Zkuste si představit běžné odpoledne v domácnosti s dětmi. Jedno dítě sedí na gauči s tabletem, druhé si na mobilu pouští video, zatímco v pozadí běží televize. Na první pohled klid, žádné hádky, nikdo nekřičí. Ale co se v tu chvíli děje uvnitř jejich hlaviček?
Dnešní děti vyrůstají ve světě, kde obrazovky nejsou zpestřením, ale každodenní samozřejmostí. Mobily, počítače, tablety… To všechno jsou zařízení, která se z původně užitečných pomocníků proměnila v téměř neoddělitelnou součást dětského života. A právě v tom je problém.
Děti ještě nemají dostatečně vyvinutou schopnost si samy nastavit hranice. Jejich mozek se teprve formuje, učí se, jak zvládat emoce, jak se soustředit, jak se rozhodovat. A právě v této citlivé fázi vývoje je zaplavují stovky digitálních podnětů denně – notifikace, videa, zprávy, hry.
Zdá se, že technologie jim dávají vše, co chtějí – zábavu, vzrušení, okamžité uspokojení. Jenže zároveň berou to, co děti nejvíc potřebují: klid pro vývoj, prostor pro nudu (která je mimochodem klíčová pro tvořivost), a hlavně skutečné zážitky se skutečnými lidmi.Víme, že doba se změnila. Nejde o to děti od technologií úplně odříznout. Ale jako rodiče máme odpovědnost za to, jaký vztah si k digitálnímu světu vytvoří – jestli se v něm naučí fungovat, nebo jestli je pohltí a pohltí i jejich dětství.
Co digitální stres dělá s dětským vývojem
Dětský mozek je úžasně tvárný – neustále se učí, vytváří nová spojení, přizpůsobuje se okolnímu světu. Jenže tahle schopnost přizpůsobení má i odvrácenou stranu. Mozek se učí podle toho, co dostává. A pokud je každý den zaplaven digitálními podněty, učí se fungovat v režimu neustálé pohotovosti. Stává se podrážděným, přetíženým a vyčerpaným.
Představte si mozek jako telefonní síť – každá zkušenost vytváří novou „linku“. V dětství těchto linek vzniká obrovské množství. Ale aby mozek dobře fungoval, potřebuje časem některé z nich také „odpojit“ – zbavit se zbytečných spojení a posílit ta důležitá. Tomuto procesu se říká prořezávání synapsí – a je naprosto klíčový pro zdravý vývoj.
Pokud je ale dítě denně bombardováno videi, hrami a notifikacemi, tento přirozený proces je narušen. Vzniká chaos. Spojení se tvoří nesystematicky, některá zbytečně přetrvávají, jiná zase chybí. Mozek pak nemá dost prostoru na to, co je pro život skutečně důležité – jako je učení, soustředění, plánování nebo zvládání emocí.
Neurolog Martin Jan Stránský to ve své knize Vzestup a pád lidské mysli popisuje jednoduchou větou: „Co spolu hoří, to se spolu propojí.“ Jinými slovy – mozek si ukládá to, co často zažívá. Pokud dítě tráví celé dny v digitálním světě, právě ten se stává jeho hlavní realitou. A skutečný svět, se všemi svými pomalostmi a složitostmi, mu pak může připadat cizí a nepříjemný.
Důsledky? U některých dětí se objevuje častá podrážděnost, jiné trpí úzkostmi, výkyvy nálad nebo dokonce příznaky deprese. Rodiče často tápou: „Proč je tak nervózní, když mu nic nechybí?“ Jenže mozek pod digitálním náporem opravdu strádá, i když to zvenčí není hned vidět.
Je důležité vědět, že to není o jedné hodině u tabletu. Jde o dlouhodobé každodenní přetížení, které se sčítá – a postupně mění způsob, jak dítě vnímá svět, sebe i ostatní.
Proč váš potomek nemůže pustit mobil z ruky?
Stalo se vám někdy, že jste chtěli dítěti vzít telefon z ruky a ono se najednou proměnilo v malého vzteklouna? Že se scéna odehrává pokaždé, když mu řeknete: „Už to vypni!“ nebo „Odlož ten mobil!“? Nejde o to, že by vaše dítě bylo „rozmazlené“ nebo „nevychované“. Děje se tu něco mnohem hlubšího – něco, co technologie moc dobře využívají.
