Vize bez činů je iluze. O rodičích, dětech a skutečném úsilí s Marianem Jelínkem

Společně s Kamilou Velkovou se v novém díle podcastu vracíme k tématu, se kterým se setkávám celý život – rozdíl mezi tím, co si přejeme, a tím, jak se skutečně chováme. Mluvíme o dětech, sportu, ambicích, rodičích, ale i o dospělých, manažerech a společnosti jako takové. O snech, které nejsou podepřené činy. A o sebereflexi, bez které se žádná cesta k cíli neobejde.

„Největší problém není v tom, že by lidé neměli sny. Problém je, že se podle nich nechovají.“

 Když přání neodpovídá chování

V podcastu jsme vyšli z konkrétního příběhu čtrnáctiletého kluka, který chce hrát profesionální fotbal v zahraničí. Na první pohled jasná vize. Jenže jeho chování – energie, nasazení, přístup – tomu vůbec neodpovídaly. A to je situace, se kterou se nesetkávám jen ve sportu, ale i v byznysu, ve školách nebo v manažerském prostředí.

Lidé často žijí v přesvědčení, že dělají maximum. Jenže když se podíváme na realitu jejich dne, návyků a rozhodnutí, mezi cílem a chováním vzniká obrovská mezera. Právě tady přichází ke slovu sebereflexe – schopnost podívat se na sebe pravdivě, bez výmluv a iluzí.

Sen, vize a cíl nejsou totéž

V podcastu rozlišuji tři roviny:

  • Sen – typický pro malé děti, bez tlaku na realitu

  • Vize – velký, někdy až nereálný obraz budoucnosti

  • Cíl – konkrétní, měřitelný krok v určitém časovém období

Problém nastává ve chvíli, kdy mluvíme o vizích, ale chováme se, jako by žádný cíl neexistoval. Nejde o to sny dětem brát. Jde o to ukázat jim cestu, jak se podle snu začít chovat – jaké návyky, oběti a disciplínu to vyžaduje.

Rodiče musí táhnout za jeden provaz

Velké téma dílu je také role rodičů. Nejde o to, aby měli vždy stejný názor. Ale před dítětem musí vystupovat jednotně. Pokud jeden rodič tlačí a druhý povoluje, dítě si přirozeně vybere komfortnější variantu. A růst bez diskomfortu neexistuje.

Zároveň upozorňuji, že dnešní děti to mají těžší než my. Mají víc možností, víc voleb a víc únikových cest. O to důležitější je, aby jim dospělí pomáhali vytvářet strukturu, hranice a realistické kroky.

Talent nestačí. A někdy ani nestačí chtít

V díle se dotýkáme i citlivého tématu genetických předpokladů, somatotypu a reality jednotlivých sportů. Ne každý sport umožňuje pozdní specializaci. Ne každý sen je kompatibilní s tělem, prostředím a možnostmi. A říct to včas a citlivě je lepší než nechat dítě později tvrdě narazit.

 Proč si poslechnout celý podcast

  • pochopíte rozdíl mezi snem, vizí a cílem

  • zjistíte, proč se lidé často přeceňují ve svém úsilí

  • uvidíte paralely mezi sportem, výchovou a byznysem

  • dostanete praktický pohled na roli rodičů

  • uslyšíte, proč bez sebereflexe žádný růst nefunguje

 Celý podcast pro předplatitele

Tento díl jde víc do hloubky. Otevírá témata, která nejsou černobílá a často bolí. Právě proto je dostupný v plné délce pouze pro předplatitele. Stačí se přihlásit ke svému účtu a vstoupíte do knihovny, kde najdete všechny mé podcasty

Plná verze článku je k dispozici pouze předplatitelům
Předplatit od 149 Kč/měsíc
Máte již předplatné zakoupené?
Přihlaste se zde
Vyberte si z podobných témat
Zadejte vaše údaje
Top
Potvrzení odstranění příspěvku
Jste si jistý, že chcete tento příspěvek smazat?
Toto okno se automaticky zavře za
Shopping Cart