Stojíte v obchodě. Fronta za vámi roste, lidé si vás měří pohledem a vaše čtyřleté dítě se sesune na zem. Křik, slzy, sevřené pěsti. V hlavě se rozběhne panika: „Co mám dělat? Dívají se. Selhávám.“
Právě v takových chvílích se podle psychologa Jana Svobody rozhoduje o tom, zda dítěti pomůžeme zvládnout emoci – nebo ho naučíme se za ni stydět.
Tento článek vychází z prvního dílu nové podcastové série Laskavá výchova, ve které si Lukáš Eder povídá s PhDr. Janem Svobodou o emocích dětí, vzteku, strachu a pocitu bezpečí
Vztek není selhání. Je to vývojová nutnost
„Vztek není problém. Vztek je fyziologická reakce organismu,“ říká Jan Svoboda.
A dodává kontext, který mnoha rodičům uleví:
„Zhruba mezi 18. měsícem a čtvrtým až čtvrtým a půl rokem prochází dítě obdobím vzdoru. Tvoří se jeho já. Ta slupka ještě není hotová.“
Dítě v tomto věku nezlobí schválně. Je zahlcené podněty, jeho nervový systém vytváří „energetický potenciál“, který my dospělí nazýváme emocí. Když se tato energie nemá kam posunout, zasekne se – a vzniká záchvat.
Ležení na zemi, křik, bušení?
Ne manipulace. Nezralý nervový systém.
Největší chyba rodičů? Abstraktní věty
„Neříkejte: ,Nevztekej se‘ nebo ,Uklidni se‘. To jsou abstrakta. Mozek dítěte na ně nereaguje,“ upozorňuje Svoboda.
Co tedy funguje?
Popis reality. Bez hodnocení. Bez studu.
„Tečou ti slzy po tváři.
Ležíš na zemi.
Máš ručičky v pěst.“
Tím rodič nutí mozek dítěte zabývat se tělem, ne emocí samotnou. A právě tady se začíná nervový systém uklidňovat.
Paradoxně si tím pomáhá i rodič:
„Když okolí vidí, že matka situaci zvládá, uklidní se i ona sama. A čím klidnější je rodič, tím větší šanci má dítě se uklidnit.“
Když slova nestačí, přichází dotek
Jsou chvíle, kdy emoce překročí bod, odkud už slova nefungují.
„Pak dítě nelze uklidnit slovem, ale dotekem. A ten dotek musí být přesný,“ říká Svoboda.
Jedna z nejsilnějších technik:
Ruka mezi lopatky. Bez pohybu.
Ne hladit. Ne mačkat. Jen položit ruku.
„Mozek dítěte si vybaví první zkušenost bezpečí – kojení. Pocit, že je chráněné, držené, v klidu.“
Je to hluboký tělesný vzorec, který funguje i u starších dětí. A překvapivě – i u dospělých.
„Nevztekej se!“ aneb jak v dítěti pěstujeme vinu
Velmi silná část rozhovoru se dotýká dlouhodobých následků.
„Když dítěti v tomto věku říkáte ,jak se to chováš‘, ukládáte mu pocity viny,“ varuje Svoboda. A dodává, že při opakování se tyto vzorce mohou propsat do dospělého života – do vztahů, práce i sebepojetí.
Vztek potlačený v dětství totiž nezmizí.
Jen si najde jinou cestu.
Emoce nejsou nepřítel. Jsou informace
Jedna z klíčových myšlenek celého podcastu zní:
„Každé lidské chování je logické, pokud se na něj díváte z kůže toho člověka.“
Vztek, strach, pláč – nejsou slabostí. Jsou signálem. A úkolem rodiče není emoci odstranit, ale provést dítě tak, aby ji dokázalo unést.
Toto je teprve začátek
Tento díl otevírá témata, ke kterým se série vrací hlouběji:
práce se strachem
šest typů strachu v dětském i dospělém světě
role bezpečí, těla a vztahu
rozdíl mezi výchovou a kontrolou
Celou epizodu i další díly najdete v knihovně podcastů kanálu Laskavá výchova na FirstClass.cz.
Přihlaste se ke svému účtu
Jako odběratel získáte:
přístup k celé knihovně podcastů
praktickou inspiraci pro každodenní rodičovství
hlubší porozumění emocím dětí i sobě samým
Protože laskavá výchova nezačíná u dítěte.
Začíná u dospělého, který se nebojí emocí.
