Všechno kolem zdravé manipulace je poměrně zajímavé téma, poněvadž se v našem životě vyskytuje možná častěji, než bychom si dokázali představit a vědomě vnímat. Jaké jsou principy a techniky zdravé manipulace? Kdy si dovolujeme být součástí nezdravé manipulace? Jakou roli v tom hraje síla naší identity? Nejen tomu se věnuje psycholog PETR PACHER, který nám vysvětlil, jakým způsobem na manipulaci pohlížet či jak ji vědomě a zdravě praktikovat.
Proč je to klíčové téma?
Bez ohledu na to, jak se na „manipulaci“ dívá slovník cizích slov nebo výkladový slovník, pojďme se my nyní zkusit na ni podívat tak, že nemá dobrý ani špatný, správný ani nesprávný, pozitivní ani negativní způsob výkladu. Jistě, existuje způsob, který vykreslí manipulaci zdravě i nezdravě. Je to stejné jako zbraň, například nůž. Je to nástroj. Až ten, kdo to uchopí, a záměr, se kterým jej použije, mu dává skutečný význam. Většině lidem pojem manipulace splývá a mají tendenci ji soudit.
Můžeme principiálně říct, že ten, kdo manipulovat umí, má jistou výhodu nad těmi, kteří to neumí. Bez ohledu na to, za jakým účelem ji dotyčný použije, řada nevědomých lidí se může stát adresátem těchto technik, aniž by si to sami uvědomili. Já mám tento pojem spojený s nezbytnou dovedností. Například když jsem manipulant ve skladu, tak používám manipulaci k tomu, abych zajistil, že mám zboží pro vychystání klientovi co nejvíce dostupné. Proto manipuluji.
Další příklad manipulace spatřuji už v základu vedení lidí tím, že vedoucí je zodpovědný za to, že vede lidi tam, kam by mohli chtít. Jistě by teď leckterý podněcovatel svobodného přístupu k životu a zastánce spirituality mohl nesouhlasit s tím, že by hájil svobodu souslovím „lidé mají mít právo si vybrat“. Ano, souhlasím. Naprosto a zcela. Právě tím, že si vybrali tu či onu organizaci, pro niž pracují, jsou ve jménu základních pilířů organizace (smysl, poslání, vize, hodnoty organizace a její kultura) směřováni a podněcováni, aby v její prospěch pracovali, dýchali a žili. Pokud je tohle manipulace, pak jsem hrdý manipulátor.
Už téměř 15 let se věnujeme zážitkovému rozvoji lidí tak, aby ihned vše, co trénovali v bezpečném prostředí, obratem zavedli do praktického života. A podle toho, zda se jedná o osobnostní, či profesní rozvoj, se liší vztahy, ve kterých to praktikují. A ano, jsme neúprosní v tom, že všechny účastníky rozvoje stimulujeme, aby praktikovali v reálném životě. Tak moc, tak často, jak je to jen možné. Aby praktikovali vědomě. Protože potom se stávají kompetentnějšími. I tohle můžeme brát jako manipulaci. A svým způsobem to manipulace je. Každý, kdo k nám nastoupí, skončí-li úspěšně jako absolvent, tak se tedy rozhodně stal kompetentním. A jak!
Jenže na začátku? Zkuste říct představiteli firmy, který chce, aby firma více prosperovala a on tam nemusel trávit tolik času (resp. mohl tam být tehdy, kdy chce), že když chce mít více, než má, musí být někým jiným. Potřebuje začít u sebe. Změnit se.
Stejně tak podnikatel freelancer, který má živnostenské oprávnění proto, aby se řídil sám, a přitom vydělával mnohem více než v zaměstnaneckém poměru; zkuste mu říct, že chce-li být svobodnější a bohatší, potřebuje se změnit, rozvinout se zpravidla osobnostně i profesně.
Podle mě už na počátku jde o manipulaci. Tedy dovednost umět vytvořit vztah tak atraktivní a zároveň bezpečný, aby se dotyčný nechal vést tam, kam by mohl chtít či už třeba ví, že chce, jen nezná cestu.
Thomas J. Leonard řekl: „Když o něčem sníte, vždy budete potřebovat lidi…“ A když budete potřebovat lidi, aby vám pomohli se splněním vašich snů, budete je potřebovat velmi umným a účelným způsobem zdravě orientovat, modifikovat a směrovat jejich pozornost právě tím žádoucím směrem – k cíli organizace, pod níž jsou seskupeni. Manipulace se nemusíme bát, pokud známe její skutečný záměr a věříme životu. Pro jednoduchost jsem základní principy zdravé manipulace rozdělil na tři stupně. Pojďme se na ně podívat.
