V rozhovoru s profesorkou Annou Hogenovou jsme mluvili o bolesti, o odvaze podívat se do vlastních „třináctých komnat“, o jednotě těla, duše a bytí. A především o tom, jak v dnešním přehlušeném světě znovu najít cestu k sobě samému.
„Domov je místo, kde jsme u sebe nejhlouběji. Kde jsme uvlastněni. A právě to je dnes to nejdůležitější.“
Když se setkáte s prof. Annou Hogenovou, pochopíte, že filozofie může být živá, laskavá i bolestně pravdivá. V našem rozhovoru jsme šli hluboko – do míst, kam se člověk běžně neodvažuje podívat.
Mluvili jsme o bolesti, která nás učí pokoře, o odvaze neuhýbat před sebou samými a o tom, že skutečná svoboda není o výkonu, ale o návratu k tomu, co nás zakládá.
Dnešní doba, říká profesorka Hogenová, nás „odlamuje od sebe samých“. Neustálé povely, hluk a tlak na výkon nám berou prostor k usebrání. A právě to usebrání je podle ní základem duševního zdraví.
Když se člověk dokáže zastavit a vést rozhovor se sebou samým, otevírá se v něm „počátek“ – něco, co se rodí poprvé a naposled a přináší nám pocit domova, smíření a síly.
Co se dozvíte, když se dnes zastavíte
- proč bolest – tělesná i duševní – vzniká, když se odpojíme od sebe samých
- jak se znovu naučit být v jednotě se sebou, s druhými i s bytím
- proč je odvaha k sebepoznání jedinou cestou ke svobodě
- jak rozpoznat, že žijeme v „povelech“ místo v přítomnosti
- co znamená péče o duši v čase, kdy není klid ani ticho
- jak návrat k dětským „počátkům“ léčí duši
- proč se nebát smrti, ale přijmout ji jako přítelkyni života

