Nový život po padesátce? Odstěhovat se na neznámé místo, dát výpověď v práci a rozjet podnikání s nejistým výsledkem? Dokážu si představit, kolik oslabujících myšlenek se může vyrojit v mysli, jakmile člověk začne o něčem podobném přemýšlet. To ovšem není případ jednoho ze čtenářů FC magazínu. PETR PŘECECHTĚL se v 55 letech rozhodl změnit celý život a dnes je jedním z mnoha příkladů, že věk je opravdu jen číslovka a že člověk může začít kdykoliv znovu.
Fáze změny
Celý profesní život pracoval v zemědělství. Petr Přecechtěl byl vedoucím jedné z nejmodernějších farem v Česku. „Na farmě, kterou jsem vedl, jsme měli jedno z nejšpičkovějších vybavení v zemi. Chovali jsme vepře, a přesto, že se jednalo o velkochov, tak si dovolím říct, že jsme na farmě dokázali připravit mimořádné prostředí. Nebylo to jen o tom, že jsme měli k dispozici moderní technologie, které například každé zvíře naskenovaly a byly schopny nám prozradit, v jaké zdravotní kondici zvíře je nebo jakou váhu má konkrétní část masa na zvířeti. Měli jsme například pro vepře i hračky,“ vzpomíná Petr, jeden ze čtenářů FC magazínu, na svou bývalou profesi.
Bylo mu pětapadesát let, když se začal měnit celý jeho život. S přítelkyní se rozešel, změnil bydliště, dítě má již dospělé, a tak nějak přemýšlel, kam se bude v životě ubírat. Práce na farmě bylo vlastně to jediné, co jej spojovalo s minulostí. Do důchodu už neměl daleko a většina kolegů předpokládala, že už to na farmě dotáhne až k zaslouženému odpočinku. Co ale pak? Co bude následovat, až přijde důchod? Měl by snad chodit odpočívat někam do parku? Věnovat se svým koníčkům?
„Víte, když se Vám v pětapadesáti letech změní celý život tak jako mně, začnete přehodnocovat. Práce, kterou jsem dělal, mi přestala dávat smysl. Přestože jsme na farmě dělali pro kvalitní prostředí opravdu hodně, začalo mi tam hodně věcí vadit. Málokdo si uvědomuje, jak jsou vepři inteligentní zvířata, a já jsem už tak nějak intuitivně vycítil, že mi práce nedává dobrou energii. Proto jsem odešel a hledal v životě nový směr,“ popisuje Petr Přecechtěl důvod, který jej dovedl k životní změně. Pro mnoho lidí to byl naprosto nepochopitelný krok. Začínat znovu pětapadesáti letech? Jeho kamarádi a kolegové si ťukali na čelo. Petr v tom však neviděl překážku, ale naopak příležitost. Uvědomil si, že právě teď, když už nemá žádné závazky, může začít naslouchat sám sobě a změnit život podle sebe.
Život v krystalech
S novou životní partnerkou Terezou se usadil v malé vesničce na Hané. Měli mnoho společného, a to nejen životní zkušenosti, ale hlavně pohled na život. Oba hledali nový směr, něco, co by nejen vydělávalo peníze, ale mělo i smysl a přinášelo jim do života zdravou energii. „Chtěli jsme začít dělat něco svého, jenže jsme nevěděli co. Hledal jsem nějaký produkt, který by lidem přispěl k lepšímu životu, a jak už to tak v životě bývá, našel jsem něco, co jsem vůbec nečekal,“ vzpomíná Petr na situaci, která mu do cesty přivedla blahodárné tibi krystaly.
Možná jste o nich už také slyšeli. Někteří lidé je nazývají vodní kefír. Jedná se o společenství bakterií a kvasinek uložené v hmotě tvořené z cukrů. A právě tato hmota je pro život tibi krystalů důležitá, představuje jejich živnou půdu. Mnoho lidí si domů kupuje tibi krystaly, aby je vložili do sklenice s ovocem či zeleninou a připravili si domácí fermentovaný nápoj. Nápoj plný bakterií přátelských pro lidský organismus. Doslova živý nápoj plný probiotik.
