Původně to měla být jen další dovolená v Jihovýchodní Asii. Na cestu do Vietnamu se David Pavel s přítelkyní Klárou Dohnalovou moc těšili. Bohužel ale cesta nevyšla, a tak musel mladý pár změnit své plány. Volba nakonec padla na Kambodžu, aniž by tehdy tušili, jak moc osudová volba to bude a jak moc nasměruje jejich společný život novým směrem. Nic z toho by se však nestalo, pokud by David s Klárou nechtěli naslouchat hlasu svého srdce.
Zrození touhy
Nejběžnějším kořením v každé domácnosti je rozhodně pepř. Ve středověku jej dokonce používali jako platidlo, a tak ne nadarmo je mnohými označován za černé zlato. Rozhodneteli se vyhledat ten nejlepší pepř na celém světě, zákonitě se dostanete do Kambodžského království. Tato země je spojena s pepřem již od 13. století, tedy se není čemu divit, že zdejší malé farmy, kterých můžete v Kambodži najít až tři sta, mají nejlepší know-how na pěstování pepře. Původně byla pro Davida s Klárou cesta do Kambodže jen pouhou alternativou po nevydařené cestě do Vietnamu. Procestovali spolu už kus světa a právě Jihovýchodní Asie se pro ně stala nejoblíbenější destinací, kam se vždy rádi vraceli. Už při prvním kontaktu s Kambodžou ale cítili, že je něco jinak.
„Rozumem to nedokážu vysvětlit. Dokonce si i myslím, že to musí mít něco společného s našimi minulými životy nebo tak něco. S Klárkou jsme toho procestovali opravdu hodně, ale najednou, když jsme poznávali Kambodžu, jsme oba cítili, že tentokrát skutečně je něco jinak. Tamní kultura i hodnoty lidí nám byly velmi blízké a oba dva jsme v sobě cítili touhu začít zdejším lidem pomáhat. Tehdy jsme ale ještě nevěděli jak, měli jsme jen jakýsi vnitřní pocit, potřebu, dovolím si říct touhu pomoci tamním lidem,“ vzpomínal David během našeho rozhovoru na své první zkušenosti s Kambodžou.
Když se s Klárou vrátili z dovolené, nemohli na osudovou cestu zapomenout. Ostatně i kolegové v marketingové agentuře a kamarádi si všimli rozdílu. „Co se to s vámi během dovolené stalo? Vůbec vás nepoznáváme,“ slýchávali od svého okolí čím dál častěji. Už tehdy se jim v hlavách rodily nové plány. „Do Kambodže jsme přiletěli poprvé v roce 2016, a už když jsme odlétali z dovolené, tak jsme věděli, že tam nejsme naposledy. Proto netrvalo dlouho a letěli jsme zpět, ovšem tentokrát už to nebyla dovolená, vlastně to nebyla ani obchodní cesta. Tentokrát jsme letěli s jednosměrnou letenkou. Nevěděli jsme, jak dlouho v království budeme ani co konkrétně tam budeme dělat. Dospěli jsme oba do nějaké životní fáze, kdy jsme chtěli změnu a začít budovat něco vlastního. Nabízelo se využít naše zkušenosti z byznysu a marketingu, určitě jsme je ale nechtěli využít jen pro nás. Během druhého letu jsme už měli v hlavách několik nápadů. Neletěli jsme ale hledat velký byznys, hlavní motivací naší druhé cesty do Kambodže bylo najít způsob, jak začít pomáhat farmářům a chudým lidem.“
Objev černého zlata
O dva roky později, v roce 2018, zakládají dva mladí Češi projekt .pepper.. field. Hnaní stále stejnou touhou bez velkých očekávání se rozhodli dovážet pepř do Evropy. Ale ne pepř ledajaký. Rovnou ten nejlepší na trhu, pravý Kampotský pepř, který si prošel rukama malých farmářů. Těch farmářů, kteří si předávali zkušenosti s pěstováním pepře po staletí. Farmářů, které Pavel s Klárou poznávali na svých cestách. Farmářů, kteří jim tolik přirostli k srdci. Bohužel ale farmářů, kteří nemají tušení, jak dostat svůj produkt do světa, a kteří jsou mnohdy závislí na obchodnících, co od nich vykupují jejich pepř za zlomek ceny. David s Klárou chtěli své dovednosti a zkušenosti využít pro dobro lidí, kteří možná neměli takové štěstí v životě jako oni dva, a právě Kampotský pepř se stal prostředkem, který jejich společnou touhu začal naplňovat. „Vzpomínám si, že tehdy jsme měli na flipchartu několik variant. Pepř byl určitě mezi favority, ale pořád byl jen jednou z možností. Když jsme začali o dovozu jednat s ambasádou a tamními úřady, tak nás měli spíš za dva blázny než za někoho, kdo to myslí opravdu vážně. Už dopředu nás upozorňovali, jak si na podobném projektu už několik lidí vylámalo zuby, a spíš se nás snažili odradit.