Principy zdravé manipulace
1. Dotyčný je v souladu se smyslem, alternativně i cílem
Když znáte záměr, tak je snadné i vcelku příjemné se někdy nechat manipulovat a někým směrovat. Vůbec to nemusí být spojené s obavami. Je potřeba zajistit, aby manipulovaný byl v souladu se smyslem. Pokud je tento mantinel překročen, stále se jedná o manipulaci, ale ne vždy zdravou. S cílem však nemusí být v souladu vždy, neboť cíl někdy ani pro nás nemusí být zcela známý, klidně se může jednat o pouhou představu, chcete-li vizi. A až usilovným konáním se z toho stane konkrétní cíl s parametrizací SMART či SMARTER.
2. Místo tlaku uplatňujete metody tahu a pobídky; sami jdete příkladem
Pobízení, výzvy a to, že jdete sami příkladem, je dostatečně silný a inspirativní způsob chování. Pokud je ve vás dostatečně silný žár touhy a motivace, jste kvalitní vzor. Už to samo je manipulací. Kdybyste tam nebyli, tak dotyčný zůstává na místě. Stagnuje. Nekoná, prokrastinuje a možná se i vrací do regrese jak z hlediska výsledků, tak i emocí. Když se objevíte, tak ho inspirativním způsobem ovlivňujete. Začne vás napodobovat a následovat. Ani nemusíte promluvit jediné slovo, pouze jdete příkladem. Dejte si pozor na to, abyste byli zdravým příkladem.
3. Jste zodpovědní za vaši zdravou a silnou identitu
To je klíčem, který zapříčiní, jak budete schopni manipulovat. Pokud je vaše identita silná a zdravá, tak je vysoký předpoklad, že manipulace druhých bude i ve prospěch jejich smyslu. Bude směřovat tam, kam by oni sami chtěli
Co je zdravá manipulace?
Technika aktivního naslouchání
- Speciální komunikační technika, kdy se ubezpečujeme, že rozumíme tomu, co druhý říká, a také tomu, jak to myslí.
- Dále také ruku v ruce s předchozím způsobujeme, že naším aktivním nasloucháním si druhý sám uvědomuje, co manifestuje svým projevem.
Technika akceptace
- Jedná se o navazující na předchozí techniku. Druhému dáváme najevo, že rozumíme, jak věci myslí, a že vnímáme, co říká.
- Necháváme mu právo na jeho názor, i když s ním nemusíme být v souladu. Respektujeme to.
- Díky tomuto „nevkročení do konfliktu“ vytváříme vztah, v němž vzniká prostředí, kde si můžeme dovolit další techniku…
Dotazy na ochotu druhého vidět věc z jiného než jeho úhlu pohledu
- Tím jej v bezpečném prostředí dostáváme do akce.
- I přestože má názor – že se mu nechce, něco se mu nelíbí, že se mu cosi nezdá, nedává mu to smysl atd. –, jej angažujeme akceptací všech jeho projevů k tomu, jestli je ochoten podívat se na věc naším úhlem pohledu.
Aktivní zájem o zpětnou vazbu
- Potřebujeme vědět, jak to vidí, jak věc vnímá, jak o ní smýšlí…
- Vytahujeme z druhého zpětnou vazbu, abychom mu nejen dávali prostor, ale věděli, jestli funguje to, co k němu vysíláme.
Záměr na rozhodnutí, případně čas k promyšlení
- I přesto, že jde o poklidnou rozpravu a zdravou manipulaci, potřebujeme mít pod kontrolou (když jej vedeme, měníme úhel pohledu, směrujeme pozornost…) jeho rozhodnutí.
- Pokud jde o člověka, který má koupit nějaký produkt či službu, popřípadě z něho má být interní pracovník ve vašem týmu a má dostat úkol, nemůžeme si dovolit bezbřehé tlachání.
- Potřebujeme vědět, na čem jsme. Netlačíme, dáváme prostor k rozmyšlení, ale očekáváme a stanovujeme, aby čas k promyšlení skutečně dodržel.
Toto je základní vymezení, jak by mohla vypadat zdravá manipulace. Je samozřejmé, že dokud se nepustíme do praxe (třeba u aktivního naslouchání), tak nezažijeme, jaký význam a jakou obrovskou sílu má dovednost aktivně naslechnout, co druhý říká.
