Chcete se cítit lépe, mít více energie, konečně se začít hýbat. Jenže pak přijde večer, sednete si na gauč a v hlavě se rozhoří tichá, ale vyčerpávající bitva. Vnitřní hlas vám říká: „Dneska už to nemá cenu, začneš zítra.“ Snaží se vás přesvědčit, že na to prostě nemáte.
Výmluvy, strach ze selhání i pocit, že už je na změnu pozdě, jsou naprosto přirozené. Co když ale klíč k lepšímu životu neleží v přísné disciplíně a odříkání, ale v tom, jak mluvíte sami se sebou? Poznejte, jak přelstít vnitřního sabotéra, proměnit pohyb v radost bez ohledu na věk. Zjistíte, že nejsilnější sval, který potřebujeme trénovat, je naše vlastní mysl.
V pražském Space Café se sešly tři osobnosti, které na první pohled spojuje láska ke sportu. Do křesel vedle moderátora Lukáše Edera zasedli legendární kaskadérka Hanka Dvorská, fitness trenérka a mentální koučka Ria Suchánek Hrušovská a sportovní psycholog Mgr. Adam Šíma.
Společně otevřeli témata, která v sobě řeší snad každý z nás: Proč je tak těžké začít se hýbat? Jak umlčet vnitřního sabotéra, který nás drží na gauči? A kde hledat sílu ke změně, když máme pocit, že už nám ujjel vlak? Místo prázdných motivačních pouček nabídl tento večer neobyčejně upřímný pohled do zákulisí lidské mysli, okořeněný nadhledem, vědeckými poznatky i neskutečnou životní energií.
Než člověk zvedne činku nebo vyběhne do parku, musíme svést souboj na mentálním bojišti. Co to vlastně je ona proslulá „výmluva“? Zatímco pro Hanku Dvorskou slovo výmluva prakticky neexistuje a razí heslo, že nikoho nezajímají naše bolesti a je lepší prostě činit s tím, co máme a kde zrovna jsme, psychologie se na problém dívá s větší dávkou shovívavosti.
Výmluva totiž z pohledu odborníků není pouhá lenost. Často jde o hluboce zakořeněný vzorec a obrannou strategii lidského ega. Náš mozek je od přírody nastaven tak, aby šetřil cennou energií a chránil nás před nekomfortem a potencionálním selháním. Pokud v sobě nemáme vytvořené pevné automatismy, náš vnitřní hlas vymyslí nespočet logických důvodů, proč dnešní trénink odložit.
Tajemství úspěchu spočívá v tom, že s tímto vnitřním sabotérem nemusíme hned vyhlásit nemilosrdnou válku. Jak popisuje mentální koučka Ria Suchánek Hrušovská, je daleko efektivnější nechat toto své „druhé já“ promluvit, vyslechnout jeho obavy jako přirozený ochranný mechanismus těla, a i přes všechny jeho námitky klidně vstát a vyrazit.
Mýtus o 21 dnech a zázračná síla mikronávyků
V populární literatuře se často dočteme, že vytvoření nového zvyku trvá přesně tři týdny. Moderní výzkumy i praxe sportovních psychologů však tento mýtus razantně vyvracejí. Vybudování trvalého nervového spoje v mozku ve skutečnosti vyžaduje minimálně dva měsíce, ale mnohdy až tři čtvrtě roku soustavné práce. Návyky navíc neustále vyhasínají, pokud je neudržujeme.
Jak tedy přelstít mysl, aniž bychom podlehli obrovskému tlaku? Odpovědí jsou mikronávyky.
Představa, že od zítřka kompletně změníte životní styl, začnete vstávat v pět ráno a dělat stovky kliků jako kaskadérka Hanka, je přímou cestou k vyhoření. Mnohem udržitelnější je snížit práh odporu na absolutní minimum:
Začínejte v malém: Místo ambiciózního plánu na hodinový kruhový trénink si dejte za cíl udělat pět poctivých kliků během vaření nebo před spaním.
Překonejte první krok: Pokud plánujete běh, neukládejte si povinnost uběhnout deset kilometrů. Vaším jediným úkolem pro daný den je nazout si běžecké boty a postavit se před dům. Ve většině případů už se domů nevrátíte.
Vybudujte automatismus jako čištění zubů: Cílem je dostat pohyb do fáze, kdy o něm mentálně nediskutujete. Jakmile o cvičení přemýšlíte půl hodiny na gauči, spotřebováváte obrovské množství volního úsilí, které vám pak chybí v samotném tréninku.
Věk jako pouhá statistika: Inspirace bez limitů
Živoucím důkazem toho, že tělo i mysl lze tvarovat v jakékoliv životní etapě, je Hanka Dvorská. Ve věku, kdy jiní zvolňují, má za sebou operace endoprotéz, sešroubovaná ramena, kardiostimulátor i neoperovatelný nález v hlavě. Přesto se odmítá vzdát své životní vášně.
Během covidu založila otužileckou skupinu, ve šedesáti letech se přihlásila do ZUŠ na bicí nástroje, ve šedesáti dvou se vyučila čalounicí, nedávno ovládla jízdu na jednokolce a v současnosti intenzivně trénuje na taneční soutěž StarDance.
Chodím doma v zástěře, škrabu brambory a mám na nohách těsné latinskoamerické střevíčky, abych si je rozchodila. Když se nic neučíte, život jen tak plyne. Ale když před sebou máte novou výzvu, těšíte se na každý další den.
Pohyb je neuvěřitelný dar, který nám vrací energii, čistí hlavu a buduje naši vnitřní odolnost. Ať už je vám dvacet nebo sedmdesát, nejsprávnější okamžik udělat první malý krok k radostnějšímu a zdravějšímu tělu je právě teď.
Pusťte si kompletní videozáznam besedy ze Space Café a nechte se nakopnout dávkou humoru, syrové upřímnosti a motivace, která vás zaručeně zvedne z gauče!
