Jak se mění přístup naší společnosti k seniorům? Proč se o nich neustále mluví jako o lidech, kteří jsou nemocní, cítí se osaměle a neumí pracovat s moderními technologiemi? Socioložka Lucie Vidovićová vysvětluje, že život seniorů je mnohem rozmanitější. V podcastu radí, co by mohlo napomoci tomu, aby se zlepšila mezigenerační komunikace.
Podle Lucie Vidovićové došlo k výraznému posunu vnímání seniorů. Před rokem 1989 se téměř automaticky předpokládalo, že kdo je v důchodu, tak bude neustále k dispozici, aby hlídal vnoučata. Po „divokých devadesátkách“ začalo přibývat starších lidí, kteří nechtěli svůj čas trávit výhradně s rodinou. Socioložka v rozhovoru pro novou knihu (Vy)zrajeme vysvětluje, že je čím dál víc nejrůznějších aktivit pro seniory. Od dobrovolnictví až po komunitní centra, která nabízí rozmanité spektrum přednášek.
Proč je pro současnou generaci seniorů stále ještě obtížné říct, když se chtějí vymezit vůči ostatních rodinných příslušníkům, aby dali jasně najevo: fajn, jednou za čas pohlídám vnoučata, ale mám i svůj život? Lucie Vidovićová říká, že tito starší lidé neměli od koho se naučit toto vymezování hranic. „Na Fakultě sociálních věd Masarykovy univerzity, kde učím, máme Univerzitu třetího věku. Vídám tam řadu dam-studentek, kterým rozhodně sebevědomí nechybí. Umí si vybudovat prostor pro své zájmy, a nedělá jim problém občas prostě odmítnout pomoc rodině,“ říká socioložka.
„Žijeme v extrémně věkově segregované společnosti, což znamená, že jsme vychovávaní a směřováni k tomu, abychom se družili s lidmi podobného věku.“ – Lucie Vidovićová
Během rozhovoru se dozvíte, jak probíhá postupná příprava na přechod z plného pracovního nasazení do důchodu. Socioložka vysvětluje, že velmi záleží na tom profesi, které se věnujete. Jde totiž nejen o změnu sociálního statusu, ale také o finanční změnu. Pokud odejde někdo, kdo byl dlouhodobě na vysoké manažerské pozici, pak se předpokládá, že má naspořeno. Naprosto jinak tu situaci prožívá někdo, kdo celé roky pracoval v manuální profesi. V takovém případě nebude propad příjmu tak velký jako právě u manažerů. Lucie Vidovićová zdůrazňuje, že u mužů, kteří neměli takzvaně druhou směnu – kdy se nemuseli po práci starat o domácnost, nastává po odchodu do důchodu zvláštní situace. „Najednou mu nezvoní neustále telefon, najednou má pocit, že ho nikdo nepotřebuje. Muži mohou zažívat určitou krizi identity, kdy se jim zdá, že veškerý předchozí život investovali do práce, ale najednou neví, co dál?“ vysvětluje socioložka.
„Téma osamělosti se týká nejmladší i nejstarší generace. A může to být právě spojka, která nám umožní pochopit potřeby lidí, kteří jsou o dost mladší / starší než my sami,“ Lucie Vidovićová
Proč si poslechnout celý podcast:
- Dozvíte se více o stereotypech, které se týkají stárnutí
- Pochopíte, že seniorská komunita není homogenní skupina, ale velmi rozmanitá skupina starších lidí
- Zjistíte, jak se liší příprava na odchod do důchodu v jednotlivých profesích
- A překvapí vás, co má společného nejmladší a nejstarší generace
- Pochopíte, co může znamenat narozeninové přání „happy aging“ pro každého z nás.