Co je vlastně vzpomínka?
Paměť často popisujeme, jako by byl mozek archiv. Něco prožijeme, uložíme a později si to ze správné zásuvky zase vytáhneme. Jenže skutečná paměť je mnohem zajímavější.
V novém dílu Tajemství mozku jsme se s Lukášem bavili o engramech, tedy paměťových stopách. O tom, kde v mozku jsou, proč emoce pomáhají některým vzpomínkám přežít, proč jiné zapomínáme a také o fascinujících experimentech, při kterých vědci dokázali u zvířat konkrétní paměťovou stopu znovu aktivovat.
A dostali jsme se i k otázce, která zní skoro jako science fiction: Dá se vzpomínka vymazat nebo dokonce vytvořit falešná?
„Engram je jako symfonie. Hudbu neuvidíte, dokud orchestr nezačne hrát.“
Tohle přirovnání mám rád.
Když přijdete na koncert, vidíte housle, violoncella, dechové nástroje i dirigenta. Samotnou symfonii ale nikde nenajdete. Vznikne teprve jejich společnou aktivitou.
Podobné je to se vzpomínkou.
Engram obvykle není jeden neuron ani jedno konkrétní místo, kde by byla vzpomínka „uložená“. Je výsledkem aktivity distribuované sítě nervových buněk a jejich synaptických spojení. U epizodických vzpomínek hraje důležitou roli například hipokampus společně s oblastmi mozkové kůry. Hipokampus si můžeme zjednodušeně představit jako určitý index, který pomáhá jednotlivé části vzpomínky znovu spojit.
A právě proto může jediná vůně najednou otevřít dveře k události staré desítky let.
Vzpomínka není fotografie minulosti
Na paměti mě fascinuje ještě jedna věc. Vzpomínka není neměnný záznam.
Když si něco vybavíme, paměťová stopa se může stát dočasně labilnější a následně se znovu ukládá. Tomuto procesu říkáme rekonsolidace.
Do původní vzpomínky se tak mohou postupně přimíchávat nové informace, současné emoce nebo naše pozdější interpretace. Proto mohou dva lidé po letech naprosto upřímně popisovat stejnou událost rozdílně.
Neznamená to nutně, že jeden lže.
Oba mozky svou minulost znovu rekonstruují.
Právě s principy rekonsolidace může v určité podobě pracovat také psychoterapie. Cílem není minulost magicky vymazat, ale změnit způsob, jakým na nás některé její aspekty působí.
Můžeme vzpomínku uměle zapnout?
U experimentálních zvířat ano.
V podcastu popisuji dnes již klasické experimenty s optogenetikou, při kterých lze označit neurony aktivní během určité zkušenosti a později tuto neuronální populaci znovu aktivovat světlem.
Zvíře potom může reagovat, jako by si původní situaci znovu vybavilo, přestože se právě nachází v úplně jiném prostředí.
To už zní trochu jako film. U člověka ale podobné optogenetické „zapínání vzpomínek“ samozřejmě neumíme a současná věda rozhodně nedokáže lidem libovolně implantovat nebo mazat konkrétní vzpomínky.
A možná je dobře, že jsme od něčeho takového stále velmi daleko.
Podívejte se na krátký sestřih
Co přesně je engram? Kde se vzpomínka nachází? Jak ji mohou vědci u experimentálních zvířat označit a znovu aktivovat? A co se s paměťovou stopou děje, když zapomínáme?
Podívejte se na krátký sestřih z nového dílu Tajemství mozku.
Proč si pustit celý podcast?
- Pochopíte, co se v mozku děje, když vzniká vzpomínka. Od synapsí a hipokampu až po distribuované neuronální sítě.
- Ukážeme si, proč paměť není spolehlivý záznam minulosti. Probereme emoce, zapomínání, rekonsolidaci i vznik falešných vzpomínek.
- Podíváme se na hranici současné neurovědy. Na experimenty, při kterých lze aktivovat engram, na možnost ovlivňování paměťových stop i na neuroetické otázky, které s tím přicházejí.
Celý díl najdete na Tajemství mozku
V krátkých videích se můžeme dotknout jednotlivých otázek. V celém podcastu ale můžeme jít mnohem hlouběji a ukázat, jak spolu jednotlivé mechanismy souvisejí.
Pokud Vás baví rozumět mozku bez zbytečných mýtů a zjednodušení, staňte se předplatitelem kanálu Tajemství mozku. Získáte celý tento díl i další prémiový obsah, ve kterém společně odkrýváme, jak vzniká paměť, emoce, rozhodování, učení a nakonec i to, čemu říkáme naše vlastní já.
- Nový obsah každý týden
- Věda srozumitelně pro každého
- Nejnovější vědecké studie
- Praktické rady pro lepší život
- Možnost poslat dotaz do poradny