Neucítíme, co to způsobí na vztahu s druhým člověkem. Podrobné přečtení toho, co jsem napsal, může budit smysluplný dojem, ale aby to nebyla pouhá slova, je nutné to praktikovat a zažít. U nás na univerzitě razíme heslo: Bez praxe nejsou koláče. Našimi tréninky za roky praxe prošly tisíce osob. Někteří se to ještě stále učí. Jejich trénink neskončil. A většina z těch, kteří si výcvikem prošli excelentně, se ráda pravidelně vrací na opakování, rozšíření a prohloubení.
Co není konstruktivní či nenásilná manipulace?
Pokud začneme používat některý z těchto bodů, můžeme se lehce přesunout ze zdravé manipulace do nezdravé, někdy až přímo destruktivní. Proto ze zásady při komunikaci nepoužívejme:
Vyvolávání soucitu či provinění
- Vyvolávání soucitu a provinění patří mezi nezdravé techniky.
- Je velmi účinné, zvláště u jedinců se slabší identitou.
- Děláme tím z lidí loutky.
Útok či osobní invektivy
- Vykolejení člověka z komfortní zóny tím, že používáme útočná tvrzení nebo cokoliv, co si lidé mají tendenci vzít osobně.
- Lidé se ještě nenaučili nebrat si věci osobně, tedy tato technika je účinná.
Například si pusťte film Terminátor III., konkrétně scénu, jak je John Connor s Terminátorem na hřbitově a prohledávají hrob po Johnově matce. V jednu chvíli se John dostane do silné apatie. Terminátor ho manipuluje slovním útokem… nechci prozradit pointu. Na celé situaci je úžasné vykreslení, jak manipulace přichází z úst stroje k člověku. A vysvětlení na konci scénky celou situaci ještě násobí.
Výhružky, vztahové podmínky
- Situace, kdy dávkujeme city a říkáme „Jestli mě máš rád, tak tam nepůjdeš“, nebo „Pokud jsi se mnou ve vztahu, tak tohle je snad samozřejmostí“.
- Jsou to pregnantně pojmenované podmínky, které, když je člověk vlečen emocemi, navíc v napjaté situaci, nerozpozná. Ale důsledky pro jeho identitu mohou být až devastační. Uvědomění může přijít třeba až po měsících či letech.
- Dokonce útok může být tak destruktivní, že injektuje do velké hloubky identity člověka přesvědčení a on si nevědomě odnese, že neexistuje bezpodmínečná láska. A na základě tohoto toxického vzorce, že „každá láska má podmínky“, trpí v každém vztahu, dokud neprocitne.
Srovnávání se svým iluzorním sebeobrazem jako správný příklad
- Vztahové podmínky v poměrně blízkých vztazích. Druhý říká: „Když jsem byl dítě jako ty, toto jsem si k rodičům nikdy nedovolil.“
- Není to útok ani invektiv. Pouhé využití toho, kým jsme, a opření se autoritu, kterou máme (třeba jako rodič vůči dítěti), zrajícímu organismu může způsobit velmi intenzivní manipulaci, která v něm vyvolá významné a zcela nevědomé procesy; naučí sebe srovnávat podceňujícím se způsobem.
- U všeho, co se děje a v čem se necítí komfortně, se porovnává (jestli je lepší než ostatní, nebo horší). Je odsouzen do nezdravých vzorců chování.
- Tato technika nemusí mít destruktivní dopad v danou chvíli, ale to, co způsobí v člověku následně, může být až fatální.
Ironie či úmyslně apatický přístup
- Ve druhém vyvolává tendenci zachraňovat.
- Ten, kdo má vyloženě pomáhající až záchranářskou osobnost (více myslí na ostatní než na sebe), tak na tuto techniku naskočí jako „ježibaba na lopatu“.
Pokud používáme právě vyjmenované techniky nezdravé manipulace, tak jsme plně zodpovědní za jejich následky.
Jak se nestat obětí nezdravé manipulace?
Naučte se ihned a zcela otevřeně pojmenovávat:
Vjemy
- Situace nemusí dojít do vyloženě nepříjemného pocitu.
- Už pouze na základě vjemů můžeme konstatovat, že se nám to nelíbí.
- Máme právo vjemy hned sdílet a pojmenovávat. „Něčeho jsem si všiml, a už to se mnou neladí. Potřebuji ti to říct.“
Pocity
- To, co se v nás děje v rámci prožitku. „Z toho, co jsi řekl, se necítím vůbec dobře. Prosím, vysvětli mi to.“
Domněnky s vlastním zpochybněním
- Nebojme se včas říct i naše domněnky, pokud jsme nestihli dát najevo vjemy a pocity.