“ David následně vysvětluje, v čem byla největší komplikace. Hlavní město Kambodže lze vnímat jako moderní metropoli, která je v mnoha ohledech jistě dál než některá evropská velkoměsta. Jakmile ale člověk opustí jeho hranice, přijede do extrémně chudých oblastí. Na tamním trhu působí asi pět velkých obchodníků s pepřem. Byli tak při svých jednáních na úřadech většinou odkazováni na snadnější variantu, jak začít vyvážet pepř do Evropy. Dohodnout se s některým z velkých obchodníků by jistě nebyl problém, ale nijak by tím nenaplnili svůj záměr. Nijak by nepomáhali lidem, kteří to opravdu potřebují. Takže pro Davida s Klárou tato varianta nepřicházela v úvahu.
„Začít s dovozem pepře trvalo opravdu necelé dva roky. Dnes už vím, proč nás tolik zrazovali a před čím nás varovali. Přesto, i kdybych tohle všechno věděl, tak bych do toho šel znovu. Protože zkrátka vím, že ta námaha za to stála. Zpětně si dnes uvědomuji, jak klíčové pro nás bylo najít někoho, kdo zná tamní kulturu a ovládá jejich jazyk. Potřebovali jsme spolehlivého člověka. Spojence, co za nás bude v komunikaci s farmáři a s úřady. Při naší druhé cestě jsme se potkali určitě s více jak stovkou lidí a naštěstí se mezi nimi jeden takový člověk našel. A spolupracuje s námi doposud,“ vysvětluje David, co předcházelo rozjetí úspěšného byznysu, a nezapomene dodat, že jejich záměr nemohl být postavený jen na nějaké naivní představě. Než se rozhodli s pepřem začít, předcházela tomu důkladná analýza trhu. Celé to muselo dávat smysl také ekonomicky, jen tak to mohlo být udržitelné a jen tak mohli začít opravdu pomáhat. Zjistili, že mnoho lidí Kampotský pepř vůbec nezná. Lidé většinou znali klasický, běžný pepř. Někteří lidé už možná znali různé druhy orientálního koření nebo luxusních solí a podobně. Ovšem dovozem nejlepšího pepře na světě se téměř nikdo nezabýval. I proto se rozhodli pro tento smysluplný směr – pro .pepper..field.
Už od začátku měli v plánu cílit na evropský trh. Říkali si, že Česko je příliš malé na to, aby jejich vizi zvládlo naplnit. Vnímali jej proto původně jen jako zemi, kde si vše otestují a získají zpětnou vazbu. „Upřímně řečeno jsem vlastně na začátku pepři vůbec nerozuměl a vlastně jsem tak trochu nechápal, proč zrovna pepř. Vařil jsem sice rád, ale pepř jsem znal asi jako všichni ostatní. Bral jsem ho jako běžné koření. Najednou jsem ale zjistil, jak je to pestrý svět, a začal si o pepři zjišťovat opravdu zajímavé věci. Je to až neuvěřitelné, jak taková s prominutím ‚blbost‘, jako je zrovna pepř, může být zajímavá. Začali jsme tak celou komunikaci .pepper..fieldu stavět ne pouze na pomoci chudým farmářům. Neukazovali jsme jen tu fair trade stránku. Komunikovali jsme i výjimečné vlastnosti různých druhů pepřů. Mluvili jsme se šéfkuchaři a ti nám potvrdili, že se o pepř vlastně nikdo moc nezajímá. Na začátku jsme neměli opravdu od českého trhu velká očekávání, ale dnes musím přiznat, že nás zájem překvapil a že nám český trh dal opravdu zabrat.“ Když se Davida zeptám, jakou roli nakonec sehrála v jejich úspěchu špičková kvalita produktu a jakou ona touha zlepšit kvalitu života chudým lidem, přiznává, že to nemají přesně změřené. Je však přesvědčený, že oba dva faktory v tom hrají svou roli. Další motivací zákazníků pak bývá koupit netradiční a luxusní dárek.
