Žijeme v době, která od nás očekává neustálý výkon. Rychlejší tempo, lepší nástroje, vyšší efektivitu. A přesto má čím dál více lidí pocit, že nestíhá, je vyčerpaných a ztrácí smysl v tom, co dělá. V jednom z mých kurzů mluvím o „pastích efektivity a produktivity“ – a často dostávám otázku: Jak si můžu dovolit zpomalit, když taková je doba? Právě na to se dnes podíváme blíž. Kolibřík nám dává příklad jednoho výjimečného umění života…
Kolibřík zvládne i 90 kmitů křídel za sekundu. Aby přežil, střídá přísně tento extrémní výkon s hlubokým odpočinkem. Ví, že bez něj by nepřežil.
Otázku, jestli si můžeme „dovolit“ dělat věci jinak, slyším velmi často. A je důležitá. Protože nevychází z lenosti ani z neochoty pracovat. Vychází z reálné zkušenosti: když zpomalím, všechno se mi sesype. Když polevím, nestihnu už vůbec nic.
Když se podíváme kamkoli do přírody, prakticky na jakýkoli živočišný druh, nepochybně seznáme, že tam tento problém nemají. Zvířata vědí, že podmínkou zdravého života a přežití nemůže být permanentní aktivita. Takový kolibřík kmitá křídly tak rychle, že to naše oko ani nezaznamená. Jenže…potom toto nasazení kompenzuje přibližně stejně dlouhou dobou odpočinku. Zatím co my…?
Pasti efektivity a produktivity nevznikají proto, že bychom chtěli být výkonní. Vznikají ve chvíli, kdy se z efektivity stane cíl sám o sobě. Kdy už se neptáme proč něco děláme, ale jen jak rychle a jak toho stihnout víc.
Moderní nástroje, aplikace a metody nám skutečně umožňují zvládnout víc než kdy dřív. Paradoxně ale často nevedou k větší lehkosti, nýbrž k většímu tlaku. Každá ušetřená minuta je okamžitě zaplněna dalším úkolem. Každý nový systém přidá další vrstvu kontroly. A my máme pocit, že když na chvíli vypadneme z tempa, něco zásadního pokazíme.
„Dělat věci postaru“ v mém pojetí neznamená vracet se do minulosti nebo odmítat současný svět. Znamená to vrátit se k sobě. K tomu, co je skutečně podstatné. K rytmu, který je dlouhodobě udržitelný – nejen dnes, ale i za pět či deset let.
Zastavení není opakem produktivity. Je její podmínkou. Bez něj totiž jen reagujeme, hasíme, optimalizujeme – ale netvoříme. A hlavně: postupně ztrácíme kontakt se sebou i s tím, proč jsme se do věcí vůbec pustili.
Co se dozvíte, když se dnes zastavíte
proč pocit neustálého nestíhání často nesouvisí s množstvím úkolů, ale s nastavením očekávání
jak poznat, že efektivita už vám neslouží, ale ovládá vás
proč „víc snahy“ nevede automaticky k lepším výsledkům
jaký je rozdíl mezi zdravou výkonností a vyčerpávajícím tlakem na výkon
proč je zpomalení praktický krok, nikoli slabost
- Přístup k plným verzím podcastů
- Možnost klást dotazy do poradny
- Nové epizody každý týden