdy z vlastní vůle – většinou je k tomu dohnal tlak partnerů, rodiny nebo zaměstnavatele. V ten moment se ukazuje, jak provázaný celý rodinný systém je.
Pokud má léčba fungovat, vyžaduje se například tzv. suchá domácnost – prostředí bez dostupné látky. Právě v tu chvíli se často ukáže, že partner, který dosud tvrdil, že je „v pohodě“, není ochoten ani schopen se alkoholu doma vzdát.
Skutečná změna a léčba totiž přináší do života extrémně drastické zásahy.
„Někdy to znamená vzdát se celé sociální skupiny, nejlepších kamarádů, nebo dokonce partnera. Když někdo na začátku řekne, že je ochotný udělat cokoliv, většinou jde o bezobsahové fráze. Jakmile dojde na lámání chleba, zjišťujeme, co je a není kompatibilní s novým fungováním. U chronických stavů to někdy dojde do bodu, kdy rodině nezbývá nic jiného než udělat tlustou čáru, zabouchnout dveře a nechat své dítě nebo rodiče jít. Je to drastická Sofiina volba.“
Látka není příčina, ale anestetikum. Jakou funkci plní ve vašem životě?
Jedním z největších mýtů je představa, že si zcela bezproblémový člověk z plezíru začne s nějakou látkou a ta z něj udělala závislého. Taková simplifikace nepatří ani do dětské knížky.
Látka nebo chování totiž v životě člověka vždy plní konkrétní funkci. Doplňuje chybějící místo, nenaplněné ambice, prázdnotu, pocit nesmyslnosti nebo neschopnost dosáhnout vnitřního klidu.
Ocitli jsme se na prahu věku, kdy digitální drogy nahradí alkohol? Pokračování této debaty o budoucnosti lidské mysli i konkrétních návodech pro praxi si můžete poslechnout v plné verzi podcastu.
- Přístup k plným verzím podcastu Řešidlo
- Nové epizody uslyšíte jako první
- Kompletní archiv minulých epizod