Když se řekne „sluneční světlo“, většina lidí si představí horko, opalování nebo dovolenou. Ale málokdo si uvědomuje, že světlo je doslova základní výživou pro náš mozek i tělo. A že žít bez něj – byť jen pár hodin denně – má na naše zdraví větší dopad, než si dokážeme představit.
Jenže právě teď se chystá legislativní krok, který by mohl naši společnost vrátit o dvě tisíciletí zpět. Novela stavební vyhlášky totiž plánuje zmírnit požadavky na denní světlo v bytech, tedy na velikost oken a proslunění obytných prostor. A odborníci varují: tohle není cesta vpřed, ale zpět do doby temna.
Poslechněte si celý rozhovor
V podcastu s metrologem Davidem Chodem se dozvíte:
proč i „králíkárny“ z dob komunismu byly zdravější než nové byty podle chystané normy,
jaký vliv má světlo na nespavost, únavu i deprese,
a proč se Česká republika může stát jedinou zemí v Evropě, která si dobrovolně vypne slunce.
Věřte, že po poslechu podcastu se už nikdy nebudete dívat na světlo – ani na okna – stejně jako dřív.
Proč je světlo důležitější než si myslíte
„Naše tělo se vyvinulo pod sluncem, ne pod zářivkou,“ připomíná metrolog David Chod, odborník na měření denního a umělého světla.
Denní světlo ovlivňuje:
naši psychiku a náladu – nedostatek světla je přímou příčinou sezónních depresí, únavy a ztráty motivace;
biorytmus a spánek – Nobelova cena z roku 2017 potvrdila, že světlo je hlavním „spouštěčem“ našich vnitřních hodin;
produkci vitaminu D, který chrání před osteoporózou, autoimunitními nemocemi i hypertenzí;
výkon, pozornost a zdraví očí – bez světla se zvyšuje chybovost i únava.
Jenže v našich kancelářích nebo bytech máme často jen zlomek světla, na které je člověk evolučně zvyklý.
„Venku je běžně 120–150 tisíc luxů, v kanceláři sotva 500,“ upozorňuje Chod. „To je obrovský nepoměr. A když lidé žijí roky v takovém prostředí, není divu, že jsou vyčerpaní, podráždění a bez energie.“
Světlo je lék – a stát nám ho chce vzít
Možná si vzpomenete na babiččino rčení: „Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.“
Dnes se tohle moudro chystáme ignorovat. Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje změnu normy, která reguluje proslunění bytů. Podle nové úpravy by stačilo, aby okna zabírala jen desetinu podlahové plochy místnosti. Jinými slovy: v obýváku o velikosti 25 metrů čtverečních by vám stačilo okno o velikosti pouhých 2,5 m² – třeba jen balkonové dveře bez dalšího okna.
Odborníciv čele s metrologem Davidem Chodem bijí na poplach:
„Novela jde proti všemu, co dnes víme o zdraví a světle,
Zatímco celá Evropa zpřísňuje normy, my je rozvolňujeme. To, co se chystá, není pro lidi, ale proti nim.“
Jak to dopadne?
Představte si, že si koupíte nový byt – za nejvyšší ceny v Evropě – a zjistíte, že musíte přes den svítit elektrickým světlem, abyste vůbec viděli.
Úsporu má z takového „zlepšení“ pouze developer. Vy za ni platíte vyšší účty, horší zdraví a ztrátu kontaktu s venkovním světem.
Chod dodává:
„Okno není jen otvor, kudy jde světlo. Je to náš kontakt s realitou. Přes něj vnímáme den, počasí, život venku. Když nám to vezmete, vezmete nám i kus psychické rovnováhy.“
Co s tím můžeme dělat
Změna legislativy zatím není definitivní. Odborníci, lékaři i veřejnost se snaží, aby novela nebyla přijata v podobě, která zhorší kvalitu života milionů lidí.
Záleží i na nás, zda o tématu budeme mluvit a zajímat se o to, v jakém světle žijeme – doslova.
Protože světlo není luxus.
Je to podmínka života, zdraví a duševní pohody.
A pokud si ho necháme vzít, možná zjistíme, že jsme si za vlastní peníze koupili temnotu. Možná si také říkáte, že je to jen malování čerta na zeď. Přeci, kdo by si koupil temnou kopku bez oken? I proto Lukáš Eder v rozhovoru oponuje:
„Rozumím, že developer chce ušetřit, ale přece – kdo by si takový byt koupil? K čemu mu bude postavit tmavou kopku, když ji nikdo nechce? To přece nedává smysl. Není to jen malování čerta na zeď?“
Jenže odpověď Davida Choda je znepokojivá:
„Na první pohled to dává logiku,“ říká. „Jenže jakmile stát umožní, aby se všechny nové byty stavěly s menšími okny, zmizí konkurence. Nebude z čeho vybírat. Lidé si je nakonec koupí, protože prostě budou chtít bydlet. Stejně jako si dnes musíme kupovat horší potraviny za vyšší cenu než jinde v Evropě.“
A v tu chvíli si člověk uvědomí, že nejde o sci-fi scénář, ale o realitu, která se může během pár měsíců stát běžnou součástí českých měst – sídliště plná krásných novostaveb, kde se přes den musí svítit.