Podobně začal s fermentovaným nápojem pracovat také Petr se svou partnerkou Terezou. „Začal jsem si doma pravidelně připravovat domácí fermentovaný nápoj. No, nebudu lhát, ze začátku bych jeho chuť rozhodně nenazval lahodnou. Ale protože jsme si o blahodárných bakteriích něco nastudovali, tak jsme si vlastně říkali, jak by bylo fajn, kdyby nám to i chutnalo. Tehdy jsem začal pátrat po nějakém výrobci, který by nápoj z tibi krystalů připravoval komerčně, ale k našemu překvapení jsem nikoho neobjevil. Na jednom blogu jsem navíc přečetl povzdech: Proč to nikdo nevyrábí, když je to tak zdravé?“ V tu dobu se začal v Petrově mysli rodit nápad udělat z fermentovaného nápoje vlastní podnikání. Nejprve potřebovali doladit recepturu a připravit nápoj s lahodnou chutí. Do zavařovacích sklenic doma zakládali různé poměry a mixy ovoce se zeleninou. Zbytek práce již přenechali bakteriím a kvasinkám. Jak již bylo řečeno, ty se živí cukrem, jakmile tedy kefírové kultury vložíte do sladké vody, začínají růst a požírat cukr. Proces fermentace byl zahájen.
Voda pro růst
Stačí se jen postarat o vhodné prostředí pro růst, podobně jako v lidském životě. Petr Přecechtěl na toto téma s úsměvem zmiňuje: „Naučil jsem se bakterie vnímat jako miliony malinkých bytůstek, které pracují pro mé dobro. Aby tak ale mohly konat, musím jim připravit to nejvhodnější prostředí. Jen tak mohou růst a prospívat. No a to jsem vlastně dělal celý život v živočišné výrobě. Takže dnes, když jdu připravovat další várku TibiRy, tak zcela vážně říkám – jdu krmit.“ Když Petr mluví o TibiŘe, má na mysli svůj nápoj, který už dnes stáčí do skleněných lahví a prodává prvním zákazníkům. Než se tak ale mohlo stát, musel ujít kus cesty.
Právě zmíněné prostředí se mohlo zdát jako zásadní problém. Petr si začal uvědomovat, proč nenašel nikoho, kdo by fermentovaný nápoj připravoval komerčně. Našel mnoho receptů a lidí, kteří si nápoj připravovali doma, ale nikoho, kdo by se tím živil. Bakterie jsou velmi citlivé na prostředí, nejlépe se množí ve skleněných nádobách, ovšem nejvíce háklivé jsou na kvalitu vody. „Dost jsme experimentovali, zkoušeli jsme různé varianty a druhy vod. V některých se živým kulturám nedařilo vůbec, v jiných jen poskrovnu. Nakonec vždy nejlépe fungovala voda převařená, ale ani to nebylo dobré řešení. Představa, že bychom měli pro každou várku ve velkém převařovat tisíce litrů vody, nedávala moc smysl a byla spíše noční můrou. Byl by to jak energeticky, tak ekonomicky a časově velmi náročné. Proto jsem se začal zajímat o vodu, abych pro své „holky“ našel to nejlepší prostředí,“ vysvětluje Petr jednu z mnoha porodních bolestí jeho TibiRy.