Mozek dítěte funguje na systému odměn. Když udělá něco, co mu přináší příjemný pocit, mozek vypustí chemickou látku – dopamin. Je to jakási „radost v lahvičce“, která říká: „Tohle bylo super, chci ještě!“
Každý nový „like“ na Instagramu, každá zpráva na chatu, každá úroveň ve hře – to všechno způsobuje malou chemickou explozi v dětském mozku. A právě tato exploze je důvodem, proč dítě nechce přestat. Není to proto, že by bylo tvrdohlavé – jeho mozek chce prostě víc a víc.
Neuropsychiatr Daniel Amen v knize Jak vychovat psychicky odolné děti odhaluje něco, co by nám jako rodičům nemělo uniknout: Technologické firmy přesně vědí, jak tuto závislost vytvořit. Investují miliony do výzkumu, aby zjistily, jak maximalizovat množství času, které vaše dítě stráví na jejich aplikaci nebo hře.
A funguje to až příliš dobře. Mozkové skeny dětí, které tráví hodiny denně na mobilech, se děsivě podobají skenům lidí závislých na alkoholu nebo hazardu. To není přehánění – mozek opravdu vykazuje změny ve fungování stejných struktur.
Vaše dítě se tedy nelepí k mobilu proto, že „ho to baví“. Ono už ho potřebuje, aby vůbec cítilo uspokojení. Mozek si žádá stále silnější podněty, aby se dostavil ten stejný pocit radosti, jaký byl dřív po deseti minutách videa. A najednou se ocitáte ve válce o každý vypnutý mobil.
Není divu, že rodiče často cítí bezmoc nebo vztek – a možná právě teď si říkáte: „Tohle přece není fér!“ A máte pravdu. Není.
Ale dobrá zpráva je, že s tím můžete něco dělat. Klíčové je pochopit, že dítě potřebuje pomoc. Nedělá to naschvál – jeho mozek už jen reaguje na to, co technologie záměrně vytvořily. Vaším úkolem jako rodiče je pomoci mu se z této závislosti vymanit a ukázat mu, že skutečná radost se dá prožít i bez displeje.
„Mami, tati, já už nemůžu…“ – Varovné signály, že technologie přebírají kontrolu nad vaším dítětem
Každý rodič občas přemýšlí, jestli se jeho dítěti něco neděje. „Je unavený, asi toho bylo moc ve škole…“ nebo „Zase se tak rychle rozčílil, asi se jen špatně vyspal…“ Ale co když je skutečný problém jinde? Co když za podrážděností, smutkem nebo nekonečnými výbuchy vzteku stojí něco mnohem závažnějšího – a skrytějšího?
Digitální přetížení se plíživě vkrádá do života našich dětí, aniž bychom si toho zpočátku všimli. Proto je tak důležité vědět, jak vypadají první signály, že dítě už obrazovky nezvládá.
Rodiče, všimněte si těchto varovných signálů:
- Nevysvětlitelná úzkost a podrážděnost:
Vaše dítě se najednou začne rozčilovat kvůli úplným maličkostem. Každý požadavek, každá drobná změna plánu spustí lavinu emocí. Věci, které dříve zvládalo bez problémů, ho teď přivádějí k slzám nebo ke vzteku. - Problémy se soustředěním:
Sedíte nad úkoly už půl hodiny a vaše dítě stále těká očima po místnosti nebo neustále kontroluje telefon. Není schopné udržet pozornost, neustále odchází od úkolů nebo je zapomíná dokončit. To, co by dříve zvládlo za pár minut, teď trvá hodiny. - Neustálá kontrola mobilu (FOMO):
„Mami, ještě minuta, jen něco zkontroluju!“ Vaše dítě je doslova posedlé tím, že mu něco uteče. Nezvládá ani chvíli bez telefonu, protože má strach, že přijde o něco „důležitého“. - Poruchy spánku:
Dříve bezproblémové usínání se proměnilo v každodenní boj. Dítě buď nemůže usnout, nebo se v noci budí a ráno je úplně vyčerpané. Večer strávený na telefonu nebo tabletu totiž narušuje přirozený rytmus jeho mozku, který pak nedokáže správně vypnout.
Možná si teď říkáte: „Ano, tohle zažíváme skoro denně!“ Pokud jste se v těchto příznacích našli, je na čase zpozornět. Neznamená to, že jste špatní rodiče. Znamená to, že vaše dítě potřebuje pomoci.
