Moderní doba nás naučila hledat na všechno rychlou pilulku nebo složitý biohack. Když nás něco zabolí, propadáme panice, vyhledáváme diagnózy a utíkáme z posiloven. Pohybový specialista a trenér Jakub Zadražil však v rozhovoru ukazuje, že cesta ke zdravému, silnému a funkčnímu tělu do vysokého věku bývá překvapivě jednoduchá – pokud se vrátíme k úplným základům a přestaneme pohyb překomplikovávat.
Cesta Jakuba Zadražila k pohybové terapii nezačala v akademických lavicích, ale na vlastní kůži skrze chronické bolesti. Když mu bylo dvacet let, trpěl záněty v obou kolenou, rameni a krutými bolestmi zad.
„Cvičil jsem ze špatných důvodů – kvůli slabému sebevědomí. Hnal jsem kilogramy na čince a bolest pro mě byla nepřítel, kterého je potřeba zmlátit, překonat a ignorovat. Dnes vím, že bolest je prostě kontrolka na palubní desce, která říká: ‚Hele, tady je něco špatně, pojďme to srovnat.‘“ – Jakub Zadražil
Bolest je interpretací mozku a často neznamená, že je v těle cokoliv mechanicky „rozbité“. Může jít pouze o přetížený sval nebo nesprávný pohybový vzorec. Pokud se naučíte s touto kontrolkou spolupracovat, místo abyste ji umlčovali léky, učiníte první zásadní krok k udržitelnému zdraví.
Sami sebe často pozorujeme v zrcadle a hrozíme se drobných asymetrií – jedno rameno níže, spadlá klenba nebo mírně zakřivená páteř. Podle Zadražila však mezi vizuální asymetrií a reálnou bolestí neexistuje přímá úměra.
Klíčem k funkčnímu tělu je funkce, nikoliv statická vizuální dokonalost:
Rozdíl mezi strukturou a funkcí: Člověk může mít na pohled spadlou klenbu, ale pokud dokáže chodidlo při pohybu správně zapojit, je na tom lépe než ten, jehož klenba vypadá esteticky skvěle, ale při zátěži nepracuje.
Past zvaná diagnóza: Slovní nálepky jako skolióza nebo skokanské koleno v lidech často vyvolávají zbytečný strach z pohybu. Místo ortézy a pasivity je potřeba zkoumat tělo jako komplex a hledat skutečnou příčinu – například v neaktivním hýžďovém svalu či špatné práci kotníku.
Mnoho lidí si pod silovým tréninkem představí nebezpečné zvedání stovek kilogramů. Ve skutečnosti je správně nastavený silový trénink tou nejlepší rehabilitací.
„Silový trénink vnímám jako ‚umožňovák‘. Je to prostor, kde tělo dostanete do formy, abyste s ním pak mohli dělat cokoliv vás v životě baví – ať už je to fotbal, lyžování, nebo hraní si s dětmi na zemi. Na rozdíl od jednostranných sportů si v něm nastavíte přesně to, co vaše tělo potřebuje.“ – Jakub Zadražil
Pokud by si měl Jakub Zadražil vybrat jediný pohybový návyk s největším dopadem na lidské zdraví, je to vědomá a plynulá chůze.
Není však chůze jako chůze. Popocházení v kanceláři nebo pobíhání číšníka po place s táckem v ruce tělu nepřináší potřebné benefity, protože je plné brzdění, otáčení a stresu. Tělo potřebuje souvislou lokomoci na čerstvém vzduchu, při které dochází k přirozenému pružení a procvičení celého aparátu. Chůze by neměla být volbou, ale denní povinností i odměnou zároveň.
Chcete se o svém těle a udržitelné kondici dozvědět ještě více?
Chůze je skvělý základ, ale jak z něj vytěžit maximum a neudělat při péči o své zdraví zbytečné chyby? V celém rozhovoru se s Jakubem Zadražilem ponoříme do praktických detailů a mýtů, které v tělocvičnách i v běžném životě dennodenně opakujeme.
