Reagujete často podrážděně?
Necháte se snadno vytočit chováním druhých lidí a říkáte nechtěná slova?
Nebo se naopak uzavřete do sebe a cítíte lítost za chování druhých lidí?
Možná si také občas říkáte slova jako: „Co jsem komu udělal/a?“ Možná také prožíváte nepříjemné pocity a přemýšlíte, proč se druzí lidé chovají bezohledně. Prožívat podobné situace není pro nikoho příjemné. Člověka to vyčerpává a způsobuje mu to mnoho bolesti. Otázka ale zní, jak z toho ven? Jak se zbavit oněch nepříjemných pocitů a následných emocí, které nás dlouhodobě vyčerpávají?
Získat nadhled
Mnoho lidí volí mezi dvěma způsoby. Někteří zvolí boj a vystartují na druhého jako čertík z krabičky. V takovém případě ale často neovládají své chování a reagují až příliš podrážděně. V druhém případě se uzavřou do sebe, přestanou reagovat, komunikovat, cítí se uraženě a raději před situací utečou, než aby se ji snažili řešit. Pojďme si ale na rovinu říct, kdo nese odpovědnost za naše chování. Je to vina našeho šéfa, kolegy v práci, dětí či snad rodičů?
Ukázat na druhé lidi prstem a obvinit je za naše pocity je velmi snadné. Zbavujeme se tím odpovědnosti za vlastní chování a emoce. Hledáme někoho, kdo může za naše nepříjemné pocity, aniž bychom si uvědomili, že za to, jak se cítíme a co prožíváme v našem vnitřním světě, neseme zodpovědnost především my sami. Připouštím, že dojít k podobnému uvědomění občas není snadné, jsem však přesvědčený, že je to nezbytné, pokud chceme podobným stavům učinit přítrž. Ostatně i z toho důvodu pořádáme besedu s odborníky, kde se s Mariánem Jelínkem a Radkinem Honzákem zaměříme na zdravé prožívání negativních emocí. Pokud vás toto téma zajímá, vstupenky získáte jen zde.
Je dobré si také uvědomit, že spousta našich reakcí vychází mnohem víc z nějakých domněnek než z ověřených faktů a informací. Jak chcete vysvětlit, že dva lidé reagují na stejnou situací rozdílným způsobem? Proč jedna a tatáž situace vytočí někoho do běla, druhého rozesměje k pláči a někoho jiného nechává ledově klidným? Odpověď můžeme hledat v osobních hranicích. Každý je máme trochu jiné. Vycházejí ze získaných zkušeností a prožitých událostí. Ten, kdo má své hranice zdravě ošetřované, ovládá své emoce s chladnou hlavou a reaguje s větším nadhledem a odstupem než lidé, kteří zanedbávají péči o kvalitu svého vnitřního světa a dovolují druhým lidem překračovat únosnou mez.
Vnímat EGO
Osobní hranice je velké téma pro mnoho lidí s dobrým srdcem. Tito lidé totiž snadno dovolují druhým lidem překračovat únosnou mez. Největší problém však je, že jakmile už někdo hranici překročí a člověk reaguje pod návalem emocí, tak už většinou bývá pozdě začít něco řešit. Jednoduše řečeno, někdo již narušil tenkou linii, kdy se ještě cítíme v bezpečí, a tak jde často rozum stranou, začne se ozývat ego, které má potřebu se začít bránit. Je to přirozená reakce a nemyslím si, že je zapotřebí na tom vidět něco špatného. Není nutné potlačovat vlastní ego, ovšem stejně tak není zapotřebí mu dávat až příliš prostoru a nechat jej přerůst přes hlavu.
Někteří lidé vnímají ego v negativním smyslu slova. Používají často označení typu „potřeboval ukojit své ego“, případně „ego mu leze na mozek“. Ve skutečnosti každý z nás toto slovo vnímá trochu jinak. Pojďme se proto nejprve shodnout na tom, že vlastní ego není třeba vnímat pozitivně ani negativně. Je přirozeností každého z nás a je tak úplně normální, že má potřebu si chránit prostředí, ve kterém se cítí bezpečně. Stejně tak je v pořádku, že chce toto prostředí rozšiřovat a nechce, aby mu do něj někdo vstupoval a snažil se jej ohrozit. Je důležité si uvědomit, že stejně tak jako našemu egu není příjemné, když se jej někdo snaží ohrozit, tak to samé není příjemné druhým lidem. Když se potom potkají dvě osobnosti, které zanedbávají péči o svůj vnitřní svět, začínají se dít věci, které většinou neskončí dobře, aneb jak kdysi řekl Jan Werich:
Jestliže se člověk hádá s blbcem víc jak půl minuty, hádají se už dva blbci.
