Teorie černých labutí. Jak objevit to, o čem nemáme nejmenší tušení?

Stalo se vám v životě někdy, že najednou bylo vše jinak? Řadu let žijete přesvědčeni o nějaké pravdě a najednou nastane událost, která změní celý váš život. Přijdete na partnerovu nevěru, odhalíte nemanželské dítě. Zjistíte, že váš obchodní partner vás léta podvádí a okrádá. Kolega v práci se tváří jako parťák, ale za vašimi zády vás využívá pro svůj kariérní růst. Takových situací můžeme najít spoustu. Vždy když člověk objeví skutečnost, o které neměl žádné tušení a která zcela zásadně změní jeho život, často si říká: Jak jsem mohl být takový hlupák? Zcela nevědomky se tak stal obětí manipulace. A tomu všemu se mohl vyhnout, kdyby rozuměl teorii černých labutí. Pojďme si ji představit.

Nemožné skutečností

Když se řekne labuť, většina z nás si představí vznešeného bílého ptáka. Do konce 17. století bylo pro Evropany nepředstavitelné, že by taková labuť mohla mít jinou barvu. Všichni automaticky předpokládali, že každá další labuť může být jedině bílá. Pokud Evropan chtěl označit nějakou událost za nemožnou, použil metaforu černé labutě. Tímto přirovnáním pojmenovával něco nemožného.

Zlom nastal v roce 1697, když holandský mořeplavec Willem de Vlamingh zakotvil u břehů Západní Austrálie. Jakmile vstoupil na australskou půdu, nemožné se stalo skutečností. Mořeplavec spatřil černou labuť. Něco dosud nepředstavitelného a nemyslitelného se stalo novou realitou. Od té doby už pro Evropany nebylo nemožné spatřit černou labuť. Už věděli, že existuje. Z metafory se stalo jen něco vysoce nepravděpodobného. Něco, s čím člověk dopředu nepočítá.

Dnes teorie černých labutí označuje neočekávané události, které mají významný dopad na společnost. Jedná se o události odchylující se od zažitých paradigmat – běžného normálu. Proto je pro člověka obtížné takové události předvídat. Myšlenku a teorii černých labutí zpopularizoval ve svých knihách investiční analytik libanonského původu Nassim Nicholas Taleb. Když Taleb v roce 2007 vydal svou slavnou knihu Černá labuť, kde v zásadě předpovídal blížící se finanční krizi, odborníci jeho teorií opovrhovali. Začali naslouchat až v momentě, když krize nastala. Najednou jej mnozí začali označovat za proroka. Taleb ale nebyl žádný prorok, jen chápal teorii černých labutí. A díky nim se mohl připravit na neočekávané události, které se zdají vysoce nepravděpodobné.

Každý máme svou černou labuť

V moderní i dávné lidské historii můžeme takových černých labutí najít stovky. Potopení Titaniku, útok na Pearl Harbor, teroristické útoky ze dne 11. září 2001, vzestup internetu, představení dotykového telefonu, finanční krize nebo covidová pandemie. To vše jsou černé labutě společnosti. V teorii černých labutí se mluví o nečekaných událostech, které mají zcela zásadní dopad na celou společnost. Stejnou teorii ale můžeme aplikovat každý sám na svůj vlastní život. Pamatujete si ještě na příběh Václava Klementa z předchozích stránek tohoto magazínu? Klement byl skvělý obchodník a vyjednavač. Dokázal objevit černé labutě u lidí ve svém okolí a skrze ně je přesvědčit pro naplňování vlastní vize.

Vlastně bychom mohli Václava Klementa označit za manipulátora, který moc dobře věděl, za které nitky zatahat, aby loutka dělala přesně to, co Klement potřeboval. Většinou slovo manipulátor vnímáme s negativní konotací. Vnímáme takovou osobu jako někoho, kdo myslí jen na své zájmy a chce škodit druhým lidem. Jistě je vám z příběhu zakladatele největší automobilky v Česku jasné, že nic podobného Klement ve svých záměrech neměl. Byl schopen manipulovat davem i jednotlivci, avšak ne pouze ve svůj prospěch. Jeho forma manipulace byla přínosem i pro druhé. Aby se mu ale dařilo takové manipulace dosáhnout, využíval teorii černých labutí, i když si to možná ani neuvědomoval.

