Každý z nás zažívá v životě situace, u kterých bychom byli raději, kdyby se nám neděly. Něco si naplánujete a ono to je nakonec jinak. Přichází vztek nebo smutek. Neustále se objevují problémy, a když už si myslíte, že je máte vyřešené, objeví se zase další. Jako by toho nikdy nebylo dost. Přichází frustrace. Chcete mít hlavně klid, a život si pro vás nečekaně připravil facku. Proč se to děje zrovna mně? Cítíte nespravedlnost a křivdu. Uf, říkáte si, život je těžký a vy pořád jen bojujete. A vaše emoce vás v tom utvrzují. Stává se vám to někdy? Mám pro vás tři dobré zprávy. Za prvé – máte možnost volby. Za druhé – záleží jen na vás, jakou interpretaci těmto situacím a problémům dáte. A za třetí – každý problém v sobě skrývá i druhotný užitek.
Neměňte okolí, ale sami sebe
Pojďme se na to podívat z nadhledu. Věci kolem nás se jednoduše dějí. A něco z toho ovlivnit můžeme a něco nikoliv. To, že se změní počasí, nehledě na naše víkendové plány, zkrátka neovlivníme. To, že si většina národa zvolí někoho za svého prezidenta, a s námi to nerezonuje, je také věc, se kterou nic nenaděláme. Nebo to, že tu mezi námi řádí nějaký virus… Dám vám osobní radu. Věci, které nemůžete ovlivnit, tak neřešte, marníte tím zbytečně svůj čas. Místo toho zaměřte svoji pozornost na to, co ovlivnit můžete. Možná budete překvapeni, ale je toho hodně, co je ve vaší sféře vlivu.
Neberte si nic osobně
První, co můžete ovlivnit, je vaše reakce na emoce, které cítíte. Častokrát vystartujeme jen proto, že se někdo nebo něco dotklo našeho ega, které se jistým způsobem cítí a chce obhájit svoji důležitost. A tak se sami dostaneme do stavu stresu, aniž bychom si uvědomili, že vstup do podobného stavu byl naší volbou. Máme pocit, že za to může někdo jiný. Ale za své emoce a reakce na ně jsme zodpovědní jen my sami. Říkáte někdy větu: „Teď jsi mě fakt naštval“? Pravdou je, že jste se nevědomě rozhodli naštvat sami.
Když si přestanete brát věci osobně, zjistíte, že vás najednou naštve mnohem méně věcí. Jako když přijde vlna a zase odejde. Nemusíte na ní hned surfovat. Když o mně někdo řekne, že jsem blbec, zůstávám v klidu, protože to nic neříká o mně, nýbrž o vnímání světa dotyčným. Když se nečekaně objeví vážný problém, zapínám zvídavost a ptám se, co mě to přichází naučit. A když se toho na mě navalí hodně, najdu si chvilku pro sebe, zavřu oči, vystoupím ze všech rolí a strávím čas jen sám se sebou, aby se moje mysl uklidnila.
Práce s očekáváním
Druhá věc, ke které můžete přistoupit jinak, je samotné plánování a očekávání. Tak nějak máme tendenci držet život pod kontrolou. Toužíme si ho naplánovat a očekáváme, že přesně takový bude. Jakmile se ale objeví nové skutečnosti, se kterými jsme ani nemohli počítat a které nám zhatí naše plány, naštveme se. Třeba se celý rok těšíme na letní dovolenou u moře, jenže se nám rozbije auto, nelétají letadla nebo jsme zavřeni v izolaci. Problém je, že příliš lpíme na našich představách, které nejsou ničím víc než našimi fantaziemi.
Objevil jsem jiný způsob, který mi dobře funguje: snížil jsem svá očekávání na minimum. Mám záměr, to ano, ale jsem připraven reagovat podle situace. Říkám si: Kdyby to dobře šlo, tak by to mohlo být takto, ale pokud to bude jinak, tak mi to nevadí, přizpůsobím se. Neočekávám, že se to stane, a když už se to stane, tak mám radost, protože jsem najednou nad rámcem mého očekávání. Vidíte ten rozdíl? Nelpím na tom, aby vše bylo podle mého záměru a snah. Nechávám si svobodu a volnost pro odlišné konce. Možná mě totiž život zavede i k jinému, lepšímu stavu, než který bych si byl naplánoval. Nikdy nevíte, co pro vás život připravuje. To je na něm to krásné.
