„Můžeme zakázat mobily ve škole a vybírat je u vchodu. A co jako? Děti jsou na nich i ve tři ráno.“

Tuto větu v našem rozhovoru pro kanál Laskavá výchova přesně vystihl učitel a popularizátor školství Mgr. Daniel Pražák, Ph.D.

Média i politici teď ve velkém řeší, jestli protlačit plošný zákaz mobilů ve školách shora. Zní to skvěle: dá se příkaz, mobily se zamknou do krabice u dveří a problém s digitální závislostí je vyřešený.

Jenže není. Je to jen alibi.

To hlavní se totiž neděje o přestávce na chodbě. Děje se to v noci pod peřinou. Tam vzniká spánková deprivace, úzkosti a závislosti. A s tím žádný plošný zákaz ze strany státu ani školní řád nehne ani o píď.

Pokud chceme dětem fakt pomoct a ne si jen odškrtnout splněný úkol, musíme začít dělat kroky, které mají reálný dopad:

1. Telefon nepatří do ložnice
Ať nabíjí v obýváku. Výmluvu s budíkem vyřeší budík za stovku. Toto jediné pravidlo z domova zachrání dětský spánek i psychiku.

2. Smysluplné alternativy ve škole
Když dětem jen vezmeme mobil a necháme je koukat do zdi, vzbudíme jen frustraci. Dejme jim pingpong, stolní hry nebo otevřenou tělocvičnu. Když mají co dělat, na displej si ani nevzpomenou.

3. Odhalení triků algoritmů
Ukažme jim natvrdo, jak aplikace fungují. Že nekonečné skrolování navrhují psychologové z USA jako kasino, aby je uřídili. Jakmile pochopí, že jsou obětí cizího byznysu, změní přístup, a další.

Zákaz ve škole je jen náplast. Skutečné řešení začíná u stolu doma a v přístupu, který děti naučí s technologiemi žít, aniž by je ovládaly.

Jak to máte doma nebo ve škole vy? Myslíte, že plošný zákaz mobilů ve školách něčemu pomůže, nebo musíme jít přesně touto cestou?

💬 Napište nám svůj názor do komentářů. 👇

🎧 Celý rozhovor s Mgr. Danielem Pražákem, Ph.D. si můžete poslechnout na našem kanálu Laskavá výchova. Dozvíte se například: ✅Proč je neustálá fetišizace známkování často naprosto kontraproduktivní. ✅ Jak budovat zdravé vztahy mezi učiteli a studenty s ohledem na duševní zdraví obou stran. ✅ Co reálně brzdí české školství a proč se změny nedají stihnout za jedno volební období. ...

Hormonální optimalizace, testosteronové gely, zázračné pelety a suplementy na „vyhořelé nadledviny“... 💊

Působí to, jako by dnes všichni potřebovali vyladit své hormony, aby vůbec dokázali fungovat. Jenže kde končí skutečná léčba a začíná drahý – a nebezpečný – hazard se zdravím? ⚠️

V rozhovoru s docentem Jiřím Votrubou jsme si posvítili na největší mýty současného „biohackingu“:

❌ Proč jsou tzv. testosteron boosters jen vyhozené peníze?
❌ Proč je předepisování testosteronu zdravým mladým mužům zdravotní hazard?
✔️ A jak je to s hormonální terapií u žen v perimenopauze bez zbytečného strašení?

💬Setkali jste se už na internetu s doporučením na nejrůznější "hormonální optimalizace" nebo doplňky stravy? ...

💪Většina lidí si pod ztrátou svalů představí jen to, že tělo ztrácí pevné kontury. Z pohledu fyzioterapie a dlouhověkosti jde ale o mnohem větší problém.

Mezi 30. a 60. rokem věku mohou ženy přirozeně přijít až o 30 % svalové hmoty. Tento proces úzce souvisí s hormonálními změnami a nedostatkem adekvátního pohybu. Vedlejší efekt? Výrazně vyšší riziko osteoporózy, oslabení kostí a náchylnost ke zlomeninám obratlů, předloktí nebo krčku kyčle v pozdějším věku.

Svaly totiž fungují jako klíčový orgán. Zajišťují stabilitu, chrání klouby, podporují kardiovaskulární systém a jak ukazují novější studie, silový trénink působí dokonce jako skvělá prevence neurodegenerativních onemocnění.

Cvičení by nemělo být trestem za to, co jste snědli, ani krátkodobou snahou „zhubnout do plavek“. Nejlepší motivací je tělo, které funguje v běžném životě – bez bolesti, s dostatkem energie a síly na rodinu i koníčky.

💬 A jak to máte vy? Vnímáte silový trénink jako běžnou součást péče o tělo, nebo v něm stále hledáte tu správnou cestu? Napište nám do komentářů. ...

Znáte to asi všichni... Když se dostaneme do stresu, nejde vám usnout, nebo se vám věci sypou pod rukama a už se z toho hroutíte, ze všech stran slyšíme poučky typu: „Musíš myslet pozitivně!“ 🧘‍♂️✨

Upřímně? Nám osobně to v těžkých chvílích přijde spíš k vzteku než k užitku. A klinická psycholožka Veronika Dostálová v našem rozhovoru potvrdila, že v tom nejsme sami.

Při práci s lidmi se snaží vyhýbat tzv. toxické pozitivitě. Místo toho razí mnohem realističtější přístup:
„Cílem není pozitivní myšlení. Stačí přestat s katastrofickými scénáři.“

O co jde? Když nás přepadnou úzkosti – ať už v noci v posteli, nebo během náročného dne v práci – náš mozek má tendenci okamžitě skákat k těm nejhorším možným událostem. „Když teď neusnu, zítra zkazím prezentaci, vyhodí mě a nebudu mít na hypotéku.“

Není potřeba si namlouvat, že je vše zalité sluncem a nic se neděje. Cílem KBT (kognitivně-behaviorální terapie) je dostat se z té katastrofy na přirozený, neutrální střed.

Říct si prostě: „Jo, možná budu zítra trochu unavený/á, bude to nepříjemné, ale svět se nezhroutí a nějak to zvládnu.“

To není o růžových brýlích. To je o tom sundat si ty černé.

💬 A jak to máte vy? Co vám funguje? 👇

🎧 Poslechněte si celý rozhovor s psycholožkou Veronikou Dostálovou o spánku, únavě a o tom, jak se nezbláznit z vlastních myšlenek. Najdete ho u nás na kanálu. ...

Co mají dnes společného církve a politické strany? 🏛️

V našem podcastu to říká dokumentarista Viliam Poltikovič. Podle něj obojí dávno ztratilo to podstatné a začalo spíš brát než dávat.
Spiritualitu samotnou má přitom za něco přirozeného a cenného. Vadí mu spíš instituce, která se mezi člověka a to hlubší vloží a začne si žít vlastním životem.

To přirovnání k politickým stranám je trefné v jednom. Nálepka zůstává, jen původní smysl se kamsi vytratil.

🎧 Celý poutavý rozhovor najdete na našem YT kanálu.
💬 Souhlasíte s tím přirovnáním, nebo vám přijde nefér? ...