Trumfové eso

Žádnou z událostí, která se stala ať už v příběhu Václava Klementa, nebo v moderní historii, nikdo předem nepředvídal. Když se ovšem na jednotlivé momenty zaměříme zpětně, existovaly různé náznaky a indicie, které uskutečnění takových událostí naznačovaly. Proto je důležité zajímat se o černé labutě, díky nim se nestaneme obětí nezdravé manipulace, nebudeme překvapeni nečekanými událostmi a můžeme se na ně lépe připravit. Chceme-li druhé lidi přesvědčit pro spolupráci ve jménu našeho zájmu a vize, objevení jejich černé labutě nám dává strategickou výhodu v komunikaci. Potom už záleží jen na našich mravních zásadách. Někoho může napadnout, že černá labuť představuje pomyslné trumfové eso v kartách. To je ovšem velký omyl. Hned vysvětlím zásadní rozdíl.

Pokud hrajete karty, ať už poker, mariáš, či snad jinou hru, jistě chápete, co značí vyjádření trumfové eso. Dejme si ale pozor. Trumfové eso není černá labuť, protože o takovém trumfovém esu víte, že ve hře existuje, znáte jeho roli, pouze nevíte, kdo jej zrovna dostane do rukou ani kdy a jak jej vynese. Aby se trumfové eso mohlo stát černou labutí, nesměli byste vůbec vědět, že trumfy ve hře mohou být. Proto pokud už teď přemýšlíte, jaké jsou černé labutě vaše nebo kolegů v práci, blízkých a obchodních partnerů, tak to jen tak nevymyslíte. O černé labuti jednoduše nevíte. Je to něco, co musíte objevit, podobně jako holandský mořeplavec na konci 17. století. Jenže abychom byli něčeho podobného schopni, potřebujeme po vzoru onoho mořeplavce vystoupit z bubliny, omezující naše myšlení, a naučit se vnímat všechny signály, kteréžto nám černou labuť prozradí. Jak taková černá labuť vypadá v reálném životě, si dovolím ukázat na příběhu, jenž se opírá o skutečné události.

Ideální partner, nebo lhář?

Karel byl ohleduplný, všímavý a pozorný manžel. Pro svou ženu Ilonu a pro jejich dvě dcery by udělal první a poslední. A jen tak mimochodem, manželka i dcery byly velmi půvabné. Každý muž i kluk se za nimi rád otočil. Rodina žila na malé vesnici a pro sousedy byla vzorem spořádanosti a slušnosti. Rodina nebyla nijak mimořádně bohatá, ale k životu jim nic z materiálního pohledu nechybělo. Na plesy a kulturní akce chodili vždy dobře oblečení, nikdy to přepískli s alkoholem a slovo hádka nebo výčitka jako by snad neměla tato rodina ve svém slovníku. A opravdu tomu tak bylo. Manželé si vždy vyšli vstříc a mnoho žen obdivovalo, jak se Karel ke své manželce chová.

„Prosím tě, to mi řekni, je takový i doma, nebo jenom před námi hraje divadýlko?“ ptaly se Ilony často kamarádky. Ilona ale jen nechápavě kroutila hlavou. Nechápala, jaké divadélko mají kamarádky na mysli. S Karlem je už od střední školy, byl to vlastně její jediný životní partner. Brzy je čekalo třicetileté výročí svatby a jinak svého manžela nepoznala než tak, jak se choval ve společnosti i doma. Samozřejmě že Karel nebyl dokonalý muž, ale ani Ilona nebyla dokonalá žena. Každý měl své slabé a silné stránky, ale oba je navzájem respektovali. Věděli, jaký ten druhý je a co od něj čekat. Tedy alespoň v případě Karla tomu tak pravděpodobně bylo. Ilona si spíš myslela, že svého muže dobře zná a že ji nic nedokáže překvapit. Jenže tu bylo jedno velké ale. Karel byl ve skutečnosti lhář a manipulátor. Měl jednu černou labuť, o které Ilona neměla třicet let nejmenší tušení.

Karel pracoval jako technik v montážní firmě. Do práce to měl docela kus cesty a často se stávalo, že musel strávit nějaký ten čas na montážích nebo přespávat na pracovní ubytovně. Tedy alespoň tak to tvrdil své ženě posledních dvacet let. Ve skutečnosti na žádné montáže jezdit nemusel a žádnou ubytovnu v práci neměli. Ilona se ale nikdy o víc nezajímala. Svému muži naprosto důvěřovala a nikdy ji nenapadlo, že by jí zalhal. O rodinu se dobře staral, nikomu nic nechybělo, tudíž nebyl ani důvod k pochybám.