Opravdová odměna
V roce 2018 začínali s prvními dvanácti farmáři, od kterých odebrali 250 kilogramů pepře. První rok vnímali jako testovací, ale jak už bylo řečeno, zájem na českém trhu Davida s Klárou překvapil a odběry pepře se rázem nepočítaly v kilogramech, nýbrž rovnou v celých tunách. „Rostli jsme opravdu postupně, ze stovek kilogramů jsme skočili na čtyři tuny, pak nějakých osm, následně asi patnáct tun a dnes, po čtyřech letech, už spolupracujeme s převážnou většinou drobných farmářů. Jsou to asi dvě stovky rodinných farem, u kterých jsme schopni se zavázat k odběru veškeré jejich produkce, což je řádově asi 40 tun Kamptoského pepře pro letošní rok. Přiznávám, že pokud by mi takové číslo někdo řekl před čtyřmi lety, asi bych nevěřil. Je ale pravda, že jsme nad tím nikdy nepřemýšleli z pohledu množství pepře, ale vždy spíš z pohledu počtu rodin, kterým chceme pomáhat,“ nezapomíná David zmínit, jak důležitá byla na jejich cestě právě ona správná motivace. Už na začátku se rozhodli, že nechtějí pomoct jen pár vybraným farmářům, ale pokud to bude možné, tak co možná nejvyššímu možnému počtu rodin. A právě tato motivace je neustále nutila dále růst a vymýšlet něco nového. Nesoustředit se jen na komunikaci vůči koncovým zákazníkům, ale přemýšlet také nad obchodními partnery v rámci B2B nebo na spolupráci s Českou rozvojovou agenturou, díky které mohli nakoupit i další technologii a přicházet s netradičními inovacemi. Například technologii na tzv. lyofilizaci potravin: jedná se o technologii sušení potravin mrazem. Jistě takové potraviny budete znát například v podobě sušeného ovoce zamíchaného v cereáliích, které pravidelně snídáte.
David s Klárou, neustále poháněni stejnou motivací, si tak s pepřem začali doslova hrát. Můžete si představit kuličky různých druhů pepře zabalené nejen do papírových sáčků, ale například i stylová a designová balení skleněných zkumavek s pepřem nebo velmi luxusní dřevěné mlýnky s porcelánovou mlecí hlavou. Když už Klára přemýšlí nad novým produktem, hledá dodavatele, kterého s .pepper..fieldem spojuje podobná fair trade. Od českých sklářů nebo truhlářů až po spolupráci s Petrem Kovaříkem, spolumajitelem čokoládovny Steiner & Kovarik, který je také občasným přispěvatelem do tohoto magazínu. Za zmínku pak jistě stojí také úspěšný pokus o lyofilizaci zeleného Kampotského pepře. „Byli jsme první, kdo se o něco podobného pokusil, a vysloužili jsme si za to prestižní gastronomické ocenění Great Taste – Golden Fork. Gurmány je toto ocenění považováno za gastronomického Oscara a my jsme byli první v Česku i na Slovensku, kdo toto ocenění získal,“ líčí vesele David se zdravou hrdostí a pokorou, jakých úspěchů se jim s pepřem podařilo dosáhnout. Zde však věří, že toto ocenění získali nejen díky pomoci farmářům, ale za skutečně unikátní a jedinečný gurmánský zážitek. Člověk by řekl, že získat jedno z největších kulinářských ocenění bylo pro Davida s Klárou nejen známkou opravdu dobré práce, ale současně i tou největší odměnou. Dnes už zkušení podnikatelé a obchodníci s pepřem však tu opravdovou odměnu vidí někde zcela jinde.
