Deoxyribonukleová kyselina, kterou možná znáte spíš pod zkratkou DNA, je nositelkou a základem života. Když zkoumáme model lidské DNA, zkoumáme spirálu, chcete-li šroubovici. A přesně takový je i náš život. Je jako spirála. Zažíváme v něm mnoho různých situací a každá z nich v nás vyvolává myšlenky a emoce. Jaký je význam těchto emocí a proč nedává smysl je dělit na špatné a dobré, jsme rozebírali v předchozím vydání tohoto magazínu. Nyní budeme hledat způsob, jak ovlivnit, zda budeme prožívat emoce, jež nás podpoří v růstu, nebo naopak. Když budeme prožívat emoce, které jen sabotují naše výsledky, je náročné věřit v lepší budoucnost a rozvíjet pozitivní myšlení. Každý však máme možnost učinit rozhodnutí, pod jakým úhlem budeme pohlížet na různé životní situace.
Rozhoduje nastavení
Život se s námi občas nemaže a dokáže nám nachystat pořádné výzvy. Důkazem může být i první příběh válečného hrdiny na předchozích stranách. Co je však zajímavé, je fakt, že jedna a ta samá situace vyvolává v každém z nás jiné emoce, pocity a očekávání. Někdo je schopen pohlížet na situaci jako na výzvu a očekávat co možná nejlepší výsledek, ale někdo jiný vidí překážku, pochybuje o dobrém konci nebo očekává vždy to nejhorší. Už Henry Ford kdysi řekl: „Ať si myslíte, že něco dokážete, nebo nedokážete, tak v obou případech máte pravdu.“ Znamená to, že dokud člověk bude pochybovat o svých schopnostech a neuvěří v lepší budoucnost, jen stěží se taková budoucnost může stát realitou. Jenže jak přepnout své myšlení a uvěřit, když mnohdy vidíme výsledky, se kterými nejsme spokojeni?
Lidé, kteří se dostali do podobného nastavení, si většinou myslí, že se ocitli v začarovaném kruhu, ze kterého nelze ven. Stereotyp všedních dnů z nich vysává energii. Jsou tak unaveni ze všech každodenních povinností, že už nemají sílu přemýšlet a hledat způsoby, jak dosáhnout lepších výsledků. Jejich mysl je tak zahlcena všemi povinnostmi a překážkami, že je pro ně až příliš náročné z kruhu vystoupit. Říkají si: Co kdyby to bylo ještě horší? Co kdybychom se měli ještě hůř? Není lepší spokojit se s tím, co máme, a zbytečně neriskovat? Život v takovém kruhu nás možná nedělá šťastnějšími, ovšem skrývá jednu výhodu. Známe cestu, protože běháme pořád dokolečka, a tak v sobě živíme jakýsi falešný pocit jistoty.
Abychom se mohli podobného nastavení zbavit, měli bychom si proto nejprve uvědomit, že onen pocit jistoty a bezpečí je falešný. Ve skutečnosti v žádném kruhu nejsme, i když si to někdy myslíme. Stereotypní cesta životem se neodehrává na žádné kružnici. Ve skutečnosti se jedná o emoční spirálu s klesající tendencí. Jak se nám v životě neustále a dokola opakují stejné události a povinnosti, tak nám to připadá, že jsme se dostali do jakéhosi nechtěného kolotoče a celý život čekáme, AŽ se něco stane, AŽ někdo ten kolotoč zastaví, a my dostaneme příležitost z něj vystoupit. Jenže to je, bohužel, jen jakási naše iluze, kterou jsme si vytvořili, abychom sami sebe přesvědčili, že musíme čekat, že není v naší moci cokoliv v životě změnit. Ale ve chvíli, kdy si uvědomíme, že se nejedná o žádný kruh a žádný kolotoč, ale o již zmiňovanou spirálu, nám to najednou může zcela zásadním způsobem změnit pohled na život.
„Základním předpokladem pozitivního života, plného pozitivních výsledků, je pozitivní myšlení. Někteří lidé si myslí, že se už rodíme jako optimisté a pesimisté, a tak máme i od přírody nadělené pozitivní a negativní myšlení; někteří behaviorální psychologové by jej mohli nazvat jako myšlení růstové a myšlení fixní. Tak to ale samozřejmě není.“
Schodiště života
Zkuste si to teď sami jen představit a jistě uvidíte rozdíl. Nejprve si představte, že se vaše cesta životem odehrává na veliké kružnici a vy jste panáček, který běhá stále dokola. Když běháte pořád dokola, tak se občas zastavíte a doplníte energii, abyste se mohli znovu rozběhnout dokola. S takovým nastavením je těžké něco změnit a uvěřit, že máte možnost převzít zodpovědnost za nastavení své mysli. S takovým nastavením jen budete čekat, až někdo přijde a přidá na vaší kružnici odbočku. Jenže nejhorší je, že taková odbočka vás dovede jen na další kružnici. A teď si představte, že vaše cesta sice vede pořád dokola, ovšem již ne na kružnici, ale ve spirále. Najednou se rovná cesta změní ve schodiště a vy máte na výběr: Buď začnete klesat, nebo stoupat. Když se rozhodnete klesat, tak čím níže se na schodišti propadáte, tím více klesá vaše nadšení a další emoce, které v sobě nesou energii podporující růst.