Digitální přetížení totiž není jen „nepříjemnost“. Je to skutečná psychická zátěž, která, když se včas neřeší, může vést k vážnějším problémům, jako jsou úzkostné nebo dokonce depresivní stavy.
Ale dobrou zprávou je, že stále ještě máte čas zasáhnout a situaci otočit. Už jen tím, že jste si všimli, děláte první krok k tomu, aby se vaše dítě opět cítilo lépe.
Zábava bez hranic a realita bez chuti aneb proč vaše dítě ztrácí zájem o skutečný svět?
Znáte ten pocit, kdy připravíte pro děti krásný výlet, těšíte se na společné zážitky, a ony pak půl dne otráveně koukají do mobilu se slovy: „Tohle je nuda, kdy už pojedeme domů?“ Anebo když místo aby si užívaly prázdniny venku, neustále tvrdí, že „venku není co dělat“?
Možná se vám honí hlavou otázka: „Co jsme udělali špatně?“ Pravdou ale je, že vaše dítě už nemusí být schopné vidět radost v obyčejných věcech. Důvodem je, že si jeho mozek zvykl na digitální svět – svět rychlejší, barevnější a zdánlivě zábavnější než ten skutečný.
Neurolog Martin Jan Stránský tuto digitální realitu ve své nejnovější knize trefně nazývá „divadlem iluzí“. V digitálním světě je totiž všechno rychlejší, intenzivnější a především jednodušší. Stačí jeden klik a dítě má pocit, že prožívá něco nového, vzrušujícího. Nemusí čekat, nemusí se namáhat, nemusí se potýkat se zklamáním.
Jenže život se nežije na jeden klik. Skutečný svět má své tempo – někdy pomalé, někdy nudné, někdy komplikované. A právě to je problém: děti, které tráví příliš mnoho času u obrazovek, si zvykají, že radost je okamžitá, bez námahy a bez čekání. Mozek dítěte se pak přizpůsobuje povrchnímu vnímání – místo hlubokého přemýšlení jen klouže po povrchu.
Výsledkem je, že realita jim začne připadat nudná a šedá. Proč by si četly knížku, když si můžou pustit video? Proč hrát deskovou hru, když hra na tabletu nabízí okamžité odměny a vzrušení? Postupně se tak děti nevědomky vzdávají něčeho nesmírně cenného – schopnosti prožívat skutečné emoce, hluboká přátelství a přirozenou radost z maličkostí.
Z pohledu rodiče je tahle situace bolestná. Zážitky, které pro vás byly v dětství běžné a nádherné, dnes děti odmítají s otráveným výrazem. Ale není to proto, že by se změnila příroda nebo že by život přestal být krásný. To jen mozek dítěte potřebuje znovu objevit, že život není jen nekonečná digitální jízda, ale i drobná radost ze stavění bunkru, sbírání kamenů nebo společného pečení bábovky.
Naštěstí máte v rukou možnost své dítě vrátit zpět do skutečnosti. Váš úkol není jednoduchý, ale stojí za to. Protože dítě, které umí vidět krásu v běžných věcech, získává mnohem víc než jen chvilkovou radost – získává klíč k opravdovému štěstí v životě.
Jak technologie kradou vašim dětem schopnost myslet, učit se a cítit
„Vždyť je chytrý, tak proč se chová, jako kdyby nerozuměl, co se děje?“
„Proč vůbec nereaguje, když mu říkám, že mě něco trápí?“
„Proč si nedokáže normálně hrát s kamarády?“
Pokud jste si tyto otázky někdy položili, nejste sami. Dnešní rodiče stále častěji sledují zvláštní paradox – jejich dítě je sice perfektně schopné ovládat složité hry a aplikace na mobilu, ale když přijde na běžné životní situace, najednou se zdá, že mu „něco nedochází“.
Je to tím, že nadměrné používání obrazovek nepoškozuje jen pozornost nebo náladu. Doslova mění způsob, jakým dítě myslí, učí se a vnímá druhé lidi.
Když mozek ztrácí kontrolu
V mozku dětí existuje oblast nazývaná prefrontální kůra, která je něco jako šéf celé hlavy. Právě ona pomáhá plánovat, soustředit se, ovládat emoce nebo třeba dokončit úkoly. Jenže tahle část mozku potřebuje klid, pravidelný režim a správné podněty, aby se mohla správně vyvíjet.