Od roku 2016 se David s Klárou vrací do Kambodže pravidelně. V období covidu bylo vycestování sice složitější, ale z druhé strany o to více se mohli soustředit na rozvoj byznysu. Jakmile je to ale možné, nejčastěji vždy na začátku nového roku, odletí do Kambodže. Tam se potkávají jak se samotnými farmáři, tak i kambodžským týmem. „Budovat firmu v rostoucím prostředí e-commerce není snadné. Neustále se něco řeší a té práce je někdy opravdu až nad hlavu. Kolikrát má člověk pochyby a říká si, zdali mu to vše stále ještě dává smysl. Když pak ale přiletí do Kambodže a vidí reálné dopady své práce, tak si vždy uvědomí, kde je ten hlavní smysl. Zažíváme tam situace, kdy se člověku opravdu derou slzy do očí. Vzpomínám si například na farmářku, se kterou už spolupracujeme celé čtyři roky. Když jsme za farmářkou přijeli, vítala nás s otevřenou náručí a řekla, že jen díky naší spolupráci si mohla udržet dceru na škole. Když potom mluvíte s její dcerou, tak najednou zjistíte, že vystudovala na doktorku a že je jedinou doktorkou ve vesnici. Sama dcera pak mluví o pepři jako o zlatě a uvědomuje si, že právě díky rodinné farmě mohla vystudovat. A i díky tomu chce sama farmu dál podporovat a rozvíjet. Najednou člověk vidí, jak velké dopady může mít vaše práce, a to nejen pro samotné farmáře a jejich rodiny, ale často také pro celé vesnice. Vím, že to může znít jako klišé, ale v ten moment jsou všechny tabulky, ocenění a byznysové výsledky jedno. Člověk v tu chvíli prožívá pocity, které prostě nelze nijak vyčíslit. A právě tam je ta největší odměna za jeho práci.“
David si po své podnikatelské zkušenosti uvědomuje, jak snadno se nechá člověk strhnout prostředím, ve kterém (pokud například žije v moderním světě) lehce začne vnímat mnoho věcí jako samozřejmost a možná se sám začne ztrácet ve svých hodnotách. I proto vnímá cestování jako určitý způsob duševní hygieny. Poznává na svých cestách, kde jsou ty opravdové a pro něj důležité hodnoty. Když cestuje chudými oblastmi, uvědomuje si, za co vše může být v životě vděčný. Ostatně bylo to právě cestování, co mu pomohlo objevit novou životní vizi a smysl. Nic z toho by se ovšem nestalo, pokud by na začátku své cesty, tehdy v roce 2016, nedali dva mladí Češi na pocity a nerozhodli se následovat hlas svého srdce.
Zajímavost na závěr aneb není pepř jako pepř
Ten nejlepší pepř na světě pochází z provincie Kampot v Kambodži, proto když mluvíme o nejlepším pepři na světě, zmiňujeme pepř Kampotský. Průměr šťavnaté a dobře vyzrálé kuličky pepře je zhruba 4 mm. Farmáři všechny své kuličky pepře přebírají ručně pinzetou a vybírají jen ty nejlepší kuličky. Na pepři nás běžně zaujme jeho barva. Běžný člověk by si pomyslel, že se jedná o různé druhy pepře. Kdo však pepři alespoň trochu rozumí, tak je mu známo, že ať už je jeho barva jakákoliv, vždy se jedná o stejnou kuličku pepře v různých fázích zralosti. Například černý pepř se sbírá jako nezralý zelený po větvičce, ale červený se sbírá po kuličce teprve, až zčervená. Pokud byste hledali to nejlepší mezi pepři, sáhnete po bílém pepři. Ten, který ovšem běžně známe z obchodů, nemá s opravdovým bílým pepřem nic společného. Klasické bílé pepře v obchodech jsou loupané z nezralého černého pepře a zatuchají, proto je většinou nikdo nemá rád. Pravý bílý pepř je loupaný až ze zralého červeného pepře (je to jeho jádro), a díky tomu získává vlastnosti, pro které jej vyhledávají nejlepší světoví šéfkuchaři – otevírá chuťové pohárky a znásobuje chutě v jídle.
S Davidem Pavlem z .pepper..fieldu jsem si také povídal v podcastu Myšlením na vrchol. Chcete například vědět, jaké jsou jejich další ambice se značkou .pepper..field? Jak je náročné v současné době udržet byznys a cílit na celou Evropu? Kolik lidí stojí za firmou? Nejen to se můžete dozvědět po kliknutí zde.