- „Z toho, co říkáš, mám dojem, že tím myslíš TOHLE, ale nejsem si tím zcela jistý. Možná se mýlím. Nechci si vytvořit pochybnosti, prosím, řekni mi k tomu něco.“
- Pokud druhý člověk má tendence používat nezdravé manipulační techniky, tak tímto jej udržíme v nenásilné rovině.
„Nezdravá manipulace je aktivita směrující ostatní k tomu, abychom dosáhli svého cíle, zatímco ta zdravá je o směrování všech, abychom dosáhli skupinového cíle.“
Petr Pacher
Dovednost zdravě komunikovat vnímám jako analogii od Guillaume Apollinaire:
„Přistupte k okraji,“ řekl jim.
„Nemůžeme, máme strach!“ reagovali.
„Přistupte k okraji,“ řekl jim.
„Nemůžeme, spadneme dolů!“ odpovídali.
„Přistupte k okraji,“ řekl jim.
A tak přistoupili.
A on je strčil.
A oni letěli.
7 otázek o manipulaci na psychologa Petra Pachera:
JAK MŮŽE VĚDOMÝ ČLOVĚK POMOCI NEVĚDOMÝM OHLEDNĚ MANIPULACE?
Nabízela by se i otázka: Proč má vědomý člověk pomáhat méně vědomému, když skutečně vědomý člověk ví a vnímá, že ten méně vědomý si potřebuje zažít své omyly, pády a vstávání ze země, aby si sám přišel na to, že už to takto nechce? To je pro ně mnohem přínosnější a nenahraditelné.
JAK SE ZACHOVAT, KDYŽ NA NÁS NĚKDO KŘIČÍ ARGUMENTY A IGNORUJE TY NAŠE?
Toto je klíčové odtrénovat. A mám na mysli hodiny tréninku. Poctivého tréninku.
Když někdo křičí, tak to jediné, co zpravidla potřebujeme, je naše vlastní zklidnění do velké míry (pozor, ne provokativně, ironicky, skrytě bojovně atd.). Natolik, že si dokážeme představit, že jelikož druhý křičí, tak se v něm děje něco, co mu vadí. A dokonce jeho vnitřní nepohoda vystoupala do takové intenzity, že reálně křičí. A má na to právo. Pravděpodobně každý z nás v životě někdy křičel.
Když se budeme ochotni podívat úhlem pohledu druhé osoby, tak najednou zjistíme, že nepotřebujeme říkat své argumenty. Můžeme naprosto v klidu stát a přijmout všechno, co se odehrává. Neberme si to osobně. Přijměme existenci důvodu potřeby druhého „vyřvat se“. A jelikož je to tak energeticky silná a na zvládání náročná emoce, že jakoukoliv obstrukci do ní vložíme, tak způsobíme pouze provokaci a zhoršení situace. A to je naprosto zbytečné. Nechme ho tedy vyřvat. Jako přirovnání použijme zvracení. To špatné, nezdravé, zlé a nepříjemné musí ven. Dejme tomu prostor.
Po nějaké době dojde množství křičených argumentů, navíc dojde dech, síla i chuť pokračovat, když nebudeme v opozici. Nejsme ani v ofenzivě, ani v obraně, pouze stojíme a necháváme vše plynout. „Je ještě něco, co chceš říct?“ zeptáme se poté neironicky a v upřímném zájmu o to, že opravdu chcete slyšet všechno. Jste tam totiž pro druhého. Ne pro sebe. „Možná si o tom později můžeme pohovořit konstruktivněji nebo si dát pauzu a vrátit se k věci ra‑ cionálnějším způsobem, protože mně jde skutečně o to, abychom to zvládli.“
Lékem je náš vlastní klid.
JAK MŮŽE BÝT PRO NĚKOHO TAK TĚŽKÉ ŘÍCI NE?
Protože není dost silný. Říct NE je asertivní projev, je to speciální kompetence. V psychologii to souvisí s tím, že si člověk vymezuje hranice. Ve středověku vymezení hranic neprobíhalo slovem NE, ale oblékli jsme brnění, a když někdo zaútočil, tak jsme právě naši zbroj využili jako nástroj obrany. Byl to manifest naší síly. Některé státy, skupiny a jedinci byli tak silní, že si na ně nikdo netroufl zaútočit. A takto je to i v lidském pojetí. Když je někdo slabý, tak jednoduše neumí říct: „Toto jsou moje hranice a nechci, abyste je překročili.“ A tak ostatní, využívající možnosti používat ostré lokty, jež jim doba dává, žijí z toho, že chodí přes hranice ostatních a tam si berou jako v supermarketu vše, co je možné, se slovy „Bereme, co se vzít dá“.
