Spánek byl dlouho považován za pasivní stav – chvíli, kdy tělo i mozek jednoduše „vypnou“ a nic zásadního se neděje. To je však jeden z největších omylů, který si může vybrat daň na našem zdraví.
„Ten mozek je ve spánku nesmírně aktivní,“ upozorňuje v podcastu prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc., přední česká neuroložka a kapacita v oblasti spánkové medicíny. Spánek není luxus, ale přísně organizovaný proces, bez kterého náš mozek doslova koroduje.
Dva světy v jedné noci: REM a non-REM spánek
Během noci se střídají dvě zásadní fáze spánku, z nichž každá má v našem organismu zcela jinou roli:
Non-REM spánek (synchronní): Fáze, do které upadáme nejdříve. Je to klidný spánek zaměřený na proteosyntézu a celkovou obnovu fyzických i duševních schopností. Metabolická aktivita a průtok krve jsou zde nižší než v bdělém stavu.
REM spánek (paradoxní): Fáze typická rychlými pohyby očí. Mozek je v ní neobyčejně aktivní – často stejně nebo dokonce více než během dne. Dochází zde k biochemickým pochodům, které jsou klíčové mimo jiné pro naši paměť.
„Důležité je, aby právě ta cykličnost proběhla,“ vysvětluje profesorka Nevšímalová. Pokud dlouhodobě narušujeme střídání těchto fází, přichází fenomén známý jako „mozková mlha“ – stav, kdy zapomínáme, ztrácíme koncentraci a cítíme se chronicky vyčerpaní.
Glymfatický systém: Noční úklid toxického odpadu
Jedním z největších vědeckých objevů posledních let je existence tzv. glymfatického systému. Funguje jako jakási noční úklidová četa, která z mozku vyplavuje toxické látky.
Jako je lymfatický systém úplně všude v těle, tak je taky v mozku. Jsou to glie, které mají schopnost se smršťovat. Tím se zvětšuje prostor kolem buněk a prochází tudy lymfa. Toto se ale děje jenom v hlubokém non-REM spánku.
Pokud nemáme dostatek hlubokého spánku, odpadní proteiny se v mozku usazují. Tento proces přitom nebolí a trvá celá desetiletí. Z dlouhodobého hlediska si tak zaděláváme na vážná neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Patologické proteiny se totiž ukládají výhradně v bdělém stavu a pryč se mohou dostat jen tehdy, když spíme opravdu hluboce.
Sociální jetlag a nebezpečné víkendové dospávání
V dnešní uspěchané době lidé často hřeší na tzv. sociální jetlag. Přes týden spí kvůli pracovním povinnostem minimálně a o víkendu se snaží deficit dohnat tím, že spí klidně až do oběda. To je však podle odborníků nebezpečný mýtus.
Říká se, že čím více se rozevírají nůžky mezi množstvím spánku ve všední dny a o víkendu, tím větší je riziko nadváhy, kardiometabolických problémů či cukrovky.
Pokud si o víkendu přispíte o hodinu či dvě, nic dramatického se neděje. Extrémy, kdy po čtyřhodinovém spánku v týdnu prožijete celou sobotu v posteli, jsou však pro organismus devastující.
S nedostatkem spánku navíc přímo souvisí hormonální nerovnováha. V noci, kdy nespíme, se výrazně vylučuje hormon ghrelin, který signalizuje hlad. Naopak klesá hladina leptinu, jenž má na starosti pocit sytosti. Výsledkem je noční rabování ledniček a zvýšený kalorický příjem.
Nezkracujte si život dobrovolnou spánkovou deprivací. To, jak investujete do svých nocí dnes, rozhodne o tom, v jaké mentální kondici budete za dvacet či třicet let.
Kompletní podcast je k dispozici pouze pro předplatitele.