Pokud je dítě vystaveno neustálému proudu digitálních podnětů, tahle část mozku se začne přetěžovat. Místo soustředění se dítě stává roztěkané, impulzivní, nedokáže dokončit, co začne. Najednou máte pocit, že něco „nefunguje“. A je to pravda – mozek je zahlcený natolik, že jednoduše nemůže pracovat správně.
Emoce na dálkové ovládání?
Ale to není všechno. Digitální technologie mají ještě jeden závažný důsledek – narušují schopnost empatie, tedy schopnost vcítit se do druhých. Mozek dítěte se učí empatii tím, že je v přímém kontaktu s jinými lidmi. Díky speciálním buňkám nazývaným zrcadlové neurony dokážeme pochopit, jak se cítí druzí, a reagovat na jejich pocity.
Jenže když dítě komunikuje převážně přes obrazovku – pomocí smajlíků, videí a krátkých zpráv –, jeho mozek přestává „číst“ skutečné emoce. Výsledek? Dítě ztrácí schopnost pochopit, že jeho kamarád je smutný, nebo že se maminka cítí unavená. A vám pak připadá, že vaše dítě „necítí“ nebo je „lhostejné“. Není to jeho chyba – jeho mozek prostě zapomněl, jak emoce vypadá, když se neobjeví na displeji.
Co to znamená do budoucna?
Pokud dítě tyto klíčové schopnosti – empatii, soustředění a sebekontrolu – včas nerozvine, může to zásadně ovlivnit jeho budoucí život. Bude mít problém navazovat přátelství, spolupracovat ve škole i v práci, chápat druhé nebo úspěšně řešit problémy.
Jako rodiče samozřejmě nechcete, aby se vaše dítě v životě ztratilo. Ale možná jste se právě teď poprvé zastavili a řekli si: „Tohle není jen o hraní her. Tady jde o mnohem víc!“
A máte pravdu. Dobrá zpráva je, že ještě není pozdě. Každá hodina, kdy dítě namísto obrazovky prožívá něco skutečného – s vámi, s kamarády, s rodinou –, je obrovským krokem ke zdravému vývoji jeho mozku.
Možná teď cítíte obavu, možná trochu strach. Ale právě tyto emoce vás povedou k tomu, abyste začali jednat.
Proč vás dítě potřebuje víc než rodičovskou aplikaci
Už jste někdy měli chuť zoufale zavolat: „Nemáte někdo aplikaci, která to dítě konečně odlepí od mobilu?“ Možná jste dokonce pár takových aplikací vyzkoušeli – časovače, blokování obsahu, rodičovská kontrola… Jenže dítě se zlepšilo jen na chvíli, a pak se zase vrátilo do starých kolejí.
Proč to nefunguje?
Protože žádná aplikace nikdy nemůže nahradit to, co dokážete dát svému dítěti vy – osobní pozornost, pravidla a především váš skutečný zájem.
Neuropsychiatr Daniel Amen a dětský psycholog Charles Fay ve své knize Jak vychovat psychicky odolné děti říkají, že jediným dlouhodobým řešením digitálního přetížení je aktivní přítomnost rodiče. Jinými slovy – vaše dítě nepotřebuje technologii, která ho „kontroluje“, ale rodiče, který ho provází.
Co to znamená v praxi?
Znamená to být pro dítě člověkem, který nejen nastaví hranice („Mobil teď vypni, půjdeme se projít.“), ale také je vysvětlí („Vím, že se ti teď nechce, ale uvidíš, že venku si nakonec užiješ víc zábavy.“). Rodičem, který dítěti pomáhá zvládnout frustraci („Chápu, že se teď zlobíš, ale pojďme to zvládnout spolu.“), a rodičem, který dítě učí samostatnosti tím, že s ním o technologiích otevřeně mluví („Jak se cítíš, když strávíš celý den na mobilu? Co by se mohlo změnit, abys byl šťastnější?“).
Děti nepotřebují další aplikaci. Potřebují vás.
V dnešní uspěchané době je snadné uvěřit, že technologie vyřeší naše problémy za nás. Ale to je jen iluze. Tím, že se spoléháme na digitální pomocníky, předáváme odpovědnost za výchovu něčemu, co nikdy nedokáže dítěti dát to nejdůležitější – pocit bezpečí, důvěry a hluboký vztah s rodičem.
Největším paradoxem digitální doby je, že čím více jsou děti obklopeny technologiemi, tím víc potřebují přítomnost skutečného člověka – svého rodiče. Váš hlas, vaše slova, vaše objetí. Žádný displej je nenahradí.
