Většina studentů dnes opouští vzdělávací systém s pouhými dvěma procenty své původní kreativity. Učí se pro zkoušky, nikoliv pro život. Jak z tohoto skanzenu vytvořit moderní prostředí, kde mladí lidé nečekají na pokyny, ale sami řídí milionové projekty, zakládají firmy a mění svět kolem sebe? O tom v podcastu mluvil Ing. Radko Sáblík, dlouholetý vizionářský ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, garant strategie Vzdělávání 2030+ a současný politický kandidát.
Vlak se rozjel. Kdo nenaskočí, zůstane v minulém století
Svět byznysu i technologií se mění raketovým tempem, přesto se české školství na mnoha místech tváří, jako by se ho to netýkalo. Frontální výuka, memorování dat, která lze vyhledat na tři kliknutí, a trestání za chyby – to jsou pilíře systému, který byl navržen pro minulá staletí.
Radko Sáblík, který v českém školství působí téměř čtyři dekády, však dokazuje, že změna je možná. A že musí přijít zespodu.
„Dynamika technologií se neustále zrychluje. S příchodem umělé inteligence se zcela změní celý pohled na vzdělávání. Mnozí moji kolegové mi nechtějí věřit, ale někteří ještě ani nezaregistrovali, že se ten vlak rozjel. A bude se jim do něj opravdu hodně špatně naskakovat.“
Brzdou pokroku podle něj není systém jako takový, a dokonce ani peníze. Tou největší překážkou je lidský strach z opuštění komfortní zóny. Pokud učitelé sami prošli konzervativním drilem a hned po státnicích se vrátili za katedru, mají tendenci předávat dál jen to, co sami zažili. Výsledkem je potlačení přirozené lidské kreativity. Vychováváme lidi pro šablony, namísto abychom rozvíjeli jejich jedinečnost.
Hledejme talent, netrestejme chybu
Cílem není mít samé jedničkáře, kteří umí všechno průměrně, ale podpořit oblasti, ve kterých student skutečně vyniká.
„Průzkumy ukazují, že až 92 % času věnujeme tomu, co nám nejde, a jen 8 % tomu, v čem jsme silní – jen abychom nevypadli ze systému a dosáhli na průměr. My přitom potřebujeme pravý opak. Když grafik dře kůži, aby měl jedničku z matematiky, ztrácí čas, který mohl věnovat svému talentu. Sladit musíme hutný základ pro kritické myšlení s prostorem pro rozvoj silných stránek.“
S tím souvisí i naprostá změna role pedagoga. Éra učitele jako jediného nositele informací skončila s příchodem internetu. Dnes musí učitel fungovat jako mentor – někdo, kdo studenta navede, pomůže mu filtrovat informační smog a naučí ho se efektivně učit.
Tři cesty moderního absolventa
Časy, kdy byl člověk celý život věrný jednomu zaměstnavateli, jsou pryč. Dnešní absolvent musí být flexibilní. Radko Sáblík mluví o třech cestách, na které musí být každý mladý člověk po škole připraven – a ideálně by měl být schopen jít po všech třech najednou:
Vysoká škola: Jít dál za vzděláním, také kvůli komunitě a networkingu.
Prestižní zaměstnání: Být natolik odborně zdatný, aby si mohl diktovat podmínky.
Vlastní podnikání: Zakládat firmy, tvořit hodnoty a dávat práci ostatním.
„Čím víc toho budete vědět a umět, tím jste svobodnější. Můžete pak kdykoliv říct sbohem jakémukoliv zaměstnavateli. A když se vám ve vašem okolí nebo ve státě něco nelíbí, nebuďte pasivní. Chceš něco udělat? Tak o tom nemluv a udělej to.“
Celý podcast k poslechu níže: