„Když se konečně zastavím, měla bych cítit úlevu. Jenže místo ní se často objeví smutek, tlak na hrudi nebo strach. A já si uvědomím, že řadu věcí v životě nedělám proto, že bych je chtěla – ale proto, že se bojím, co by se stalo, kdybych je nedělala.“ V této epizodě Na Zastávce se zaměřuji na to, jak pracovat se strachem, který vyplave na povrch právě ve chvíli, kdy zpomalím. A jak najít způsob, jak mu porozumět, nenechat se jím zaplavit a přitom se nezastavit jen „na oko“.
„Strach může být dobrý sluha, ale velmi špatný pán.“
Věřím, že zastavení je bezpečný prostor. Ne proto, že je příjemné, ale proto, že v něm zažíváme autentické chvilky. A k tomu strach patří. V této epizodě ukazuji, jak se se strachem setkat způsobem, který nezpůsobí zahlcení. Mluvím o validaci – o tom, jak sama sobě říkám: „Ano, tohle bolí a dává to smysl.“ Mluvím o dávkování bolesti – o tom, že ji není nutné otevřít dokořán. A mluvím o práci se strachem jako s informací, ne jako s nepřítelem.
Strach často ukazuje na místa, kde už dlouho přestávám být sama sebou. Pokud se k němu dokážeme otočit, i kdyby jen na pár minut, může se stát spojencem. A právě o tom je téma této epizody.
Co se dozvíte, když se dnes zastavíte
proč je přirozené, že zastavení někdy odhalí i bolest, smutek nebo strach
jak poznat, který strach je reálný a který je starý vzorec
jak dávkovat kontakt s bolestí, aby byla snesitelná
jak naslouchat strachu jako signálu, místo abych před ním utíkala
proč zastavení není slabost, ale začátek změny
- Přístup k plným verzím podcastů
- Možnost klást dotazy do poradny
- Nové epizody každý týden