Svět kolem nás zrychluje a školství nezůstává pozadu. Jenže když nahlédneme pod pokličku moderního vzdělávání, zjistíme překvapivou věc: dětská přirozenost se za staletí v zásadě nezměnila. Co se však proměnilo dramaticky, jsou naše očekávání, způsob rodinného života a prostředí, ve kterém dnešní děti vyrůstají.
Proč mají dnešní prvňáčci problém porozumět mluvenému slovu? Proč se z obyčejných frustrací stávají úzkostné stavy a jaký vliv má na vyvíjející se mozek moderní „zlepšovák“ v podobě chytrého telefonu?
O tom v novém díle podcastu Laskavá výchova hovoří Lukáš Eder s Magdalénou Marešovou, dlouholetou pedagožkou a ředitelkou Základní a mateřské školy v Hosíně.
Kde se poděl řád? Pocit bezpečí začíná u hranic
Zatímco generace dnešních rodičů vyrůstala v prostředí s jasně definovanou autoritou i denním režimem, současný životní styl často přináší pravý opak. Pracovní nasazení, neustálý spěch a přemíra podnětů vedou k tomu, že dětem z domova mizí předvídatelný řád.
Pocit bezpečí u dítěte nevzniká tím, že mu umetáme cestičku a ušetříme ho jakéhokoliv nepohodlí. Naopak. Vzniká vědomím, že svět má jasná pravidla, ve kterých se může orientovat. Pokud dítě neví, co se od něj očekává, začíná tápat. V momentech nejistoty se pak jeho nervová soustava dostává do stavu ohrožení, což se navenek projevuje buď stažením do sebe (úzkostí), nebo agresivním výbuchem.
„Dítě, které nezná hranice a nemá rituály, se necítí svobodné, ale ohrožené,“ připomíná v rozhovoru Magdaléna Marešová.
Mluvíme na ně, ale ony nerozumí: Tichý dopad obrazovek
Jedním z nejvýraznějších fenoménů dneška je předčasný a nekontrolovaný kontakt dětí s digitálními technologiemi. Mobilní telefon se až příliš snadno stává „levnou chůvou“. Jaký to má ale reálný dopad na vývoj mozku?
Ztráta porozumění obsahu: Děti jsou zvyklé na rychlé vizuální podněty, ale vytrácí se u nich schopnost hlubšího soustředění na mluvené slovo. Často tak neselhávají proto, že by nechtěly splnit úkol, ale jednoduše proto, že nerozumí významu sdělení.
Roztříštěná pozornost a dopaminový deficit: Neustálé těkání od jednoho podnětu k druhému znemožňuje mozku odpočinout si a budovat kritické myšlení.
Potlačování přirozeného pohybu: Zejména u nejmenších dětí je pohyb základní potřebou pro správný rozvoj neurobiologických funkcí. Místo sezení u obrazovek potřebují objevovat svět pohybem a reálnou interakcí.
Dítě s diagnózou není „rozbité“
V rozhovoru se dotýkáme i citlivého tématu inkluze, asistentů pedagoga a nálepek, které děti dostávají. Ať už jde o ADHD, nebo jiné vývojové specifikace, kľíčové je nahlížet na dítě bez odsudků.
Pokud učitel i rodič dokáží pojmenovat emoci namísto toho, aby dítě označili za „problemové“, otevírá se prostor pro obrovský růst a rozvoj jeho skrytého potenciálu.
Chcete vědět více?
Jak poznat, zda zvolit pro dítě klasickou školu, nebo malotřídku?
Proč může být brzký nástup do dětské skupiny pro adaptaci lepší než nástup ve třech letech?
Jaké 3 základní věci by mělo každé dítě umět dříve, než poprvé zasedne do školní lavice?
Odpovědi na tyto i další klíčové otázky moderního rodičovství a vzdělávání najdete v kompletním video-rozhovoru.
Podívejte se na celý rozhovor s Magdalenou Marešovou ve videu níže
(Pro zobrazení videa je nutné se přihlásit ke svému účtu)
