„Čtyřicet procent patnáctiletých dětí v Česku má depresi nebo středně těžkou depresi.“

Když tato slova v našem podcastu vyslovil globální stratég Jan Mühlfeit, na chvíli nás zamrazilo. Čtyři děti z deseti. To už není jen statistika z grafu – to jsou naše děti, jejich spolužáci, kamarádi z ulice nebo děti našich známých.

Proč se to děje v době, kdy se materiálně máme nejlépe v historii?

Odpověď je skrytá v tichém, ale neúprosném tlaku na výkon a neustálé srovnávání, který na děti skrze displeje telefonů útočí i během prázdnin. Každou sekundu na ně cílí iluze dokonalosti, úspěchu a bezchybnosti. Jejich vnitřní alarm – emoční mozek – pak bije na poplach tak silně, že dříve nebo později dojde k vyhoření.

Léto je přitom ideální čas, kdy můžeme u dětí začít budovat zdravou mentální odolnost. Nemusíme je posílat k přetíženým psychologům, to nejdůležitější bezpečné zázemí jim dokážeme vytvořit my, rodiče.

Ať už Vaše dítě právě teď stojí před novou letní výzvou – odjíždí poprvé na tábor, čeká ho důležitý sportovní zápas, nebo se teprve učí plavat v hluboké vodě či jezdit na kole bez koleček – zkuste mu dát ten nejpevnější mentální štít.

Zkuste mu místo tlaku na výsledek věnovat větu, kterou Jan Mühlfeit považuje za klíčovou:

👉 „Budu Tě mít stejně rád/a předtím, než mi cokoli řekneš, během Tvého vyprávění i po něm – mně můžeš věřit vždycky.“
👉 „Budu Tě mít stejně rád/a před tímto zápasem, během něj i po něm – bez ohledu na výsledek.“

Ukažme jim, že naše láska k nim nikdy nezávisí na tom, zda přivezou medaili, nebo zda všechno zvládnou hned napoprvé bez slziček.

🎧 Chcete vědět, jak u dětí budovat nezdolnou mentální odolnost, jak o prázdninách nastavit digitální hranice bez křiku a jak v rodině najít více klidu? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Mühlfeitem na našem kanálu.

Společně to zvládneme. Laskavě a krok za krokem. ❤️

#laskavavychova #mentalnizdravi #janmuhlfeit #vychovadeti #sebeduvera #rodicovstvi #depreseudeti #firstclass ...

🧠 „Je snazší si dát na hlavu diagnózu než na sobě dlouhodobě pracovat.“

V našem nejnovějším Longevity podcastu jsme narazili na velmi tenký led – fenomén tzv. psychiatrizace společnosti.
Určitě ten trend vidíte také: Máme pár dní blbou náladu a hned to označujeme za „depresi“. Sociální sítě jsou plné rychlých sebediagnóz. Klinická psycholožka Mgr. Veronika Dostálová, PhD. v rozhovoru trefně upozorňuje, že získat nálepku (značku) diagnózy může být paradoxně velmi úlevné.

Proč? Protože to z nás snímá zodpovědnost. Podvědomě tím říkáme: „Tady je moje diagnóza, tak si sednu a vy mě teď, pane terapeute, vylečte.“

Skutečná práce na sobě – odnaučování zlozvyků, budování spánkové hygieny, přepisování vzorců z dětství nebo snaha o dlouhodobé sebepřijetí – totiž stojí obrovské úsilí a často to bolí. Schovat se za nálepku je zkratka, která nás ale v konečném důsledku nikam neposune.

Samozřejmě to neznamená, že bychom měli psychické problémy bagatelizovat. Odbornice sama zdůrazňuje, že cílem je najít zdravý kompromis:

Na jedné straně se vyhnout totální patologizaci běžných lidských emocí a stresů.

Na straně druhé nesklouznout k úplné netoleranci vůči skutečným duševním potížím.

Někdy prostě jen potřebujeme přijmout, že ne všechny dny jsou sluníčkové, že život není dokonalý a že některé nepříjemné stavy k němu zkrátka patří. Není nutné si hned "vyčistit" úplně všechna traumata z minulosti a být stoprocentně zenoví.

🗣️ Kde je ale podle vás ta hranice?
Zchoulostivěli jsme jako společnost a příliš rychle se schováváme za odborné diagnózy, abychom omluvili svou neochotu na sobě pracovat? Nebo je naopak dobře, že se i díky těmto nálepkám o duševním zdraví konečně mluví nahlas?

Napište nám svůj názor do komentářů, tohle nás opravdu zajímá! 👇

🎧 Celý rozhovor, který vás donutí k zamyšlení, najdete exkluzivně na webu Firstclass.cz. Odkaz v biu.

#dusevnizdravi #psychologie #diagnova #seberozvoj #terapie #firstclasscz #longevity #kbt #podcastcz #spolecnost #mindset ...

