Když jsme byli malé děti, rodiče nás většinou ukládali do dětské postýlky s ohrádkou. To abychom nevypadli a neublížili si. Když jsme povyrostli a mohli ohrádku přelézt, dávali nás do postýlky s větší ohrádkou. Když jsme začali běhat, všude v domě vyrostly ohrádky. Například na schodech a podobně. Pamatuji si, když jsem před lety vycestoval do Číny a procházel chudou oblastí. Vzpomínám si na malého klučinu, který si hrál jen malý kousek od otevřeného ohniště. Takové nebezpečí měl na dosah ruky a nechránila jej žádná zábrana, pomyslel jsem si tehdy. Přesto se ten kluk nezranil a nepotřeboval kolem sebe žádnou ohrádku. Jak takové ohrádky ovlivňují naše životy a co si odnášíme do dospělosti? Pojďme se nad tím zamyslet v pravidelné rubrice Petra Štěpánka.
Tovární nastavení
Když jsme se narodili, nevěděli jsme, že něco nejde. Nevěděli jsme, že něco nemůžeme. Jediné hranice a omezení, které jsme měli, byly naše vlastní fyzické a duševní schopnosti a možnosti. Nebyla žádná jiná ohrádka, která by nás omezovala, a naše budoucnost byla široká a dlouhá. Velkolepý a rozmáchlý potenciál, v němž jsme mohli být téměř všichni téměř vším, co si jen umíme představit. Narodili jsme se totiž předurčení pro úspěch a životní triumf. Vy i já, každý člověk na světě, každé jedno dítě, každé jedno miminko. Všichni jsme přišli na svět v „Továrním nastavení“ pro úspěch.
Ať už nám to Tovární nastavení dal Bůh, nebo ho do nás vložila v průběhu milionů let evoluce, všichni lidé na světě ho máme společné. Bez ohledu na naše pohlaví a barvu pleti. Bez ohledu na kulturu nebo náboženství, do kterého se narodíme, naše prvotní Tovární nastavení je totožné.
Zamyslete se nad tím. Všechny děti světa, české, americké, somálské, brazilské, jihokorejské i severokorejské, ať už narozené do rodiny křesťanů, muslimů nebo ateistů, všechny se narodí s absolutní VÍROU. Žádné dítě nepřijde na svět jako skeptik. Žádné dítě nemá pochyby. Maličké děti okamžitě věří čemukoliv, co jim řeknete. Je to v jejich Továrním nastavení – věřit. Tato jejich víra ale dělá z nás rodičů programátory a dává nám schopnost do dětí vložit různá přesvědčení a ohrádky. Přesně jako to udělali naši rodiče nám.
Než se ale k těm ohrádkám dostanu, chci Vám povědět o některých dalších parametrech Továrního nastavení, ve kterém děti přicházejí na svět.
- Nevzdávání se. Když pozorujete děti, jak se učí něco nového, třeba chodit, spatříte nikdy nekončící snahu dělat něco znovu a znovu tak dlouho, dokud to neumí. A vůbec k tomu dítě nemusíte motivovat.
- Touha po poznání. A proč? A proč? A proč? Každý, kdo má děti, se s tímto setkal nebo ho to čeká. Nekonečné smyčky doptávání se na to, proč je něco takové a makové. A vždy uvěří tomu, co jim povíte. Protože věří.
- Mít sen. V určitém věku se u všech dětí probouzí sny o tom, čím by jednou chtěly být a co by chtěly dělat. Nikdo je to nemuse učit. Prostě se to probudilo. A absolutně věří, že je to možné.
Tři kroky k opuštění ohrádky
Před chvílí jsem Vám prozradil, že Tovární nastavení nás předurčuje k úspěchu a životnímu triumfu. A podívejte se jen na první čtyři vyjmenované parametry – víra, nevzdávání se, touha po poznání a mít sen – nejsou to náhodou přesně ty stejné věci, které dovedly všechny slavné a úspěšné k jejich úžasným výsledkům?
Je to tak. A mám pro Vás překvapení. Vy jste se v tomto Továrním nastavení narodili také. Také jste předurčeni pro úspěch a životní triumf. A navždy budete. A jediné, co Vám stačí k tomu, abyste si došli pro bohatství ve všech aspektech života, je vylézt ven z některých svých ohrádek. Vzpomínáte si na ty ohrádky? Ty, které nahrávají rodiče do dětí skrze onu absolutní VÍRU, kterou děti ve svém Továrním nastavení mají? Tak ty máte pravděpodobně také i Vy. Ty ohrádky. A nejen od rodičů, ale i prarodičů a společnosti jako takové.
