Zajetí vnitřních kritiků: Jak náš sebeobraz utváří minulost, sociální sítě i vztah k vlastnímu tělu

Náš sebeobraz nevzniká ze dne na den a rozhodně se neuzavírá dosažením dospělosti. Psycholožka a KBT terapeutka Karolína Peruth v rozhovoru vysvětluje, jak do vnitřního světla pronikají cizí hlasy, proč za své úzkosti často viníme nesprávné spouštěče a jak kultivovat pevnější vztah k sobě i k druhým.

Jak náš sebeobraz vlastně vzniká, jaké pastičky nám nastražují sociální sítě a proč bychom v rodičovství i ve vztazích měli klást vztah až na první místo?

Vnitřní kritici a zraněné děti: Odkud pramení náš tlak na sebe sama?

Utváření sebeobrazu začíná v raném dětství skrz tělesné vnímání a první interakce s pečovateli. Zda někdo přijde, když pláčeme, a zda s námi okolí sdílí naši radost či strach, tvoří první základní kámen. Později se přidává jazyková a narativní složka – vnímáme, jak o nás druzí mluví a jaké příběhy si o sobě začínáme vyprávět.

Vnitřní dialogy, které si v dospělosti vedeme, pak často přejímají tón i konkrétní věty významných osob z naší minulosti.

„Někdy ten hlas má záhadně podobný tón a záhadně podobná slova jako konkrétní osoba z minulosti… Když se kritizujeme, spousta lidí řekne: ‚Říkám úplně to samé, co mi říkala učitelka nebo mamka s taťkou,‘“ objasňuje Karolína Peruth.

V rámci schema terapie lze rozlišit různé vnitřní režimy – od vnitřního kritika a zraněného dítěte až po tzv. hyperkompenzátory, které nás nutí k podávání neustálého výkonu. Pro zdravé fungování je klíčové posilovat roli zdravého dospělého, který dokáže tyto hlasy zhodnotit s nadhledem.

Symptom vs. Příčina: Význam události utváří naši realitu

Každý z nás prochází v životě náročnými zkouškami. Podstatné však podle odbornice není pouze to, jaká událost se objektivně stala, ale jaký význam jsme jí subjektivně přisoudili.

„Pro me jako psychologa a krizového interventa není krize to, že se člověk rozvede… Krize je subjektivní prožitek toho, jak člověk zpracovává událost, jak na ni reaguje a co si o sobě na základě toho myslí.“ 

Opakování škodlivých vzorců chování pramení z generalizujících interpretací typu „všichni“, „vždycky“ nebo „nikdy“. Pokud chceme své reakce změnit, pomáhají k tomu bezpečné „mikroexperimenty“ – postupné vystavování se obávaným situacím a sbírání nových zkušeností.

Chcete zjistit, jak přesně utišit svého vnitřního kritika, jak reagovat na strach z opuštění ve vztazích a jaká další praktická cvičení Karolína Peruth doporučuje? Odemkněte celé video a poslechněte si kompletní rozhovor.

Plná verze článku je k dispozici pouze předplatitelům
  • Přístup k plným verzím podcastu Řešidlo
  • Nové epizody uslyšíte jako první
  • Kompletní archiv minulých epizod
Předplatit od 149 Kč/měsíc
Máte již předplatné zakoupené?
Přihlaste se zde
Vyberte si z podobných témat
Zadejte vaše údaje
Top
Potvrzení odstranění příspěvku
Jste si jistý, že chcete tento příspěvek smazat?
Toto okno se automaticky zavře za
Shopping Cart