Jednáte často pod návalem emocí? Necháte se snadno rozpálit doběla a potom říkáte slova, kterých následně litujete? Proč je pro nás tak těžké udržet emoce na uzdě? Proč jednáme jinak, než jak nám radí rozum? Certifikovaná koučka s terapeutickým přesahem TEREZA JARKOVSKÁ v dalším článku sdílí zkušenost, kterou opakovaně řeší se svými klienty. Jakou informaci nám přinášejí emoce? Jsou potravou pro silnější, nebo slabší já? Jak se s nimi naučit pracovat?
Emoce jsou všude s námi
Každý je prožíváme, ne každý se z nich učí. Přitom je v nich ukrytý obrovský poklad, skrze který můžeme objevovat sami sebe. Emoce a jejich přiměřenost v konkrétních situacích. Co ti vadí, je tvoje. O tom jste možná už i někde četli. Co vše to ale znamená v praxi?
Soulad rozumu, pocitů a těla je ukryt pod nánosy strachů a obav, které se derou ven prostřednictvím silných emocí. A světe div se, jde o emoce nízké, jako jsou třeba hněv a vztek, ale také ty vyšší, jako je např. obrovské nadšení. Co o nás naše emoce říkají? I o tom bude další zamyšlení.
S Luckou jsem začala spolupracovat ve chvíli, kdy jí teklo v partnerském vztahu do bot. Na partnerovi jí záleželo, dusila ho ovšem svými vlnami nálad a žárlivosti. Její jednání většinou souviselo s výraznými emočními vlnami, které jí válcovaly a partnerovi vůbec nedávaly smysl. Ani Lucka se v nich nevyznala, jen cítila, že vztahu neprospívají a že je nemá pod kontrolou. Po většinu času byla reaktivní. Žárlila a následně vyčítala. Přicházela naštvaná z práce, na partnera křičela a dožadovala se pozornosti.
Rozum – dobrý sluha, ale špatný pán
Na příkladu Lucky si pojďme zjednodušeně ukázat jednotlivé úrovně, se kterými ve svých praxích s klienty pracujeme. Jedná se o rozum, emoce a pocity z těla. Lidé na své cestě životem vždy jednají na všech úrovních. Část těchto rozhodnutí se děje nevědomě. Člověk od člověka se velmi liší tím, jak jsou tzv. vědomí. Jak silně cítí svoje tělo, vnímají a učí se ze svých emocí.
Lidé vědomě nejvíce zůstávají na úrovni rozumu a emocí, a to zejména těch silných a bouřlivých. Rozum máme k dispozici pro orientaci ve vnějším světě. Umí nacházet užitečný způsob, jak naplnit to, co člověk potřebuje. Vyhodnocuje fakta, dojmy a přesvědčení. Rozum je z pohledu kýžené harmonie a vnitřní rovnováhy dobrý sluha, ale špatný pán. Obsahuje totiž také všechna limitující přesvědčení a odpovědi na otázku: „Čemu věříš o tomto?“ Lucka například věřila, že:
- má partnera proto, aby o ni pečoval vždy, když je unavená,
- její partner by měl neustále vnímat, v jakém je rozpoložení a podporovat ji,
- by se partner neměl otočit ani promluvit na jinou ženu, protože jí tím ubližuje.
Zmíněná přesvědčení jsou souborem více složek. Nejvýraznější je zcela jistě naše rodinné zázemí a vše, co jsme kdy slyšeli a pojali za své, a také to, co jsme se učili o světě a co si vybereme, že zapadá do našeho konceptu „chápání světa“. Pokud si přejeme rozvíjet svou oblast rozumu, můžeme se sami sebe častěji ptát například na otázku: „Jak moc mi slouží a je pro mě užitečné právě tohle, čemu věřím?“
Emoce jsou našimi učiteli
Jednou z nejvýraznějších složek, které nás pohání, jsou emoce, které nasedají na emoční vzorce, zranění a traumatické zážitky. Jsou silné a bouřlivé. Vytváří v nás tlak, který potřebujeme ventilovat, a to nejčastěji hned v okamžiku, kdy silnou emoci prožíváme. Konkrétní emoce přichází, protože nás upozorňuje na situaci, kterou ještě nemáme zpracovanou, a její kontext. Jinými slovy promlouvá velmi silně a bouřlivě potřeba, kterou potřebujeme naplnit (a neumíme to my samotní), a tak jednáme na základě emocí – aby se nám ulevilo.