Co se stane s manželstvím, když jeden z vás začne makat na své psychice, ale ten druhý zůstane stát na místě?

Spousta lidí věří, že když na sobě začnou pracovat, automaticky tím zachrání i své skomírající manželství. Jenže realita bývá mnohem komplikovanější. Párové vztahy fungují jako spojené nádoby. Když se jeden z partnerů posune, dozraje nebo se třeba přes mateřství promění v úplně jiného člověka, totálně tím rozhodí dosavadní domácí rovnováhu.

Klinický psycholog a párový terapeut Slavoj Titl v našem podcastu upozorňuje na častý paradox z praxe. Když se změníte jen vy sami, dosavadní problémy z vašeho společného života nezmizí. Naopak. Najednou vám začnou chování a staré návyky toho druhého vadit ještě mnohem víc než dřív.

Pokud partner vaši proměnu nerespektuje, nebo dokonce odmítá připustit, že je potřeba pravidla hry nastavit znovu, propast mezi vámi se začne dramaticky zvětšovat. Buď pak vztah přejde do fáze úplného chladu a izolace, kdy spolu sice žijete kvůli majetku nebo dětem, ale lidsky o sobě nevíte vůbec nic, nebo se celá ta stavba definitivně rozpadne.

🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.

💬 Myslíte si, že je možné udržet vztah, ve kterém jeden člověk neustále osobnostně roste, zatímco ten druhý je naprosto spokojený tam, kde je? ...

Věděly jste, co má společného člověk třeba s mšicí nebo slonicí? 🐘

MUDr. Kateřina Cajthamlová v našem podcastu mluví o menopauze jako o daru od přírody. A příroda jí dává za pravdu.
Většina zvířat se rozmnožuje až do smrti. Přechod, kdy plodnost skončí a život pokračuje dál, zažívá jen hrstka tvorů. Kromě lidí třeba velryby, kosatky, žirafy a dokonce jeden druh mšice.

U těchto druhů starší samice přestane rodit a stane se z ní zkušená vůdkyně, která svými znalostmi pomáhá přežít potomkům a jejich potomkům. Vědci tomu říkají babiččina hypotéza. 🌿

Přechod tak otevírá novou roli. Roli té, která vede, zná cestu a předává zkušenost dál. Přesně proto se dá brát jako dar.

MUDr. Kateřina Cajthamlová v podcastu vychází z knihy Mozek v menopauze od neurovědkyně Lisy Mosconi. Jestli tímhle obdobím procházíte nebo vás teprve čeká, najdete ji tady 👉 https://firstclass.cz/produkt/mozek-v-menopauze/

💬 Kdo byl ve vaší rodině tou moudrou ženou, co držela všechno pohromadě? ...

Kolik času nám s našimi dětmi reálně zbývá, než o nás jako rodiče ztratí zájem? ⏳

Všichni to známe. Přijdete domů emočně vyždímaní po celém dni v práci a jediné, po čem toužíte, je na chvíli vypnout. Udělat něco pro sebe. Jít si zaběhat, do posilovny, nebo se schovat k vlastním koníčkům. Sami před sebou si to omluvíte tím, že přece musíte zůstat zdraví a v kondici. Jenže zatímco my makáme na svém seberozvoji, dětem doma tiše a strašně rychle utíká dětství.

Dětský psychiatr a psychoterapeut MUDr. Peter Pöthe v našem podcastu mluví o tátovském fenoménu, který dnes vidí pořád dokola. Spousta mužů utíká z domova za svými aktivitami přesně v době, kdy je děti potřebují nejvíc. Když je dětem kolem dvanácti let, spousta rodičů má pocit, že už jsou samostatné a tátu tolik nepotřebují. Jenže opak je pravdou.

Máte totiž jako tátové (a stejně tak mámy nebo babičky a dědové) už jenom extrémně krátké období. Možná poslední rok, kdy vás dospívající dítě ještě reálně poslouchá a bere vás jako parťáka. Jakmile to promeškáte, dítě se před vámi v pubertě uzavře do svého světa a začne vás ignorovat. Pak už ten ztracený vztah a důvěru zpátky prostě nevybudujete.

Být rodičem na plný úvazek je občas mnohem těžší a úmornější než ten nejtvrdší trénink. Ale na seberozvoj a fitko byl čas ve dvaceti. Když máte doma dospívající dítě, priority se musí otočit. Protože žádný sval ani kariérní postup vám nevrátí ten jeden jediný rok, kdy jste pro své dítě mohli být celým světem.

🎧 Celý upřímný rozhovor najdete na našem kanálu.

💬 Ruku na srdce – kolikrát týdně dáte přednost vlastním koníčkům nebo práci před tím, abyste si jen tak sedli k dospívajícímu dítěti a poslouchali ho? ...