Vaše role je nenahraditelná
Možná si říkáte, že jste unavení, možná někdy cítíte, že nemáte dost sil. Ale vaše dítě nepotřebuje dokonalého rodiče, který vždy ví, co dělat. Potřebuje rodiče, který je přítomný, otevřený, laskavý a zároveň pevný. Rodiče, který umí říct: „Možná je to teď těžké, ale zvládneme to společně.“
Digitální svět je velkou výzvou. Ale také je to příležitost, jak vašemu dítěti ukázat, že jste člověk, na kterého se může kdykoliv spolehnout.
Nepotřebujete aplikaci. Potřebujete jen sami sebe – protože právě vy jste tím nejlepším řešením.
5 vědecky podložených kroků, jak vyrvat děti z digitální pasti
Možná právě teď cítíte odhodlání konečně udělat změnu. Možná jste ale taky trochu nejistí: „Vím, že musím něco udělat, ale co přesně?“ Dobrá zpráva: nejste v tom sami, a co víc – neurověda nabízí konkrétní, účinné strategie, jak pomoci vašim dětem zvládnout digitální svět zdravěji a bezpečněji.
Neurolog Martin Jan Stránský, neuropsychiatr Daniel Amen nebo dětský psycholog Charles Fay už dávno vědí, jaká cesta funguje nejlépe. Tady je 5 konkrétních kroků, které vám pomohou začít ještě dnes:
1. Nastavte jasná pravidla (a držte je!)
Dětský mozek miluje pravidelnost a řád. Stanovte konkrétní hranice, kdy je mobil či tablet povolen a kdy ne.
Například:
- Žádné obrazovky hodinu před spaním (zlepšíte spánek i náladu dítěte).
- Společné jídlo bez mobilů (podpoříte vztahy a komunikaci).
- Offline víkend jednou za měsíc (obnovíte zájem o skutečné zážitky).
Vaše dítě potřebuje hranice. Ne aby bylo trestáno, ale aby cítilo bezpečí, které přináší předvídatelný režim.
2. Vraťte děti k papíru a tužce
Neurolog Martin Jan Stránský ve své knize Vzestup a pád lidské mysli potvrzuje: Klasické psaní rukou, čtení knih nebo kreslení aktivuje mozkové spoje daleko efektivněji než klikání na obrazovku. Učení „analogovým způsobem“ je pomalejší, ale zato hlubší a trvalejší. Dítě, které pravidelně píše nebo čte z papíru, se lépe soustředí, má lepší paměť a učí se myslet kreativněji.
3. Dejte dětem příležitost zažít skutečné vztahy
Digitální svět neposkytuje plnohodnotnou sociální interakci. Mozek dítěte potřebuje vidět tvář, gesta, slyšet tón hlasu. Podporujte aktivity, kde děti komunikují tváří v tvář: sportovní kroužky, dramaťák, skauti nebo rodinné výlety. Nechte je poznat, že přátelství je víc než „like“ na Instagramu.
4. Nebojte se pozitivní frustrace
Co se stane, když dítě občas nemá všechno hned? Když se musí snažit, řešit problémy, překonávat překážky? Mozek roste a sílí právě tehdy, když se něco učíme překonat. Nebojte se nechat dítě občas pocítit drobnou frustraci. Nevyřešte za něj hned každou překážku – povzbuzujte ho, aby ji zvládlo samo. Dítě tak získá sebevědomí a schopnost řešit i složitější situace v budoucnu.
5. Digitální detox – léčivá síla vypnutého mobilu
Vypnutí mobilu není trest, ale lék. I krátká pauza od digitálního světa – třeba jedno odpoledne nebo celý víkend – umožní dětskému mozku regenerovat. Uvidíte, že se děti začnou vracet ke skutečné hře, objeví znovu zájem o knížky nebo běžné aktivity. A možná budete překvapeni, jak rychle vaše dítě ožije.
Máte právě teď v ruce klíč ke zdravějšímu dětství svých dětí. Není to žádná velká věda – stačí důslednost, odhodlání a trocha odvahy. A výsledek? Šťastnější, zdravější a vyrovnanější dítě, které dokáže fungovat ve skutečném světě.
