Žijeme v době, která se mění závratným tempem. Nástup umělé inteligence (AI) přinesl do firemního prostředí i do životů jednotlivců obrovskou dynamiku, ale ruku v ruce s ní také hlubokou nejistotu. Manažeři, podnikatelé i řadoví zaměstnanci dnes čelí fenoménu zvanému FOBO (Fear of Becoming Obsolete), tedy paralyzujícímu strachu z toho, že se stanou zastaralými, neužitečnými a nahraditelnými.
Jak v tomto prostředí plném tlaku na neustálý výkon neztratit hlavu, nespadnout do pasti nekonečného multitaskingu a zachovat si to nejcennější – schopnost samostatného, hlubokého přemýšlení?
Strach je přirozenou reakcí našeho mozku na hrozbu, která ohrožuje naplnění našich bazických sociálních potřeb. V situaci, kdy se cítíme ohroženi, však dochází k biologickému paradoxu: mozek nám přestane dávat energii na hluboké přemýšlení. Podle Dr. Vladimíra Tuky se v reakci na tlak a hrozby dostáváme do různých úrovní chování:
První úroveň (Vysoký výkon na hranici možností): „Tlak je takový, že přidáme na výkonu. Moc toho nevymyslíme, ale výkonnost je vysoká. Touto úrovní dnes jede obrovské množství lidí – naneštěstí takovým tempem, že se dostávají na limity biologických možností. Odtud pramení vyhoření a psychické poruchy,“ varuje.
Druhá úroveň (Slabý výkon a reaktivita): Hrozba sílí, výkon klesá. Dokážeme sice ještě posbírat síly na reakci, ale naše jednání není promyšlené. Pro aktuální situaci pouze vytahujeme staré vzorce z minulosti.
Třetí úroveň (Úplné zablokování): V této fázi už nejsme schopni reagovat vůbec, systém je paralyzován.
„V situaci hrozby se stává to, že nám chybí energie na hluboké přemýšlení. Snižuje se naše schopnost rozhodování a adaptace. Potřebujeme plnou kapacitu, abychom si v této rychlé době něco vymysleli, a mozek nám ji kvůli strachu paradoxně sebere,“ vysvětluje Tuka.
Od Emoční inteligence k Neurointeligenci
Jak z tohoto bludného kruhu ven? Svět se posouvá od pouhé emoční inteligence k termínu neurointeligence – k porozumění tomu, jak celý náš nervový systém zpracovává informace a jak ovlivňuje naše chování. S tím souvisí i nutnost rozvíjet metakognici – tedy myšlení o myšlení.
Konec managementu, restart leadershipu
V moderních progresivních firmách dnes dochází k postupnému rušení středního managementu. Podle Vladimíra Tuky je to naprosto logický vývoj: „Management, ve smyslu ‚já za všechno odpovídám a říkám ti, co máš dělat‘, už nepotřebujeme. O to víc ale potřebujeme leadership. To je vztahová, emergentní funkce. Jejím účelem je, aby se lidé v systému dokázali shodnout na tom, kam jdou, kdo co má dělat, a aby každý přijal odpovědnost za své zadání.“
Budoucnost patří distribuovanému, kooperativnímu a kolektivnímu leadershipu. Komplexní výzvy dneška už totiž rigidní hierarchie ani kapacita jednoho „nejchytřejšího“ šéfa nedokáže pojmout.
Místo otázky „Co chceme světu dát?“ (Inside-Out) se musíme začít ptát „Co svět a naši stakeholdeři skutečně potřebují a jak jim v tom AI může pomoct?“ (Outside-In). Úspěch na trhu totiž nedefinují dokonalé vnitřní procesy, ale hodnota, kterou reálně doručujeme lidem venku.
Celý inspirativní rozhovor plný praktických rad a fascinujících vhledů do fungování lidské mysli si můžete poslechnout na kanálu Dr. Vladimír Tuka.
- Každý týden nový obsah
- Vědecky podložený přístup, nikoli tipy nebo motivační rady
- Možnost klást otázky k tématům komunikace, leadershipu a práce s lidmi
- Přístup k novému obsahu a kompletní archiv textů a epizod