JAK JEDNAT S MANIPULÁTOREM? CO DĚLAT A NEDĚLAT?
Za prvé zůstaňme sami sebou. Za druhé nedovolme, aby se s námi dělo něco, kde už v tu chvíli, kdy se to jeví, se u toho necítíme dobře. Nechoďme dál, abychom si vyzkoušeli, že se nám to doopravdy nebude líbit. Nepotřebujeme to. Stačí zůstat v kontaktu se svými pocity, ty jsou neuhasitelné a neutlumitelné. Především nezpochybnitelné. Pokud se uvnitř necítíme dobře, tak je to dostatečně silná intenzita na to, abychom to nepřehlédli a řekli: „Už tady u toho, co říkáš / co děláš, se necítím dobře a potřebuji vysvětlení, pokud se máme bavit dál. Abych to pochopil.“ Nezapomínejme, že máme právo říct cokoliv. Jen vězme, kým jsme, a buďme se sebou v kontaktu.
Za každou cenu je nutné si udržet hranice našeho komfortu. To nám zajistí spokojený život, i když svět kolem nás bude bláznit. Jan Kraus – celostátně známý moderátor a velmi úspěšný podnikatel – na jedné ze svých přednášek řekl: „Je to jednoduché. Budete se potřebovat naučit vzít zodpovědnost za to, že budete dost často říkat ‚Ne, děkuji‘. I na nabídky, které vypadají luxusně a lákavě, ale prostě se vám to nelíbí, nesedí vám to, není to v souladu s vašimi hodnotami a s vaším interním přesvědčením. A právě díky tomu, že jsem to řekl tolikrát, jsem dnes tam, kde jsem.“
JAK SE VYPOŘÁDAT S NEUSTÁLOU A DRSNOU MANIPULACÍ A NÁTLAKEM ZE STRANY BIOLOGICKÝCH VZTAHŮ?
Každý se v takové pozici potřebuje rozhodnout, zda je dostatečně způsobilý na to, aby v tak intimním vztahu (jeden z nejintimnějších a nejhlubších vztahů) dokázal způsobit ozdravení. Takový vztah se může ozdravit jen tehdy, je-li druhý (naslouchající) autoritou. Pokud to tak není, je dobré zrušit expozici. Jednoduše řečeno se přestat stýkat. Vědomým způsobem přerušit tento vztah. Protože když s manipulátorem či toxickou osobou přerušíme vztah, zatímco na sobě pracujeme (kdežto druhá osoba zpravidla ne), po přiměřeně dlouhé době se rozvineme dost na to, abychom do vztahu znovu vstoupili už jiní. Už toto samotné může být pro manipulátora překvapující. Může se stát, že už manipulovat nebude. Nebo se nám jeho manipulace bude už zdát nicotná. Po chvíli manipulant zjistí, že proti němu stojí někdo jiný než člověk, který s ním přerušil před rokem vztah. Stala se i z nás autorita. Pak se může ozdravit vztah.
U svých přátel bychom to nedovolili. Kdyby se někdo z našich přátel choval tímto způsobem, tak můžeme říct: „Co tě vlastně po tomto tvém chování opravňuje nazývat se mým přítelem? Protože já takového přítele nechci.“ Tady by mohl zcela skončit vztah, ne pouze expozice. A stejně či podobně jde postupovat v jakémkoliv jiném vztahu, pouze ten biologický zrušit nejde. Jsme tu, protože všichni máme otce a matku. Ale to nás nezavazuje k povinnosti se nechat ničit. Dokud si toto neuvědomíme, budeme ostatní nechávat překračovat naše hranice. Pak už je jedno, jestli je to otec, nebo si takového pseudo-otce nalezneme v partnerovi či nadřízeném. Stále nám někdo šlape přes hranice.
Pokud ozdravení dokážeme alespoň v jednom z těchto vztahů, můžeme zjistit, že jsme ozdravili řadu dalších vztahů naprosto přirozeně jenom tímto rozhodnutím.
JE MANIPULACE VROZENÁ?