Petrova nová životní partnerka, která od počátku stála po jeho boku a celý projekt rozvíjeli společně, se zmínila o jakémsi panu Čermákovi, o kterém si četla v FC magazínu. „Tenhle pán vodě rozumí a má nějaký vynález, co by nám mohl pomoci. Přihlásila jsem nás na jeho přednášku,“ oznámila jednoho dne Petrovi jeho partnerka, ten ovšem nadšením nejásal. „Jeli jsme přes půl republiky na nějakou přednášku a atmosféra v autě by se dala krájet. Byl jsem naštvaný. Neřekl jsem ani slovo a byl rozhodnutý, že ze slušnosti si tam na pět minut sednu, a pak pojedeme domů. Jakmile se objeví první zmínka o tom, že mi někdo bude chtít prodat nějaký zázračný filtr na vodu, okamžitě odjíždíme. Podobných prodejců se vzdušnými zámky jsem poznal už dost.“
Jenže jak Petr očekával, tak se nestalo. Nejen že neodešel, ale naopak poslouchal až do konce a odnesl si spoustu nových informací o vodě, které mu začaly dávat smysl, a začal už rozumět tomu, proč se tibi kulturám v jeho vodě tak špatně daří. Na zpáteční cestě probíhala ve voze aktivní diskuse, špatná nálada jako by nikdy nebyla. „Přihlásili jsme se na další přednášku, ale tam už jsem jel dobře připravený a s hromadou otázek. Se Zdeňkem Čermákem jsme se tehdy poznali osobně, na všechny otázky měl odpověď a přesvědčil mě. Když jsme nainstalovali jeho jednotku pro uzdravení vody Stabfor, začaly se dít věci. Byla radost pozorovat, jak se bakteriím a kvasinkám ve kvalitním prostředí daří. Voda byla nejen chemicky a mikrobiálně čistá, ale i plná energie,“ vzpomíná Petr na zlomový okamžik, který doslova probudil život v jeho nápoji.
Petr si tak znovu potvrdil to, co už dávno věděl. Aby mohl jakýkoliv život zdravě prospívat, potřebuje k tomu optimální prostředí. V případě tibi bakterií je takovým prostředím voda. Jenže jak by mohly zdravě prospívat ve vodě, která je plná chemikálií odstraňujících všechny bakterie, tedy i ty, které jsou člověku prospěšné? „Moje voda byla prakticky mrtvá, samozřejmě nebyla zdravotně závadná, ale byl v ní prakticky usmrcen veškerý život, a Zdeněk mě na vědeckých podkladech přesvědčil, že vodě rozumí a že ví, jak vodu zase uzdravit tak, aby se v ní životu znovu dařilo. A měl pravdu – kombinace čistoty a energie vody je v tomto případě unikátní. Výsledky, kterých jsme po instalaci Stabforu začali dosahovat, už jen vše potvrdily v praxi.“
Fáze „Pokus – omyl“
Dva roky Petr s Terezou pracovali na rozvoji podnikatelského nápadu, než začali chuťově a kvalitativně vyladěný nápoj nabízet první zákazníkům. „Jednou z výzev bylo nejen projít veškerým legislativním schválením, kterému podléhá každá potravina, ale také vymyslet kompletní technologii výroby. Nemohli jsem za nikým jít a koupit si jeho know-how. Museli jsme si ho vymyslet, navrhnout a nechat vyrobit. Dnes nám TibiRa fermentuje ve speciálních skleněných nádobách o objemu 200 litrů, a samozřejmě je tu také vyladěná receptura nápoje a spousta dalších záležitostí, na které jsem přišli metodou pokus – omyl,“ vzpomíná Petr na svou dosud krátkou, avšak intenzivní podnikatelskou cestu, a následně s chutí zvedne sklenici a napije se TibiRy se slovy: „Potřebovala by ještě chvilku dozrát, tahle je čerstvě stočená.“
Musím přiznat, že když mi Petr během našeho setkání s radostí předával dárek v podobě dvoulitrové skleněné lahve s nápisem TibiRa, byl jsem plný očekávání. Nápis „živý fermentovaný nápoj“ ve mně vzbuzoval zvědavost. Byl jsem zvědavý na vůni i chuť. Obojí mě překvapilo. Ostatně můžete posoudit sami v našem rozhovoru pro podcast Myšlením na vrchol, kde jsem jeho TibiRu ochutnal hned v samotném úvodu. Podcast najdete pod uvedeným QR kódem. Když Petr Přecechtěl během našeho povídání zmínil, že by TibiRa potřebovala dozrát, neměl tím na mysli, že by nápoj nebyl ještě zcela hotov. Bakterie a kvasinky pracují prakticky nepřetržitě i po stočení do lahví, je to prostě živý nápoj. Fermentací vzniká přírodní oxid uhličitý, a díky němu je nápoj přirozeně sycený. Čím déle je TibiRa stočená v lahvi a uložena v chladném prostředí, tím více perlivou, avšak méně sladkou se stává. Bakterie se totiž dále množí a štěpí přítomný cukr na jednoduché cukry. Každý zákazník si tak může svou výslednou oblíbenou chuť odladit dle vlastního gusta.