Velké prozření v Ilonině životě přišlo, když zazvonil telefon. Karel měl při cestě do práce autonehodu a leží ve velmi vážném stavu v nemocnici. Bohužel následky nehody byly fatální a Karel boj o život prohrál. Přišlo to jako rána z čistého nebe. Situace, která převrátila Ilonin život vzhůru nohama. Bohužel nebyla to poslední facka do doposud ideálního Ilonina života. Další rána přišla vzápětí, když jela vyzvednout Karlovy osobní věci do práce. Dvacet let žila v přesvědčení, že její manžel vede partu montážních dělníků a že pravidelně přespává na ubytovně. Jakmile ale přijela do bývalé Karlovy práce, zjistila celou pravdu o muži, se kterým žila třicet let a u kterého věřila, že už ji nemůže nikdy nic překvapit. V tu chvíli Ilona objevila černou labuť svého muže, která kompletně změnila pohled na minulost a celý současný život.

Karel nebyl žádný montážní technik. Byl manažer s hezkým platem a vlastní kanceláří. Na ubytovně nikdy nespal, ve městě měl hezky vybavený služební byt. Když Ilona otevřela dveře do bytu, měla pocit, jako by tam žil úplně jiný člověk, někdo, koho vůbec nezná. Od firemního právníka obdržela obálku, na které bylo napsáno: „Pro milovanou ženu Ilonu.“ Když Ilona rozlepila zapečetěnou obálku, zjistila, že celý život s Karlem žila v jedné obrovské lži. Muž, se kterým strávila prakticky celý život, ten muž, kterého obdivovaly všechny Iloniny kamarádky, ten pan téměř dokonalý žil dvojí život. Karel po narození dětí zjistil, že je homosexuál, ale svou ženu a děti miloval natolik, že jim nedokázal říct pravdu.

Dopis měl Karel připravený pro chvíle, kdyby celá věc praskla, ale on už by neměl příležitost vše vysvětlit. V dopise vylíčil, jak posledních dvacet let žil ve strachu z ublížení milované ženě. Nikdy nezískal odvahu, aby své ženě řekl pravdu. Nechtěl jí ani dětem ublížit. Nechtěl jim zkazit život, a tak se raději rozhodl pro život ve strachu a ve lži. V dopise popisoval, jak byl v práci vydírán těmi, kteří objevili jeho tajemství, a co vše musel v životě udělat. To vše, jen aby uchránil své tajemství, svou ženu a děti před bolestivou ránou. Dopis ukončil slovy: „Přál bych si, abys nikdy nemusela tato slova číst, abys nikdy nezjistila, že jsem jeden velký lhář.“

Chceme‑li objevit jakoukoliv černou labuť, potřebujeme se odpoutat od všech informací, které v daný moment vycházejí z našich zkušeností a které pokládáme za jedinou a univerzální pravdu.

Jak objevit černou labuť

Možná cítíte nyní potřebu Karlův příběh soudit či hodnotit. Použil jsem však tento příběh hlavně proto, abych ukázal, jakou roli sehraje objevení černé labutě na život každého z nás. Když Karel zjistil, že je homosexuál, objevil svou černou labuť, a když zemřel, objevila černou labuť také jeho žena Ilona. Každý, kdo Karlovu černou labuť znal, ji mohl využít, aby s Karlem nějakým způsobem manipuloval. Co mohl Karel i Ilona udělat ve svém životě jinak, aby dávno svou černou labuť objevili? Jak se měli vyvarovat životu ve lži? Bez ohledu na to, jak byl jejich partnerský život ideální, pořád to byl život ve lži. A každá lež způsobuje bolest a trápení. Karla lež trýznila posledních dlouhých dvacet let, Iloně bude způsobovat bolest do konce života. Pokud by se Karlovi podařilo svou černou labuť objevit včas, mohl se vyhnout podobné bolesti a životu ve lži. A podobné platí pro Ilonu. Jenže jak objevit něco, o čem člověk nemá ani tušení, že existuje, a co se najednou zjeví jako blesk z čistého nebe?