Naším cílem by mělo být udržet svůj vnitřní svět v takové harmonii, abychom neměli potřebu se začít vůbec hádat, případně se urážet a před někým utíkat. Jenže aby se nám to povedlo, potřebujeme se začít věnovat sami sobě. Potřebujeme se naučit pečovat o svou osobní hranici, a díky tomu druhým lidem včas ukázat, že se již přibližují k tenké linii a mohou narušit únosnou mez. Jenže jak můžeme chtít po druhých lidech respektovat naši osobní hranci, když ji velmi často sami ignorujeme, nebo ji vůbec nemáme definovanou? Proto jsem vytvořili unikátní sebekoučovací deník, který každý den pomáhá na malou chvíli pečovat o vnitřní svět. Při práci na deníku jsem využili ověřené metody a poznatky například od Martina Seligmana, samotného zakladatele oboru pozitivní psychologie. Pokud hledáte nástroj pro pravidelnou duševní hygienu, nahlédněte prosím zde.
Přijmout zodpovědnost
- Proč je pro nás tak těžké říct NE?
- Proč je tak obtížné vyjádřit svůj nesouhlas s chováním druhých lidí?
- Proč raději děláme, jako když se nás to netýká?
Možná už také chápete, že se vás toto téma týká, a to mnohem víc, než jsme ochotni sami přiznat. Tím, že člověk ignoruje vlastní pocity, potlačuje emoce, nebo je neumí ovládat, ubližuje nejvíc sám sobě. Jak mohou druzí lidé tušit, že nám nějaké chování není příjemné, když jim to nejsme schopni říct? A jak bychom jim tom mohli být schopni říct, když to nejsme schopni přiznat sami sobě? Často se pak schováváme za silácké řeči, když chceme dát najevo přátelům nebo třeba kolegům v práci, jak strašně jsme nad věcí a jak se nás to netýká. Jenže už jen tím dokazujeme, že se nás to týká mnohem víc a že už byla narušena únosná mez, protože ten, kdo je opravu nad věcí a zůstává klidným, nemá potřebu jakkoliv reagovat.
Žijeme v prostředí, kdy je na naše osobnosti vyvíjen velký tlak. Máme hromadu povinností, objevujeme pořád nové příležitosti a neustále máme potřebu na něco reagovat. Doba je rychlá, a tak často reagujeme unáhleně na základě domněnek. Už předem předpokládáme, že je někdo špatný, ale tím mu vlastně nedáváme příležitost se změnit a vidět jeho lepší stránku. Nedáváme věcem a lidem potřebný čas. Například zjistíme nějakou nepříjemnost v práci, obratem bereme do ruky telefon a plni hněvu to začínáme řešit. V době, kdy ještě na světě nebyly mobilní telefony a lidé museli vše řešit s odstupem času, tak dávali i sami sobě prostor věci rozdýchat, zjistit si víc informací, a tak mohli reagovat a řešit věci s chladnou hlavou. Byl bych nerad, aby to vyznělo tak, že dřív bylo lépe. Spíš tím chci ukázat, jak je kvůli moderní technice důležité se věnovat sami sobě a pečovat o mentální hygienu.
Tuto myšlenku zmiňuji ve svém podcastu Myšlením na vrchol poměrně často a posluchačka Jana mi k tomu napsala. „Lukáši, máte pravdu, je nutné věnovat pozornost duševní hygieně, ale jak to má člověk dělat, když nás to nikdo nenaučil? Proč se něco podobného neučí děti na základních školách?“ Na to bych reagoval jen krátce. Učil někdo naše pra pra pra předky, že si mají ráno a večer čistit zuby? Nemyslím si že ne, a přesto jsme si to osvojili a bereme to jako přirozenou součást života. Taky jsme se to museli naučit sami, pokud chceme mít zdravý chrup, a nepotřebovali jsme se vymlouvat nebo ukazovat prstem, proč nám to nejde. Chci tím říct, že není problém v tom, co nás kdo naučil a nenaučil. Ve výsledku záleží vždy na každém z nás, kým se budeme chtít v životě stát a co se díky tomu naučíme. Na rozdíl od našich předků máme volně dostupné zdroje informací, ze kterých se můžeme učit. Stačí si jen zvolit ty, které přispívají k lepšímu životu a odstranit informace, které na kvalitě života ubírají. Zde je pár doporučení na inspirativní čtení a praktické nástroje pro lepší život.
- Pracovní kniha Nový začátek – Každý den máme příležitost začít znovu. Někdy to ale není snadné, například ve chvíli, kdy nás tíží trápení z minulosti. Proto jsem vytvořili pracovní knihu, která čtenářům pomáhá nacházet nové začátky v každé životní situaci. Unikátní koncept pracovní knihy získáte jen zde.
- Kniha Lék pro Duši – náš nejnovější bestseller čtenářům pomáhá zpracovat stará trápení. Ne každý má totiž odvahu a sílu navštívit odborníka. Proto vznikla tato kniha, aby čtenáři ulevila od starých trápení. Knihu nehledejte nikde u knihkupců, k dostání je pouze zde.
- Sebekoučovací FC deník – Dnešní doba už vyžaduje aktivně pečovat o svůj vnitřní svět. Stejně jako jsem se naučili si pravidelně čistit zuby, se potřebujeme naučit věnovat psychické hygieně. Proto jsem vytvořili tento nástroj, se kterým si každý den uděláte malou chvilku pro sebe a budete posilovat svůj vnitřní svět. Nahlédnout můžete zde.