Digitální doba není nepřítel – je to vaše příležitost stát se skvělým rodičem
Možná vás to celé vyděsilo. Možná jste si během čtení několikrát povzdechli: „Tolik nástrah, tolik problémů… co když už je pozdě?“
Dobrá zpráva je, že pozdě není nikdy. Mozek vašeho dítěte je úžasně pružný a dokáže se neuvěřitelně rychle zotavit – stačí mu k tomu vaše přítomnost, vaše důslednost a vaše láska.
Autoři populárně naučných knih o neurovědě Martin Jan Stránský, Daniel Amen nebo Charles Fay, se vzácně shodují v jedné věci:
Nejdůležitější ze všeho je váš aktivní, laskavý a důsledný přístup.
Ano, dnešní děti mají v rukou technologie, o kterých se nám v dětství ani nesnilo. Ano, digitální svět přináší výzvy, se kterými se naši rodiče nemuseli potýkat. Ale pořád platí jedno:
Vaše láska je silnější než jakákoli obrazovka
Když budete jako rodiče nastavovat jasné hranice, když budete otevřeně komunikovat a když ukážete, že vám na dítěti záleží víc než na klidu doma – pak má vaše dítě všechno, co potřebuje k tomu, aby digitální dobu zvládlo bez újmy.
Nebojte se chyb – dítě se učí od vás
Každý rodič někdy selže, každý udělá chybu. Ale právě tohle jsou momenty, které vaše dítě potřebuje vidět nejvíc. Potřebuje vidět, že i rodiče občas zaváhají, ale pak se postaví a pokračují dál. Potřebuje vědět, že selhání není konec světa, ale příležitost k učení.
Zvládnete to – protože jste rodiče
Digitální svět není váš soupeř. Je to jen další oblast, ve které můžete dítěti předat něco cenného – schopnost se rozhodovat, zdravě žít a zvládat emoce.
Každý den, každá chvíle, kdy jste se svým dítětem bez mobilu, bez obrazovky, mu dává mnohem víc než tisíc hodin učení nebo stovky hraček. Dává mu jistotu, lásku a zdravý pohled na svět.
Vaše dítě bude v pořádku – díky vám
Jednou, až se vaše dítě podívá zpět na své dětství, nebude vzpomínat na nejnovější mobil, ale na vás. Na společné výlety, na chvíle, kdy jste spolu hráli hry, kdy jste mluvili o všem možném, kdy jste spolu prostě jen byli.
Protože nakonec platí jediné:
Děti možná občas neposlouchají, co říkáme – ale nikdy nepřehlédnou, jak žijeme.
Buďte tím, kdo jim ukáže, že skutečný svět – ten bez displeje – stojí za to žít.
A až příště budete pochybovat, vzpomeňte si:
Vaše dítě nepotřebuje dokonalého rodiče, potřebuje právě vás. A to stačí úplně nejvíc.
Chcete se dozvědět víc o vědecky podložených radách a tipech k výchově dětí?
Pokud vás článek zaujal a cítíte, že digitální svět má na vaše dítě větší vliv, než jste si připouštěli, nejste v tom sami. Naštěstí existují cesty, jak situaci změnit – laskavě, vědomě a s oporou v posledních vědeckých zjištěních.
Rádi čtete vlastním tempem?
Doporučujeme vám sáhnout po knihách, které jsme v článku zmiňovali:
- Vzestup a pád lidské mysli od neurologa Martina Jana Stránského. Tato kniha je vhodná, pokud potřebujete pochopit, jak lidský mozek funguje. Kniha je napsaná poutavou a srozumitelnou formou.
- Jak vychovat psychicky odolné děti od neuropsychiatra Daniela Amena a dětského psychologa Charlese Faye. V knize najdete na více než 360 stranách ověřené rady pro výchovu dětí v moderní době. Kniha je psaná čtivou formou a je postavená na desítkách let praxe obou autorů a stovkách tisíc skenů mozku, které Dr.Amen na své klinice pro svůj výzkum využil.
Obě knihy jsou společně s dalšími tituly k dostání exkluzivně na tomto internetovém obchodě.
Raději posloucháte nebo sledujete videa?
Pokud hledáte praktické návody, porozumění i podporu v každodenních rodičovských výzvách, sledujte kanál Laskavá výchova pod vedením dětské klinické psycholožky prof. Lenky Šulové. Najdete zde rozhovory, tipy i krátká videa, která vám pomohou lépe chápat, co se děje v hlavě vašeho dítěte – a jak mu můžete být skutečnou oporou.
Kanál můžete sledovat zde.