Čas, který Petr Přecechtěl strávil ve společnosti tibi krystalů, mu o nich prozradil mnoho věcí. „Přišel jsem například na to, že ty kultury mají své biorytmy. Řídí se podle ročního období, reagují na světlo i tmu, teplotu i energii celého prostředí. V podstatě s nimi člověk musí pracovat stejně jako se živou bytostí. Pečovat o ně a vnímat je s respektem. I proto vždy, když jdu pracovat do TibiRy, tak si hlídám svoje naladění. Podobně jako kdysi na farmě, vlastně je to dost podobné jako to, co jsem dělal celý život, jenom mi to přináší úplně jinou energii, energii radosti, souznění a naplnění. A to se jistě projevuje také v chuti TibiRy.“
Energie
Během našeho vyprávění Petr s pokorou přiznává, že někteří zákazníci pohlížejí na nápoj kriticky a s nedůvěrou. Živý nápoj? Bakterie? Co si pod tím máme představit? Nerozhází to náš metabolismus, nemůže to naopak člověku uškodit? Opak je pravdou. Ve svých slovech se opírá o zkušenost a ohlasy stovek zákazníků, kteří TibiRu už pravidelně pijí a také o laboratorní rozbory, které prokázaly přítomnost až 26 tisíc miliard probiotických bakterií na sto mililitrů nápoje. Vedle zmíněných přátelských bakterií, probiotik a živé vody Petr zmiňuje ještě další podstatný parametr svého nápoje – energii.
„Někteří kamarádi, kteří už pijí TibiRu delší dobu, mi často říkají: ‚Co tam dáváš? Já jsem na tom závislý!‘“ Petr s úsměvem zmínil častou narážku svého okolí a vysvětluje: „Upřímně jim odpovídám, že tam nepřidávám nic, na čem by vznikala závislost, což ovšem neznamená, že by tam nic takového nemohlo být, a tím něčím je právě ona energie. Pochází ze dvou zdrojů, jednak pochází ze samotných bakterií, což dává smysl, když si člověk uvědomí, že v nápoji jsou miliardy malinkých bytůstek v podobě množících se bakterií. Druhým zdrojem je potom voda ošetřená již zmíněným Stabforem. Takže když mi někdo říká, že má na TibiŘe závislost, tak s úsměvem odpovídám, že je závislý na její energii, protože ta mu v životě schází.“
Petr Přecechtěl se v pětapadesáti letech ocitl na životní křižovatce. Mnoho lidí v podobném věku už nemá náladu cokoliv ve svém životě změnit a nechá přirozenou touhu po rozvoji pokořit hlasem slabšího já, který jim našeptává, že již nemá smysl rozjíždět nic nového. Petr v závěru našeho povídání však namítá: „Celý život jsem chtěl podnikat, ale vždy něco chybělo, nápad, odvaha, podpora okolí, peníze, nebo tomu nepřály okolnosti. Teď jsem se ale ocitl v bodě, kdy ve všem začínám od nuly. Uvědomil jsem si, že toto je ta nejlepší, jediná a asi poslední příležitost, kdy můžu svůj život změnit a svůj sen si splnit. S TibiRou je můj život plný energie, radosti a nadšení. Cítím obrovskou chuť do této práce, vezu se na vlně nového poznání, která mi do života přivádí zajímavé lidi. Každý z nich mě inspiruje a posouvá dál. Má prostě smysl dělat to, co si člověk vysní, a to v jakémkoliv věku. A vím, že pouze to, co člověk dělá srdcem, může dělat skutečně dobře. Ano, chce to odvahu, ale stojí to za to. Já v tom našel svůj smysl života, to mě naplňuje. Vždy záleží na každém, zda a jakým způsobem se rozhodne svou příležitost využít.“
