Stojíte na chodbě domu nebo u branky na zahradě. Potkáte souseda, usmějete se, pozdravíte. Váš čtyřletý syn či dcera však místo odpovědi zarputile mlčí, kouká do země nebo pronese strohé „nechci“. Jako rodič v tu chvíli cítíte lehký nával horka. Co si o nás pomyslí? Selhali jsme ve výchově?
Podle prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc., přední české odbornice na vývojovou psychologii, je realita mnohem optimističtější, než se na první pohled zdá. To, co interpretujeme jako neslušnost, je ve skutečnosti zajímavou fází dětského zrání.
Období vymezování: „Nechci“ jako projev pokroku
Věk mezi třetím a šestým rokem je obdobím, kdy se dítě začíná osamostatňovat a testovat vlastní způsoby chování. Pokud dítě zdraví nejbližší rodinu, ale u sousedů mlčí, není to projev rebelie, ale přirozeného třídění světa.
„To ‚nechci‘ je vlastně docela dobrý progres, protože to dítě už si začíná třídit věci, jako tohle beru a tohle neberu,“ vysvětluje prof. Šulová.
Síla příkladu aneb Interiorizace norem
Mnoho rodičů propadá pocitu, že musí na zdravení trvat, aby dítě „nezvlčelo“. Psychologie však potvrzuje, že nejdůležitějším nástrojem je nápodoba. Dítě vás pozoruje. Vidí, že se na sousedy usmějete, zapředete krátký rozhovor a že je vám v interakci dobře.
„I když to hned nedělá, tak to ale vidí a dá se říct, že ono si tu normu interiorizuje,“ říká Šulová.
Může se dokonce stát, že vás dítě překvapí v momentě, kdy to nečekáte – například když bude samo mezi vrstevníky nebo potká někoho, kdo mu bude sympatický. Pak najednou k dotyčnému samo přiběhne a pozdraví, protože v tu chvíli to vychází z něj, nikoliv z příkazu rodiče.
Past perfektního rodičovství
Současná doba klade na rodiče enormní nároky. Díky sociálním sítím a digitálním technologiím se neustále srovnáváme s ostatními a pochybujeme, zda jsme „dost dobří“.
Prof. Šulová si všímá, že rodiče jsou dnes na vrcholu svých sil a chtějí podávat maximální výkon na všech frontách, včetně výchovy. To ale vede k úzkostnosti.
„Buďte na sebe laskavější, rodiče… Vůbec bych se nezneklidňovala. Rodiče si dělají život těžký, že strašně o sobě pochybují,“ vzkazuje profesorka.
Tři rady, jak přežít „nezdravící“ období:
Netlačte, ale vytrvejte: Pokračujte ve svém vzoru. Zdravte lidi kolem sebe a občas dítěti v klidu vysvětlete, proč to děláte – například že se pak sousedka cítí hezky.
Dopřejte mu svobodu mezi vrstevníky: Dítě potřebuje zažívat interakce i bez přímého dozoru autority, kde si může zkoušet sociální dovednosti „nanečisto“.
Důvěřujte procesu: Pokud dítě zdraví blízké, ví, kam tento rituál patří. Zbytek přijde časem.
Chcete rozumět světu svých dětí?
Výchova nemusí být boj plný pochybností. Je to cesta, na které je dobré mít po boku zkušené průvodce. Pokud vás zajímá, jak nahlížet na dětskou duši očima vědy i laskavosti, zveme vás do komunity Laskavá výchova.
Staňte se naším odběratelem a získejte přístup k exkluzivní knihovně podcastů a rozhovorů. S předními odborníky, jako je právě prof. Lenka Šulová, otevíráme témata vývojové psychologie, která vám pomohou stát se klidnějším a sebevědomějším rodičem.
Najděte odpovědi na své otázky v projektu Laskavá výchova.