Vytvořte si své vlastní prostředí
Třetí věc, kterou máte plně ve svém vlivu, je prostředí okolo vás. Můžete zažívat v práci toxické prostředí, které z vás vysává energii, můžete žít v nefunkčním vztahu nebo se potkávat ze setrvačnosti s lidmi, kteří na vás přenáší svůj přístup k životu a pohled na svět. Stáváte průměrem lidí, se kterými trávíte nejvíc času. Ale co vás nutí v toxickém okolí dále setrvávat? Bojíte se, co by na to lidé ve vašem okolí pověděli? A není to vlastně jedno? Vím, že je to těžké, protože prostředí má obrovskou sílu vás stahovat a neustále vám připomínat, kým jste byli. Nejtěžší je vykročit ten první zásadní krok.
Kdysi jsem si řekl, že se stanu tvůrcem a designérem svého prostředí. Že když už mám v životě určitý vyměřený čas, chci ho strávit s lidmi, se kterými se cítím dobře, vzájemně se obohacujeme a inspirujeme. Vlastně si okolo sebe vytvářím prostředí, ve kterém je mi dobře – takový ostrůvek pozitivní deviace. Naučil jsem se říkat NE. Prostě řeknu: Nezlob se, není to nic o tobě, ale já to tak necítím, to není pro mě. Samozřejmě jsem se setkal s nepochopením, opovržením a pomluvou. Ale jak už jsme si popsali, neberu si je osobně. Pořád si říkám, že bych na smrtelné posteli mohl litovat, že jsem nežil svůj život, ale život podle někoho jiného. A tehdy už bude pozdě na změnu, a tak svůj život „designuju“ podle sebe už nyní.
Vždy máte volbu
Další ovlivnitelnou věcí je váš přístup k životu. Být tvůrcem, a ne obětí. Tento přístup se prolíná všemi předešlými body. Dokud jsem oběť, nemám na nic vliv. Pokud za můj život mohou ostatní, tak mně nezbývá nic jiného než nadávat, stěžovat si, vinit ostatní a vymlouvat se. Slyšeli jste, jak někdo stále opakuje, že nemá čas? Já na to odpovídám, že čas máme všichni stejný a že je to jen o našich prioritách. Nebo když někdo říká, že už musí jít? Nemusí, ale chce, protože si vyhodnotil situaci se všemi důsledky. Být tvůrcem znamená dělat rozhodnutí, a to znamená být zodpovědný za důsledky svých činů. Zkuste se rozhlédnout kolem sebe a zaposlouchat, jaká slova ostatní používají. Jsou nastaveni jako oběti situací, nebo tvůrci svých životů?
Celé se to přitom odehrává jen v naší hlavě. Pokaždé mám jako tvůrce tři volby. Můžu se nejdřív pokusit situaci změnit. Stojí mi to za to? Chci tomu věnovat svoji životní energii? Zkuste to, pokud vám to dává smysl. Druhá volba je akceptovat, jak to je, a přestat se zbytečným řešením. Tím ale nemyslím stav, že to toleruji, a přesto mě to uvnitř užírá a kudy chodím, tak o tom mluvím. Akceptace vyjadřuje, že něco přijmu za součást svého života, vím, že to tak je, a už tomu nevěnuji svoji pozornost. A pokud ani jedna z předešlých voleb nefunguje? Pak máte ještě třetí volbu – opustit situaci. Vždy můžete zvednout kotvy a odplout jinam. Nová práce, nový partner, nová parta, nové bydlení, nový projekt, nový šéf… Pokud uvěříte, že jste v každé situaci tvůrce, najednou ožijete a život se stane radostnějším. Najednou totiž znovu ucítíte svobodu, kterou jste na začátku měli, jen jste ji někdy v průběhu výchovy vyměnili za život oběti.