Víte, co je na takovém životě na podobné spirále nejhorší? Že cesta dolů nepotřebuje příliš mnoho energie. Jistě také usoudíte, že jít dolů je mnohem snazší než stoupat vzhůru. A když nás někdo na takovém schodišti prošťouchne a my třeba zakopneme, tak pád dolů může taky pěkně bolet. Někdy se stihneme něčeho chytnout, oklepat se a jít zase dál, ale někdy můžeme padnout až na úplné dno. Občas se nám podaří získat energii a vystoupat kousek vzhůru. To samozřejmě spotřebuje mnohem víc energie než klesání. Vidíte už nyní ten zásadní rozdíl mezi životem v kruhu, do kterého si myslíme, že jsme se dostali, a životem na spirále, v němž jsme ve skutečnosti?
Změnit pohled ze života v kruhu na spirálu má jednu velkou výhodu: Ve chvíli, kdy si člověk dokáže uvědomit, že se místo v kruhu točí na spirále, může si také uvědomit, že nemá smysl čekat, až někdo přijde a nabídne mu odbočku na jinou cestu. Najednou si můžeme uvědomit, že jen my sami se můžeme na cestě životem zastavit a začít stoupat zase vzhůru. Potřebujeme k tomu jen energii. A proto je důležité, abychom na cestě životem měli dostatek bodů, zastávek a činností, které nám budou dělat radost a které v nás budou udržovat nadšení pro věc. Jenže jak to udělat, pokud se cítíme na dně nebo je náš vnitřní svět zahlcen toxickými myšlenkami?
Základním předpokladem pozitivního života, plného pozitivních výsledků, je pozitivní myšlení. Někteří lidé si myslí, že se už rodíme jako optimisté a pesimisté, a tak máme i od přírody nadělené pozitivní a negativní myšlení; někteří behaviorální psychologové by jej mohli nazvat jako myšlení růstové a myšlení fixní. Tak to ale samozřejmě není. Způsob našeho myšlení se neustále tvoří a kdykoliv máme příležitost jej změnit. Když se začnete potkávat s lidmi, kterým se neustále daří rozvíjet růstové myšlení, brzy si všimnete, že se tito lidé vyznačují zdravým sebevědomím. Proto můžeme sebevědomí označit za první bod, na nějž se můžeme zaměřit, pokud chceme začít přeprogramovávat způsob, jakým smýšlíme.
Schopnost k růstu
Když si rozebereme slovo sebevědomí, tak jej můžeme rozdělit na slova sebe a vědomí. Jednoduše toto slovo označuje schopnost být si vědomi sama sebe. Zdravé sebevědomí není jen vlastnost, se kterou se rodíme, ale především schopnost umět přijmout všechny své přednosti (ale i nedostatky) bez jakýchkoliv výčitek nebo emocí, jež sabotují naše výsledky. Pokud jste pozorně četli i předchozí vydání (Emoce + Rozum = Osud), tak už jistě víte, že neustálé sebeuvědomování je jedním z klíčových faktorů, který kultivuje rozvoj naší emoční inteligence. Jednoduše řečeno, pokud nevíme, kým jsme nebo kým se chceme stát, a jaké jsou naše silné a slabé stránky, velmi těžko dokážeme věřit v lepší budoucnost.
Lidé, kteří se stali tvůrci svého života, si jsou jednoduše dobře vědomi, že nemohou být ve všem nejlepší, a ani se o to nesnaží. Vědí, že i oni mají své slabé stránky a že pro jejich spokojený život je mnohem lepší investovat svou energii do silných stránek než do rozvoje těch slabých, nebo dokonce do trávení času u činností, které je nenaplňují, ba dokonce frustrují. Stejně tak si jsou tito lidé velmi dobře vědomi, že ani v těch silných stránkách nemohou být vždy nejlepší a že je vždy prostor pro jejich růst. Právě zaměřovat se na růst silných stránek je to, co je baví a dává jejich životu smysl. A potom už je to jednoduché. Protože v momentě, kdy známe sami sebe, jsme si vědomi svých talentů a současně jsme schopni i přijmout své nedostatky bez výčitek, tak už není složité zaměřit se na rozvoj silných stránek, a tím pádem i roztočit spirálu našeho sebevědomí.
