Slovo esoterika v lidech často vyvolává silné emoce. Jedni ji odmítají jako soubor nepodložených tvrzení, druzí v ní nacházejí oporu, inspiraci nebo cestu k sobě. Je ale možné o tomto tématu mluvit bez předsudků? Ne hledat odpověď na otázku, kdo má pravdu, ale pokusit se pochopit, proč člověk vůbec potřebuje věřit. Právě tímto směrem se vydává nový cyklus podcastů Heleny Skořepové a Veroniky Šváchové.
Existují témata, která společnost rozdělují téměř okamžitě. Stačí vyslovit jediné slovo a lidé se rozdělí na dva tábory. Jedni přikývnou, druzí protočí oči. Esoterika je jedním z nich.
Možná je to škoda.
Protože ve chvíli, kdy se soustředíme na to, kdo má pravdu, často přestaneme být zvědaví. A právě zvědavost je začátkem každého skutečného poznání. Někdy pak stojíme přede dveřmi a místo, abychom je otevřeli a nakoukli dovnitř, stojíme venku a hledáme důvody, proč to neudělat a raději s odmítnutím odejdeme.
V nové sérii podcastů jsme se proto rozhodly vydat jinou cestou. Nechceme obhajovat ani vyvracet jednotlivé směry, metody nebo přesvědčení. Chceme společně přemýšlet nad tím, co člověka vede k tomu, že hledá odpovědi právě tímto způsobem.
Ne všechno, co neumíme vysvětlit, je nepravdivé. A ne všechno, čemu věříme, je pravda. – Helena Skořepová
Co vlastně znamená esoterika?
Když jsme připravovaly první díl, začaly jsme úplně obyčejnou otázkou: Co si pod slovem esoterika vlastně představujeme?
Pro někoho jsou to horoskopy, tarot nebo léčitelství. Pro jiného meditace, práce s intuicí nebo hledání hlubšího smyslu života.
Možná právě tady vzniká první nedorozumění. Každý totiž pod stejným slovem vidí něco jiného.
A možná je důležitější než samotná definice otázka, co člověk v těchto přístupech hledá.
Člověk obvykle nehledá odpovědi ve chvíli, kdy je šťastný. Hledá je tehdy, když hledá naději. – Helena Skořepová
Potřeba jistoty je lidská
V psychoterapii se často ukazuje, že lidé nezačínají hledat odpovědi ve chvílích, kdy je život klidný.
Hledají je tehdy, když procházejí krizí.
Po ztrátě blízkého.
Po rozchodu.
Při nemoci.
Ve chvílích, kdy se svět, který do té doby dával smysl, začne rozpadat.
Touha porozumět tomu, co se děje, není slabostí. Je přirozenou lidskou potřebou.
Otázkou pak není, zda člověk hledá odpovědi, ale kde je hledá a co s nimi následně udělá.
Svět není vždy černobílý
Jedna z myšlenek, která v rozhovoru zaznívá, připomíná, že naše poznání světa se neustále vyvíjí.
To, co dnes považujeme za samozřejmost, bylo ještě před několika desetiletími nepředstavitelné. A stejně tak existují věci, které dnes neumíme vysvětlit, ale to samo o sobě ještě neznamená, že neexistují.
Stejně důležité je ale připomenout i druhou stranu.
Ne všechno, čemu věříme, je automaticky pravdivé.
A ne všechno, co působí přesvědčivě, nám prospívá.
Právě schopnost zůstat otevřený novým možnostem a současně si zachovat kritické myšlení je možná tím nejzdravějším postojem. Protože věda až dnes přináší důkazy o věcech, které tisíce let fungují a naopak některé vědecké postupy, se dnes ukazují jako nedostatečné,protože neobsáhnou komplexně všechno. A právě v těchto chvílích je otevřená mysl tím nejlepším kompasem.
Otevřená mysl neznamená uvěřit všemu. Znamená být ochotný přemýšlet, aniž bychom se vzdali kritického uvažování. – Helena Skořepová
Víra nebo odpovědnost?
V podcastu se dotýkáme ještě jedné důležité otázky.
Kde končí inspirace a začíná odevzdání vlastního života do rukou někoho jiného?
Ať už jde o terapeuta, lékaře, kartářku nebo kohokoli dalšího, žádný člověk by neměl převzít odpovědnost za naše rozhodnutí.
Skutečná pomoc nespočívá v tom, že za nás někdo rozhodne.
Skutečná pomoc nám pomáhá lépe porozumět sobě, abychom se mohli rozhodovat sami. Ten, kdo nám podává pomocnou ruku by měl být naším průvodcem a ne velitelem.
Otevřenost není naivita
Často se vytváří dojem, že člověk musí být buď bezvýhradně racionální, nebo bezvýhradně duchovní.
Ve skutečnosti může být obojí.
Může připustit, že některé věci zatím neznáme.
A zároveň si zachovat zdravou dávku pochybností.
Otevřenost totiž neznamená uvěřit všemu.
Stejně jako kritické myšlení neznamená odmítnout všechno, co zatím neumíme změřit, zvážit a vypočítat. Vždyť i mnoho objevů vzniklo z inspirace a ne z jasně nalinkované cesty.
Možná nejde o esoteriku
Po natočení této epizody nám zůstala v hlavě jedna myšlenka.
Možná není nejzajímavější otázkou, jestli existuje něco mezi nebem a zemí.
Možná je mnohem důležitější ptát se, co se odehrává mezi naším srdcem a myslí.
Právě tam totiž vznikají naše přesvědčení, naše obavy i naše naděje.
A právě tam začíná cesta k hlubšímu poznání sebe sama.
Ne proto, abychom našli jednu správnou odpověď.
Ale abychom se naučili klást lepší otázky.