Škola života
To, že nám život hází klacky pod nohy, skrývá navíc hlubší význam. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vám zrovna konkrétní věc stala? A proč se vám děje dokonce opakovaně? Odpověď je jednoduchá: Protože se na tom prostě potřebujete něco naučit. Když připustíme myšlenku, že „Vesmír“ to s námi myslí dobře, pak se svět stane mnohem příjemnějším místem. Slovo Vesmír si v předešlé větě můžete samozřejmě nahradit za výraz, jenž vám víc sedí. Ať už zvolíte Život, Vědomí, Bůh nebo Příroda, je jedno. Nezáleží, jak význam onálepkujeme. Důležitá je ta pointa, že různé situace nám do života přichází právě proto, abychom se na nich něco naučili. Proč? Protože náš dosavadní způsob nefunguje nebo není udržitelný. Jen my to ještě nevíme, nevidíme nebo nechceme vidět. Zavíráme před tím oči, jsme slepí a nevědomí. Dejte si chvilku a popřemýšlejte, co se vám nyní děje a co vám to přichází říct?
Moje životní lekce
Před pár lety jsem v hodně horkém létě zkolaboval na golfu. Zúžené vidění, vzdálené hlasy, tělo se mi třáslo a začalo se postupně vypínat. Nemohl jsem to ovládnout a ztratil jsem kontrolu sám nad sebou. Sakra, ten den se mi zrovna dařilo hrát dobře a už zbývaly jen dvě jamky. Ale tělo řeklo dost, tady se potřebuješ něco naučit. Tečka. Vypínáme. Odvezla mě sanitka do nemocnice, ležel jsem na kapačkách a čekal na vyšetření. Pozoroval jsem své okolí a přemýšlel. Okolo mě leželi většinou senioři, ale těm bylo dvakrát víc než mně. Proč já? Co mě to přichází naučit?
Infarkt to nebyl a výsledky jsem měl v pořádku, takže mě po pár hodinách pustili. Ten den jsem ale dostal od života varování. Myslel to se mnou dobře. Vlastně mi říkal: Kámo, pokud budeš pokračovat stejným stylem, tak to není udržitelné, je načase změnit životní styl. To, co považuješ za samozřejmé, takové nebude vždycky. Na té situaci jsem si uvědomil, že nejsem nesmrtelný. To, co považujete za samozřejmost, zde nemusí být věčně, a ani rozhodně nebude. Myslíte si, že něco v životě opravdu musíte? Že máte schůzky v kalendáři, které jsou nesmírně důležité? Cynik by řekl, že musíte akorát umřít. Zrušil jsem všechny schůzky v dalším týdnu. A víte, co se stalo? Nic. Život šel v klidu dál. Přestože mi moje ego říkalo, že jsem důležitý a beze mě to nepůjde, tak si život poradil i beze mě.
Když neslyšíte, vrátí se to silněji
Teď se na celou věc podívejme z druhé strany. Kdybyste byli oním Vesmírem, který to myslí s lidmi dobře, jak byste tomuto člověku dali vědět, aby se nad sebou zamyslel a začal žít jinak? Vždyť už jste mu dali tolik signálů. Nejdřív ho bolelo břicho, ale on si toho nevšímal. Pak jednou, zničehonic, nebyl schopen vstát z postele a musel zůstat neplánovaně doma. Zase nic. Poté, při cestě z práce, málem havaroval, protože se toulal myšlenkami kdesi v minulosti. Srdce mu bušilo, najednou byl chvilku přítomný, ale zase se nic nenaučil. OK, říkáte si, tak ho na chvíli vypnu a uvidíme, jestli už to pochopí. Už to konečně uslyší? Každý další signál, který mu dáváte, musí být o něco silnější a o něco výraznější než ty předešlé. Zbývá vám v repertoáru stále ještě spousta možností. Uvědomí si to, až když dostane infarkt? Nebo musí přijít o něco zásadního v životě? Manželství? Zranění s trvalými následky?
Za zkušenosti se musí zaplatit
Zamyslete se, kolik signálů potřebujete, abyste se něco naučili. Každá taková nepříjemná situace je pro vás darem. Je to příležitost se něco naučit a žít lépe než doposud. A každá zkušenost něco stojí a je potřeba za ni zaplatit. Zastavte se a pohlédněte do minulosti. Vybavte si zásadní milník ve vašem životě, kdy jste něco vnímali velmi negativně, bylo to nepříjemné a bolelo to. A z dnešního pohledu to vnímáte vlastně jako dar, díky kterému jste se posunuli, a dnes by jste nebyli tam, kde jste. Jakou cenu jste za to museli zaplatit? Stálo vás to spoustu peněz, energie nebo kus zdraví?