Opačná spirála
Důležité je dokázat vůbec takovou spirálu sebevědomí roztočit. Jak již bylo řečeno, tak bohužel většina nespokojených lidí ve společnosti, kteří dostatečně neovládli schopnost sebevědomí, se často a nevědomky dostala do spirály táhnoucí je ke dnu. Je to spirála NE-sebevědomí. Pokud bychom si opět toto slovo rozebrali, tak se v zásadě jedná o stav, kdy nejsme schopni být si vědomi sami sebe. Znamená to, že neznáme své talenty, tím pádem ani nevíme, jakým směrem chceme v životě kráčet, a spíš děláme to, k čemu nás vede naše okolí a prostředí.
Na spirále NE-sebevědomí je nejhorší, že je velmi náročné takovou spirálu zastavit a roztočit ji druhým směrem, tedy udělat z ní spirálu sebevědomí, která nás vynáší stále výš a výš. A čím rychleji se spirála NE-sebevědomí točí a čím nižší je samotná míra našeho sebevědomí, tím náročnější se tento úkol stává. V předchozím vydání jsme si řekli, jak je emoční inteligence důležitá pro životní rozvoj a budování lepšího života, a představili jsme si 4 pilíře, které podporují růst našeho EQ. Prvním z pilířů byla schopnost sebeuvědomování, a proto se nyní podíváme na 3 faktory, které tuto schopnost ovlivňují:
1. PROSTŘEDÍ
Prvním faktorem, který má vliv na naše sebevědomí, je pozitivní prostředí pro růst. Pokud je člověk dlouhodobě vystaven prostředí, kde je neustále shazován nebo kde se mu nedaří dosahovat zlepšení a pozitivních výsledků, podepisuje se to i na jeho sebevědomí. Jakmile přijdeme s nízkým sebevědomím do prostředí, kde všichni směřují svou energii stejným směrem, a jsme schopni se navzájem inspirovat a sdílet své radosti, tedy emoce podporující růst, je to podobné, jako by někdo přišel a zastavil naši spirálu NE-sebevědomí. Proto je výběr správného prostředí jedním z prvních klíčů, který nám v životě pomáhá věřit v sebe sama, a tím pádem i roztočit spirálu na tu správnou stranu. Někdy není jednoduché si přiznat, že jsme se sami a dobrovolně dostali do prostředí, které nás táhne ke dnu. O to náročnější je ale z takového prostředí vystoupit. Vzpomeňte si, do jakého prostředí se dostal Louis Zamperini, a přesto dokázal věřit ve své schopnosti a lepší budoucnost. Louis neměl možnost volby, a stejně se nedal zlomit. My ovšem většinou možnost volby máme.
2. VĚDOMOSTI
Zkuste si vzpomenout na své dětství. Přirozenou vlastností malých dětí je touha poznávat svět okolo sebe a získat nové vědomosti. Dokud dětem nezačneme diktovat, co mají a nemají vědět, případně co je dobré a špatné, tak se přirozeně zajímají o to, jak věci fungují. Jakmile začneme získávat nové informace a zkušenosti, otevírají se nám s nimi i nové možnosti a touhy zkoušet nové věci. Tím roste i naše chuť vystupovat z komfortní zóny. Dnes díky moderním technologiím máme kdykoliv možnost získávat jakékoliv informace. Kdykoliv se můžeme začít vzdělávat a budovat naši novou osobnost, a jakmile získáme nové vědomosti, získáváme i jistotu pro naše schopnosti a chování.
3. OTEVŘENOST
Jak zrovna otevřenost souvisí se zdravým sebevědomím? Jednou ze základních hodnot života, který je plný pozitivních očekávání a výsledků, je důvěra. Když přestaneme důvěřovat lidem ve svém okolí, přestáváme mít i pozitivní očekávání. A klíčem k důvěře je upřímná a otevřená komunikace. Protože jakmile jsme schopni mluvit zcela otevřeně o našich radostech (ale i starostech), o našich prohrách (ale i výhrách), tak tím získáváme důvěru. Můžeme tak získat důvěru nejen od okolí, které nám pomáhá růst, ale stejně tak tímto způsobem získáváme důvěru sami v sebe. A právě sebedůvěra je jakousi základní esencí pro naše sebevědomí. Dokud nebudeme sami k sobě zcela upřímní a otevření a dokud budeme žít v iluzi a lži, těžko najdeme cestu k vlastní sebedůvěře a zdravému sebevědomí.
„Vykročte ve víře. Nemusíte vidět celé schodiště, jen udělejte první krok.“
Martin Luther King
(1929–1968)
americký duchovní, aktivista a vůdce v americkém hnutí občanských práv