Ráno vstát s úsměvem a udržet si dobrou náladu až do večera.
Bez ohledu na počet blbců, které člověk za den potká, se stále usmívat a vidět všechno v lepším světle.
Je něco podobného vůbec možné?
Mít dobrou náladu za všech okolností?
Ve světě, kde se na sebe lidé mračí a obviňují se navzájem?
Možná řeknete, že jsem až příliš naivní. Někomu jinému budu možná připadat jako hlupák. Přesto si dovolím tvrdit, že ať se Vám v životě stane cokoliv, nebo ať se střetneme se sebevětším šmejdem, tak za každých okolností můžeme rozhodnout o vlastní reakci. Netvrdím, že je to vždy snadné. Právě naopak, někdy dá pořádnou fušku dokázat sám sebe ovládnout. Stojí to ale za to. Je zapotřebí umět se vyrovnat s křivdou či zradou, protože je důležité neutápět se v nezdravých emocích a pocitech příliš dlouho. Ostatně tomuto tématu jsme věnovali celé vydání FC Workshopu Silné Já Slabé Já v praxi.
Kdo již pracoval se zmíněným vydáním FC Workshopu, tak už jistě chápe, proč je tak nebezpečné zůstat zbytečně dlouho fixovaní na nezdravé emoce nebo se až příliš dlouho nacházet v toxickém prostředí. Jenže toxičtí lidé, které každý den potkáváme, a jed, který po sobě tito lidé zanechají, není ten zásadní problém. Každý v životě potká někoho, kdo mu svým chováním otráví život. Šmejda, který ho podvede, blbce, který mu otráví den, nespokojeného zákazníka nebo kolegu, který si v dětství neosvojil zásady slušného chování. Zkrátka a dobře, toxických lidí je na světě spousta, a jak jste si již mohli uvědomit při čtení FC Kurzu Petra Casanovy Jak jednat s toxickými lidmi, tak chování, které někdo pokládá za toxické a které mu otravuje život, může někdo druhý pokládat za zcela normální.
Ať se nám to líbí nebo ne, vždycky budeme mít kolem sebe někoho, kdo nám život otravuje, a pak naopak někoho, kdo nám jej dělá veselejší. Snažit se za každou cenu odstranit ze života toxické lidi nebo se vyhýbat novým lidem ze strachu, že můžeme natrefit na dalšího blbce, který nám otráví život, je zbytečně vyčerpávající. Ať chceme nebo nechceme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, toxičtí lidé vždycky byli, jsou a budou součástí našeho života. To však nevytváří důvod pro to, abychom se tím zbytečně trápili, přebírali odpovědnost za jejich chování nebo používali tento fakt jako výmluvu, pro kterou nemůžeme v životě zdravě prospívat.
Možnost volby
Říká se, že život plyne jako voda. Zkuste si sami sebe představit jako rybu v této vodě. Při plavbě životem narážíte na mnoho faktorů, které ovlivnit můžete, a těch, které naopak ovlivnit nemůžete. Možná jste se nenarodili do nejzdravějšího prostředí na světě a možná není ve Vašich silách ovlivnit, kolik jedu druzí lidé vypustí do Vašeho života. Ale z druhé strany, pořád jsou na světě lidé, kteří neměli takové štěstí jako většina lidí, kteří rozumí jazyku, ve kterém jsou napsány tyto řádky. Někteří lidé nemají svobodnou možnost volby a nemohou si sami zvolit, v jak moc toxickém prostředí budou žít.
Zásadní uvědomění je, že každý den získáváme příležitost utvářet prostředí, ve kterém žijeme. Občas se stane, že nám život po proudu přinese něco nezdravého. Někteří lidé nechají svůj život zaplavit nečistotami a nechávají se společně s nimi unášet proudem, až je těch nečistot tak moc, že vytvoří toxické prostředí, které už není pro život absolutně vhodné. Jiní lidé zase přistupují k životu aktivně. Občas zaberou a plují proti proudu, aby objevili přítok, který je potřeba vyčistit, ucpat, případně odklonit někam jinam. Tito lidé pochopili, že není nutné do svého života pouštět všechen jed a že je na každém z nás, jak moc si necháme život otrávit a v jakém prostředí tak budeme žít.
Jednou z inspirativních osobností, u které mám pocit, že se usmívá za všech okolností, je majitelka společnosti Inca Collagen Romana Ljubasová. Pokud ještě náhodou neznáte cestu české podnikatelky k unikátnímu přírodnímu kolagenu, doporučuji si přečíst Romanin příběh zde, nebo si můžete připomenout jeden z rozhovorů pro tento podcast. Vrátit se k němu můžete zde. Romana Ljubasová je jedním z mála lidí, u kterých má člověk pocit, že se usmívají na svět, ať se děje cokoliv. Neustále z ní vyzařuje pozitivní energie. Jako by žila v jiném světě. Ve světě, kde se neděje nic špatného a kde žijí samí dobří lidé. Proto jsem se při našem posledním setkání zajímal, co Romaně pomáhá udržet si pozitivní mysl za všech okolností. Copak v životě nepotkává toxické lidi, kteří na ni chtějí plivnout svůj jed? Věřím, že její zkušenosti budou i pro Vás inspirací a pomohou Vám udržet dobrou náladu, ať se děje cokoliv.
Mini rozhovor s podnikatelkou Romanou Ljubasovou
Romano, co pro Vás vlastně znamená toxický člověk?