Zkušenosti za peníze
Pokud za zkušenost zaplatíte penězi, tak je to ve finále velmi levná zkušenost. Peníze vyděláte znovu, dají se nahradit, takže vlastně o nic nejde. Jako studenti jsme jezdili na černo. Stalo se vám, že jste nezaplatili za jízdenku, chytil vás revizor a vy jste nad tím z mladické nerozvážnosti jen mávli rukou? Po letech za vámi přichází váš zaměstnavatel s tím, že vám musí začít strhávat exekuci z výplaty. Můžete být vzteklí, nadávat na stát a exekutory, ale v principu je to jen lekce, za kterou platíte penězi. Změnili jste díky tomu nějak svůj přístup? Pokud ano, pak jste si koupili svoji zkušenost.
Čas jako platidlo
Za zkušenost se platí i jinou měnou, a to vaším časem. Ten už totiž nevrátíte. Jakmile jednou uteče, je pryč. Při průměrné délce života 80 let máte k dispozici přes 700 tisíc hodin. To je váš kredit, za který si v životě kupujete zkušenosti. Někdy stačí jen pár hodin, abyste pochopili. Někdy to trvá měsíce, než se rozhoupete. A někdy bohužel i několik let nebo desetiletí, než získáte zkušenost, kterou se potřebujete naučit. Jak dlouho setrváváte ve stejném stavu? Jak dlouho opakujete stejnou činnost a dostáváte pořád stejný výsledek, se kterým nejste spokojeni? Když už za něco jednou utratíte svůj čas, tak je to cena, kterou už jste zaplatili. Podstatná otázka je, jakou zkušenost jste si za ten čas koupili.
Cena nejvyšší
Některé zkušenosti si však musíme koupit za ještě vyšší cenu. Většinou to je až poté, co jsme dostali několik příležitostí předtím, jen jsme je neviděli nebo ignorovali. Ta nejvyšší cena je naše zdraví. Něco, co máme jen jedno a je nenahraditelné. Může se nám stát vážný úraz, můžeme dostat infarkt nebo si rozvinout trvalou nemoc. Jak jinak nám to Vesmír má říct, že to, co děláme, je neudržitelné a je to potřeba změnit? Pořád je to jen o ceně, kterou za zkušenost musíme zaplatit, a pokud to nevidíme, cena se postupně zvyšuje.
Pořád se učíme
Kdybych to celé shrnul, tak v životě se nám dějí věci proto, že se právě v dané oblasti potřebujeme něco naučit. Přestože můžete zažívat nepříjemné emoce, neberte si to nijak osobně a nevykládejte si to špatně. Je to tu pro vás jako dar. A to je dobře. Nejspíš je totiž načase, abyste se zase o kousek posunuli, něco nového se naučili nebo změnili. Bolí to, ale to je záměr, abyste poznali, že je na čase něco udělat. Kdyby to bylo příjemné, tak setrváte stále ve stejném stavu.
Zároveň každý problém v sobě nese druhotný zisk. Když se po letech podíváte zpět, tak v situacích, kdy jste byli na dně, uvidíte příležitost, díky které jste se posunuli. Je pravděpodobné, že v danou chvíli vaše interpretace dané situace zněla naprosto jinak. A tak, až se vám zase něco nečekaného nebo nepříjemného v životě stane, zapojte svoji zvídavost a opakovaně se ptejte: Co mě to přichází naučit? V čem se potřebuji zlepšit? Kam se musím posunout? Co bych měl změnit? Ptejte se, dokud nepoznáte odpověď. A buďte vděční za tuto lekci, jste totiž ve škole života. A pamatujte: Vesmír to s námi myslí dobře.
Co říká Jiří Halousek o IRESOFTu?
„Naším posláním v IRESOFTu je pomáhat pomocí našeho SW řešení těm, kteří pečují o jiné lidi v ČR a SK (domovy pro seniory, domovy pro lidi se zdravotním postižením aj.). Mimo to děláme nejlehčí cloudový docházkový a HR systém ALVENO.“
IRESOFT se stal pro řadu firem inspirací díky naší firemní kultuře. Naším cílem je vytvářet takové prostředí, kde většina lidí může být šťastná většinu dní. Stavíme ji na lidech, hodnotách, svobodných principech, agilním principu a netradičním samořízení firmy pomocí kruhů. Už jste viděli naši červenou knížku firemní kultury IREBOOK? Více se můžete dozvědět po kliknutí zde.