V posledních letech se na mě stále častěji obracejí mladí lidé, zejména dívky v citlivém věku mezi patnácti a osmnácti lety. Přicházejí se stejným, bolestivým zadáním: bojují s nechtěnými myšlenkami, které vedou k nepřijetí sebe sama, ke strachu vyjít na ulici nebo k úzkosti z toho, co si o nich pomyslí cizí lidé v tramvaji. Jako společnost jsme se ocitli v bodě, kdy nám často záleží více na tom, co si o nás myslí ostatní, než co si o sobě myslíme my sami.
Past vnějšího hodnocení
Musíme si uvědomit, že v podstatě žijeme dva životy současně. Jeden je ten vnější – to, jak nás vnímá okolí. Druhý život se odehrává v našem subjektivním vnitřním světě. Tragédií dnešní doby je, že náš vnitřní svět je příliš často „nakažen jedem“ zvnějšku. Stačí jedna kritická poznámka o vzhledu nebo oblečení a vnitřní klid se sesype jako domeček z karet.
„Buďme tak silní a řekněme – a to je ideální: Kašlu na to, co si o mně kdo myslí z hlediska třeba vzhledu nebo oblečení. Mít kolem sebe takzvanou drátěnou košili, aby dovnitř ty impulzy vlastně nepronikly.“
U žen je tento tlak archetypálně silnější. Žena se chce a má líbit, což je vzorec, který v sobě nosíme po tisíciletí. Pokud se však tato přirozená touha změní v patologickou závislost na hodnocení druhých, stává se z ní past.
Výchova k odolnosti: Nežehleme dětem cestu
Často se mě rodiče ptají, jak v dětech vybudovat zdravé sebevědomí. Moje odpověď je provokativní: Dopřejme jim prožít i nepříjemné situace. Žijeme v době blahobytu a pseudosvobody, kdy se snažíme dětem zametat cestičku. Jenže právě tím jim bereme šanci vybudovat si tzv. frustrační toleranci.
Pokud dítě okamžitě běží pod máminu sukni, jakmile někdo zvýší hlas, a my ho tam vždy schováme, jak se naučí čelit světu, který nebude fungovat jen podle jeho představ?
Sebepoznání jako základ: Veďme děti k tomu, aby rozuměly svým pocitům. Ptejme se jich: „Proč jsi to udělal? Jak ses u toho cítil?“
Zkušenost konfliktu: Dříve se děti na hřišti musely domluvit samy. Dnes do všeho vstupujeme my dospělí a nenecháme je ty prožitky, které je připravují na život, skutečně prožít.
Hledání vnitřního kompasu
Svět je konstrukt tvořený kulturou, zákony a pravidly. My sice máme svobodnou vůli určitým věcem nevyhovět, ale nemůžeme kontrolovat vše. Ta pravá cesta ke stabilitě nevede přes snahu ovládnout okolí nebo umlčet všechny kritiky, ale přes hluboké sebepoznání.
Jak říkali staří Řekové v Delfách: „Poznej sám sebe a poznáš všechno mimo sebe.“ Pokud poznáte svou hodnotu, vnější hodnocení přestane být jedem a stane se jen jednou z mnoha informací, které k vám proudí.
Téma nechtěných myšlenek, poruch příjmu potravy a budování vnitřní síly je hluboké a v jednom článku jej nelze vyčerpat. Pokud cítíte, že potřebujete jít víc pod povrch a hledáte konkrétní nástroje, jak pracovat se svou myslí nebo jak podpořit své blízké, zvu vás do naší komunity.
Staňte se odběrateli mého kanálu. Získáte tam přístup k celé knihovně mých podcastů, kde tato témata rozebíráme do hloubky s odborníky i lidmi, kteří si těmito těžkými zkouškami sami prošli. Pojďme společně budovat vaši „drátěnou košili“.
Podívejte se na celý podcast pro předplatitele kanálu Mariana Jelínka