(směje se) „Především hned rozdělím toxického člověka na toxického a člověka. Pomáhá mi to poodstoupit od něj a trošku se z jeho toxinů vzpamatovat. Jsem pozitivní snílek a učím se rychle si všimnout, že mi někdo vzal úsměv a energii. Dříve to bylo těžké, ale s bolestí chodí ruku v ruce i síla. A tak se nemusím dlouho rozmýšlet, zda toxiny přijímat. Toxický člověk mi bezdůvodně bere energii, radost, smích, chuť do čehokoliv, snaží se vzít mi sebelásku, zdraví a klid, někdy i čas a peníze.“
Máte osobní zkušenost s takovými lidmi?
„Ano, všichni máme tu zkušenost. Jen někteří ji nevidí nebo nechtějí vidět. Já jsem mnohem senzitivnější a přes sebelásku i rychlejší v rozpoznání. Bohužel nejbližším lidem to vychází nejdéle. Maminka mi celý život ukazuje nedokonalost mé dokonalé postavy. Je mi 44 let a ještě stále mi to působí bolest. Ale už je to imunita a sebeláska, které ji neutralizují. Manžel mě 13 let miloval, a přesto mi ukazoval jen to, co nedokážu. Kdyby mě občas pochválil, jsem ještě vdaná (smích).
Klienti v právní praxi mi vzali zdraví. Jejich neštěstí zaplavilo toxiny nejprve je samotné a já jim podala sebe. Nádobu, kam vše mohli bezpečně přečerpat. Pár menších toxinů mě převážně krátkodobě trefilo od cizích lidí. To ale nebylo osobní a takové uštknutí rychle vymizí. Zde pomáhá heslo: neber si to osobně.
Ano, zkušenosti s jedem nejbližších jsou ty nejtěžší a nejbolestivější. Lékem je to rozpoznat a zastavit. Každý člověk je úspěšnější, když ovládne slovo NE.“
Jak Vás zkušenost s toxickými lidmi ovlivnila v životě?
„Zkušenost se doslova jmenuje: Co Tě nezabije, to Tě posílí. Nejdříve Vás to mele, ničí, rozebírá na kousíčky. Někdy pomůže to, že vždy ostatní vědí nejlépe, jak by to vyřešili. Odejdi od něj, to bych si líbit nenechala a podobně. Pomohlo mi, že mě lidé litovali. A za trpěnou bolest dokonce i obdivovali. To mě začalo probouzet. Pak mi pomohlo číst příběhy ostatních. Našla jsem se v mnoha absurdních situacích. Že to mám stejně. Velmi mne ovlivnil právě First Class. Doslova mě nakopl do života. Vrátil mi úsměv, svobodu i všechny plány do budoucna. Viděla jsem, že příběhy slavných i neslavných dopadly dobře a našla odvahu říkat NE!“
Jak identifikujete toxické lidi ve svém prostředí?
„,Toxíci‘ jsou všude. Dokonce si ještě stále hledám cestu a řešení, jak se některým lidem a věcem postavit. I když jsem prozřela, ještě neumím rázně stříhat a střílet. Ale trénuji každý den. A dělám malé změny. Až to vyřeším, tak Vám řeknu více.
Pár defenestrací jsem již dokázala. Většinou byl člověk jen zasazen ve špatném květináči. Jedna kradla, ale myslím, že mi měla ukázat můj nepořádek v penězích. Druhá prokrastinovala, protože změna právní praxe na Inca Collagen ji dělala nešťastnou. Dnes září na ,,státním fleku“ a řeší právní věci. Další hledala odpadkový koš na své vnitřní odpady. A já řekla ne. Ne, nepůjdu s Tebou na čaj. Mám sice dost času, ale není mi ve Tvé přítomnosti dobře. Svůj čas dám rodině a zvířatům. Tobě přeji, ať jsi šťastná. A ona zmizela.“
Je něco, co jste se naučila dělat, aby se Vám „toxíci“ vyhýbali?
„Já mám speciální kouzlo. Na svět se usmívám tak zeširoka, že mne zdraví i cizí lidé a usmíváme se všichni. Úplně naštvané pokladní poděkuji a popřeji, ať jí to už rychle uteče. Sice ,,kouká“, ale určitě jí to udělalo dobře. Pošťačkám a úřednicím říkám, že je úžasné, že tu práci dělají, že je potřebujeme. Mám kolem sebe energii, kterou toxíci prostě nemusí. Jako můry sluníčko. Když prší, zalévá se zem, a když mrzne, mizí nemoci a škůdci. Neexistuje špatné počasí. To je mé kouzlo.“
Co byste doporučila všem, kteří si nechávají ubližovat druhými lidmi a nedokážou se s nimi rozloučit?
„Co by kdo mohl doporučit? To se vracíme zpět! Taky všichni věděli, co mám dělat a nešlo to. Čtěte příběhy a viďte dobré konce. To mi pomohlo. Mým posláním je mít v sobě klid a pohodu. Šířit ji dál a někdy za 100 let důstojně odejít mezi atomy. Zní to jednoduše, ale makám na tom každý den. Miluji svoji maminku a milovala jsem i manžela. Není ale možné, aby mi i nevědomě brali moji šťastnou energii, zdraví a klid. Můžete kohokoliv kdykoliv opustit a zachránit se. Hlady se v této republice neumírá. A i ze zlatých klecí vedou dvířka a z těžkých časů se rodí úžasní lidé. Vím to. Přeji všem správné kroky. Někdy i krok zpět je krokem vpřed.“