Nejprve bychom si mohli uvědomit, že celý náš život, tak jak jej dnes žijeme, je vytvořen z informací, které od prvních momentů našich životů vstřebáváme. Prostředí, ve kterém žijeme, názory, které slýcháváme, a získávané zkušenosti utvářejí v mysli každého z nás jedinečný pohled na svět a na to, co možné je a co možné není. Abychom byli schopni objevit něco, o čem nevíme, že může existovat, potřebujeme se odpoutat od toho, co víme a co pokládáme za univerzální pravdu. Přesně toho jste si mohli všimnout na příběhu Karla a Ilony. Když Ilona objevila Karlovu černou labuť, najednou ji všechny maličké a zprvu nepodstatné události všedních dnů začaly do sebe zapadat. Byla slepá vůči faktům, kterým se okolí divilo. Otázky kamarádek pokládala za formu závisti a sama žila v hrdosti, s jak skvělým mužem jde životem. Když si potom spojovala další Karlovo chování, uvědomila si, jak byla zaslepena svou pravdou, informacemi a zkušenostmi ze života. Uvědomovala si, jak ignorovala své pocity a věřila jen tomu, čemu sama věřit chtěla. A právě tímto chováním se stávala snadno manipulovatelnou. Co záleží na tom, že byla manipulována v dobré víře? Pořád to byla manipulace a život ve lži, který způsobil obrovskou bolest všem zúčastněným.

Chceme-li proto objevit jakoukoliv černou labuť, potřebujeme se odpoutat od všech informací, které v daný moment vycházejí z našich zkušeností a které pokládáme za jedinou a univerzální pravdu. Je to o schopnosti naučit se více naslouchat svým pocitům, intuici a méně se spoléhat na to, co říká naše mysl. A to platí v jakékoliv oblasti našich životů. Ve vztazích s partnery, kolegy, při obchodních jednáních, zkrátka a dobře kdykoliv a kdekoliv.

Když například Steve Jobs představil první iPad nebo první iPhone, nečekal, až za ním jeho zákazníci přijdou a řeknou, že přesně tento produkt potřebují. Do té doby si nikdo nedokázal představit, že by mohl existovat telefon jen s jedním tlačítkem a že by jej mohl chtít. Do představení prvního iPhonu světu to byla neobjevená černá labuť. Podobně to platilo v případě, když lidem představil iPod, jednoduché zařízení s jedinou funkcí – přehráváním hudby. Nic víc, nic míň. Samozřejmě že klasické MP3 přehrávače již byly dávno na světě a všichni konkurenti se předháněli, jak svou malou krabičku na hudbu udělat ještě propracovanější a jak do ní přidat co nejvíce funkcí. Všichni závodili v soutěži, jak svým produktem nabídnout ještě víc. Jen Steve Jobs v Applu si položil otázku proč. Proč lidem dávat větší displej a další funkce, když jediné, co chtějí, je poslouchat hudbu na zařízení, které je stejně převážně uloženo v kapse? Co to udělat naopak co nejjednodušší?

Na příkladě Stevea Jobse si můžeme uvědomit, že pokud chceme najít černou labuť, potřebujeme se umět na vše podívat jinýma očima. Potřebujeme změnit způsob našeho myšlení. A podobných příkladů bychom mohli najít stovky. Vraťme se nazpět k Václavu Klementovi. Tehdy přišel za jakýmsi panem Laurinem, aby mu nabídl obchodní partnerství. Když se Klement dozvěděl, že se do Mladé Boleslavi přistěhoval další člověk se záměrem začít vyrábět velocipedy, mohl zpozornět a říct si: „Ksakru, nový konkurent. Musím být lepší než on a vždy být o krok napřed.“ Klement ale nic podobného neudělal. Dobře odhalil Laurinovu slabou stránku – černou labuť, kterou využil jako argument, aby Laurina přesvědčil ke spolupráci.

Abychom byli schopni odhalit podobné černé labutě v našich životech, tak první, co potřebujeme, je změnit způsob myšlení. Nespoléhat se jen na to, co nám říká rozum, ale naučit se více naslouchat jak svému okolí, tak sami sobě – svým pocitům. Něčeho podobného jsou schopni jen lidé se silnou identitou. Jsou to lidé, kteří se nebojí naslouchat a důvěřovat si. Právě díky tomu jsou schopni naslouchat i svému okolí, více mu důvěřovat a stejně tak i snadněji odhalit lháře nebo jedince s nečestnými záměry. Proč je silná identita důležitá, abychom ustáli jakoukoliv manipulaci v životě, si řekneme v následujícím článku. Nyní se v pracovním listě zaměříme na pár jednoduchých otázek, které nám v životě pomohou objevit černé labutě.

„Váš čas na zemi je limitovaný, neplýtvejte proto svůj čas tak, že budete žít život někoho jiného. Nežijte uvězněni v dogmatu – v tom, že musíte žít podle názorů druhých. Nenechte hlas ostatních udupat váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: Mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí.“

Steve Jobs (1955–2011)

Vyberte si z podobných témat
Zadejte vaši emailovou adresu
Top
Toto okno se automaticky zavře za
Potvrzení odstranění příspěvku
Jste si jistý, že chcete tento příspěvek smazat?
Shopping Cart