Kdepak. Manipulace je komunikační kompetence. Je to způsob, jak nejenom mluvit, ale chovat se a tvářit tak, že ovlivňujeme ostatní. Není vrozená. Může být vědomě naučená, anebo nevědomě odpozorovaná. To znamená, že třeba žijeme v nezdravé rodině, která se k nám chová způsobem, jenž nás naučí, že lhát je způsob, jak přežít. Bereme pak lež jako prevenci před trestem. My pak do života (už ne s původní rodinou, ale s nově vytvořenými vztahy) jdeme se spoustou nezdravých vzorců. Nenarodili jsme se s nimi, ale ani jsme se je nenaučili vědomě. Pouze jsme se adaptovali.
JAK VYPADÁ ZDRAVÉ NASLOUCHÁNÍ?
Abychom mohli zdravě naslouchat, potřebujeme být v natolik přívětivém kontaktu sami se sebou, že druhého budeme vnímat celistvě.
Jestliže nevnímáme druhého dostatečně, je to pravděpodobně proto, že hlas v nás samotných volá tak silně, že nás naplno zaměstná našimi pochybnostmi o sobě samých, nepříjemnými vzpomínkami, bolestivými momenty, emočními zraněními, obavami z budoucnosti apod. Tak moc jsme zaměstnáni sami sebou, že prostě druhého celistvě vnímat nebudeme.
Prvním krokem pro zdravé naslouchání druhých je být v souladu s námi samými. Abychom v rozhovoru sami sebe zvládli upozadit, jelikož nás nic netrápí. Případně starosti umíme vědomě odsunout na později, aniž bychom s nimi ztratili kontakt. Pak můžeme veškerou pozornost dát tomu druhému. Pouze tak jej dokážeme skutečně slyšet, vnímat, dokonce se s ním natolik empaticky spojit, že i vidíme, cítíme a prožíváme jako on. V takovou chvíli tvoříme zdravé vztahy.
Buďte silnou identitou
Hranice mezi zdravou a nezdravou manipulací je v každém z nás. Čím silnější naše identita (osobnost) je, tím snáz si umíme vytyčit hranice. Čím slabší identitu máme, tím snáz necháváme druhé své hranice překročit.
My sami si určíme, co je pro nás zdravé a co už nechceme. My sami máme tohle právo. Nikdo totiž nezná naše motivy a preference. Nikdo do nás nevidí tak hluboko, jako my sami. Nikdo není na nás samotné větší expert než my sami. Jistě. Jsme se sebou od narození.
Navíc optika lidí při vnímání zdravého a nezdravého manipulování se liší v běhu času. To, co jim přišlo zdravé (nebo nezdravé) před pěti deseti lety, mohou zcela odlišně vnímat dnes. Silná a zdravá identita se vyvíjí a zraje. Tím, jak se stále vyvíjíme (učíme se, prožíváme, získáváme zkušenosti, zrajeme, moudříme apod.), tak se neustále měníme.
U slabé identity má vliv na manipulaci i vnější prostředí (reklama, marketing, zprávy apod.).
„Promo akce jsou tak běžným způsobem manipulace, že často zapomínáme, že jsme vlastně manipulováni.“
Simon Sinek
Silná identita se manipulovat nenechá. Sama si dělá to, co cítí, že potřebuje. To už nemluvíme o manipulaci, pouze zdravém spojení se sebou samým.
Zdravá a silná identita způsobí, že přestáváme mít potřebu identifikovat správný význam slova. Přemýšlet, jestli máme manipulovat, nebo nemáme. Pokud jsme silnou a zdravou identitou, budeme konat to nejlepší, co v danou chvíli budeme vnímat jako správné. Nebudeme si brát věci osobně nebo vytvářet domněnky. Nebudeme po ničem prahnout, vyhneme se nad‑ vládě našich emocí i ega. Dopřejeme si skutečně jen to, co potřebujeme.
Čínské lidové přísloví praví: „Kdo ví, kdy má dost, tak má dost. Kdo neví, kdy má dost, nemá nikdy dost.“ Pokud budeme vědět, že máme dost, tak nepotřebujeme pokračovat dál ve lpění či prahnutí po něčem. Nezáleží, jestli se jedná o auta, domy, hmotné statky, stále nové partnery/partnerky, více a více peněz, úspěch nebo velikost a značku tamtoho či onoho.
Budeme vědět, co potřebujeme, a budeme s tím v souladu. Stačí nám to a činí nás šťastnými a spokojenými.
Ať se vám daří, jak zasloužíte.