V případě Lucky se opakovaně jednalo o žárlivost, protože se v určitých situacích cítila jako méněcenná. Pociťovala vztek a frustraci z toho, že jí partner nevěnuje dostatečnou pozornost a vyžadovala ji. Pro zjednodušení si můžeme zprávu této emoce představit jako:
- nevěříš sama sobě,
- cítíš se méněcenně,
- zraňuje Tě,
- ona je lepší než Ty.
Vše výše uvedené způsobí koktejl velkého tlaku, který Lucka potřebuje dostat ze sebe ven proto, aby se jí ulevilo. Protože se Lucka ze svých emocí neučí, tyhle situace se jí opakují na pravidelné bázi. Kdyby tušila, že se z nich může učit, mohla by se sama sebe ptát:
- Čím to, že mi právě tohle tak moc vadí?
- V jakých dalších situacích cítím tuto emoci?
- Co mají situace společného?
- Jaké vzpomínky ve mně tyto emoce vyvolávají?
Popsaným způsobem si můžeme zvědomovat zprávy, kterými k nám promlouvají naše nepřiměřené emoce, na základě kterých potřebujeme nutně jednat, aby nám bylo „lépe“. Lucce velmi pomohla déletrvající spolupráce, protože si tak mohla sáhnout na mnohem hlubší obsahy v sobě. Zpracovávala si svoje zážitky s tátou, který jí nevěnoval téměř žádnou aktivní pozornost. Naopak ji neustále upozorňoval na vše, co by měla dělat lépe, a za téměř každou větou doplňoval: „Dobrý, ale…“ Postupně se Lucce ulevilo a situace, které ji dříve tak moc zraňovaly a kvůli kterým viděla rudě, už neměly takovou sílu.
Emoce nepotlačuj, nech je projít, nejednej
Upozorňuji na stěžejní fakt – ve chvíli, kdy prožíváme silné emoce, nejde o to jejich sílu potlačit. Je mnohem zdravější, když už takto silné emoce přijdou, nechat je projít vlastním tělem. Například jít se vykřičet do koupelny, nebo prostě jen někde v soukromí zavřít oči, dýchat a vnímat, co s Vámi emoce dělá.
Nemusíte ale na jejím základě jednat! Tím totiž jen přiléváte olej do ohně a ve svých vlastních silných emocích se zacyklí i další strany. Často partneři navzájem. Vše zmíněné lze shrnout do moudré věty: Každý z nás jedná na základě míry bolesti, kterou si s sebou nese. Vnímejte prosím hloubku tohoto tvrzení.
Naše silné a bouřlivé emoce a naše jednání na základě nich často rozbouří silné emoce u druhého člověka, a oba se pak společně topíme v rozbouřených vodách. Pokud se nezastavujeme a necháme se vláčet vlastními silnými emocemi, na základě kterých i opakovaně jednáme, stávají se naše emoce bariérou k vnímání vlastního těla.
Dej šanci svému tělu a pocitům z něj
Skutečný poklad a rovnováha se ukrývá ve zvědomování pocitů z těla a prohloubení dovednosti vnímat a cítit svoje tělo. Tyto dovednosti jsou ale často překřičeny právě silnými emocemi, které se tak stávají velkou bariérou ve vnímání pocitů z těla, které promlouvají mnohem tišším hláskem. Právě cítění těla, pokud mu dáme šanci být slyšeno, se stává moudrým vnitřním kompasem.
Cítění těla, které je teď a tady, na rozdíl od mysli, která často těká do minulosti i budoucnosti, je velmi dobrým indikátorem pravdy. Cítění těla, na rozdíl od silných emocí, nás vede k tomu „být sám sebou“. Právě autenticita a veškeré benefity s ní spojené vychází z toho, jak dobře se známe a jak moc jsme v harmonii mezi rozumem, emocemi a pocity z těla.
Jak tedy vypadá ta popisovaná harmonie? Představme si ji jako stav, kdy neprožíváme bouřlivé emoce (nebo velmi zřídka) a většinu času cítíme a prožíváme pocity z těla. Jsme v přítomném okamžiku s vědomím, že naše minulost nás spoluvytvořila, ale nemusíme ji s sebou těžce nést, a zároveň aktivně spoluvytváříme svou budoucnost, ale není nutné na ní lpět. Více o harmonii a cítění těla píšeme v naší knížce Opravdový život. A ano, jde o velmi dobrodružnou celoživotní cestu. Jestli tohle vlastně není tím hlavním smyslem života, což?
Získejte další zkušenosti z knihy Opravdový život
Zaujala Vás zkušenost certifikované koučky Terezy Jarkovské? Chcete získat další zkušenosti ze života normálních lidí? Zjistěte více o knize Opravdový život, kterou napsala Terka společně s dalšími 6 kolegy, kteří pomáhají svým klientům pečovat o jejich vnitřní svět.