I Vy jste se totiž narodili s absolutní vírou v cokoliv, co Vám kdo předloží, a do doby, než se u Vás rozvinula schopnost kritického uvažování a zvažování, do Vás stihli rodiče a společnost nahrát nejrůznější vzorce a schémata, které Vás dnes v dospělosti možná brzdí. Brání Vám dojít si pro své sny. Znemožňují Vám úspěch a životní triumf. Prostě ohrádky. Jsou z prken, na kterých jsou vyryty nápisy: „Nemůžeš“ a „Nesmíš“ a „Nejde“ a „To se nedělá“ nebo „Ty jsi takový a makový“ a spousty dalších limitujících přesvědčení.
A nemyslete si, že jste v těch ohrádkách sami a že je to jen Váš problém. Do mnohých těch ohrádek jsou nahnáni skoro všichni lidé. Jsme v nich jako stádo. A kde je stádo, tam je vyžraná tráva.
A existuje jednoduchý recept o třech krocích, jak se z těch svých ohrádek vysvobodit a rozběhnout se na pastviny hojnosti se zurčícími potůčky radosti, štěstí a prosperity. No opravdu!
- Přestaňte věřit, že dostat se ven z ohrádek bude těžké, náročné a že to bude trvat dlouho. To je jen limitující přesvědčení. Ve skutečnosti je to úplně snadné a vlastně rychlé.
- Zvědomte si své ohrádky. Staňte se pozorovateli svých názorů, svého jednání, svých emocí, svých myšlenek. A jako první ohrádku si zvědomte tu, která Vám říká, že vymanit se ze svých ohrádek bude těžké a bude to trvat dlouho.
- Začněte zpochybňovat pochyby. Nemusíte se za každou cenu snažit dopátrat prapůvodu svých ohrádek, chtít v sobě odkrýt a z rodičů vydolovat, jak se ve Vás ty ohrádky objevily. Jakmile si je zvědomíte, stačí je začít měnit. Takže když zjistíte, že jste v ohrádce přesvědčení, že vylézt z ohrádky bude těžké a bude to trvat dlouho, začněte to zpochybňovat. A proč by to mělo trvat dlouho? A co když to jde vlastně rychle? Co když to jde změnit třeba zrovna teď? Jak by to udělal někdo, kdo tuhle ohrádku nemá? A podobně.
Mocná taktika
Zpochybňování je totiž mocná taktika. Je to vítězná taktika, kterou máte pravděpodobně dobře zmáknutou. Protože pokud bych Vám do očí pověděl, že můžete být do roka milionáři, rozjedete tuto taktiku naplno a klidně sami sebe svými pochybami zadupete do země. Přitom můžete své pochyby ihned neutralizovat chytrými pochybami. A tuto vítěznou taktiku můžete použít k tomu, abyste sami sobě rozmluvili neúspěch a došli si pro vítězství. Pojďte, sjedeme si scénář:
Ohrádka: „To není možné, jak by se ze mě asi do roka mohl stát milionář?“
Chytrá pochyba: „A odkud to jako vím, že to není možné? Co když opravdu mohu být do roka milionář?“
Ohrádka: „A k čemu by mi to bylo, mít tolik peněz? Bude ze mě špatný člověk a chamtivec.“
Chytrá pochyba: „A proč bych nemohl mít víc peněz? Vždyť bych s nimi mohl tohle a tohle. A třeba dát sto tisíc tady na tyhle dobré účely. To by přece chamtivec neudělal.“
Ohrádka: „Ale to bude moc práce vydělat za rok o milion nebo dva víc.“
Chytrá pochyba: „No ale co kdyby to šlo udělat způsobem, který mě bude vlastně bavit a těšit? To už by nebyla tak těžká práce.“
Ohrádka: „Ale vždyť nic moc neumím a neznám správné lidi.“
Chytrá pochyba: „Jsou lidé, kteří toho umí ještě méně než já a jsou milionáři. A správné lidi můžu potkat. Obzvlášť, když budu vědět, co chci a koho hledám, tak je přece najdu.“
A to byl jen jeden příklad, jak můžete sami sobě rozmluvit chudobu. Realita je totiž taková, že v sobě máte pevně zakořeněné Tovární nastavení pro úspěch a životní triumf, k čemuž jsem Vám v první polovině článku předložil jasné důkazy. Jste předurčeni. Tak si rozmluvte cokoliv, co by se Vám to snažilo rozmluvit. Jakmile totiž máte toto poznání, začnou pro Vás platit slavná slova Napoleona Hilla: „Jediné limity, které máme, jsou ty, které si sami stanovíme.“