Představte si nemožné.
Přesněji, co je nemožné pro druhé, ale Vy to vnímáte jako snadné.
Jenže není to snadné prosadit.
Jak je těžké v té chvíli zachovat chladnou hlavu?
Martin Švec pracoval v prostředí, kde nebyla možnost mnoho změnit. Ačkoli viděl mnohé, co změnit.
Lidem jako on zbývají většinou dvě možnosti. Buď se spokojit s tím, co je, a přestat se znepokojovat tím, co není, anebo si najít nové prostředí. Takové, kde změny a růst jsou umožněny.
Martin Švec se rozhodl pro cestu za „nemožným”. Cestou posměchu. Ale nakonec cestou úspěchu. Dnes je generálním ředitelem pojišťovny Simplea.
1. fáze: Bez rizika
Bývaly doby, kdy Martin nešel cestou odporu. Nešel dokonce ani vlastní cestou. Vyhověl tomu, co mu doporučovali druzí. A neprohloupil.
Když odcházel ze střední školy na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, nebyla to jeho volba. Školu za něj vybrali rodiče, on sám by se pro ni nerozhodl.
Dnes je však rád, že dal na jejich radu, že si všimli jeho kladného vztahu k číslům. To určilo Martinův životní směr.
Vystudoval finanční a pojistnou matematiku. Načež zamířil do pojišťovny-korporace, a tu práci začal mít rád.
Ne však všechno v ní.
Předně si všiml, že pojišťovnictví je obor, který řada klientů nemá v oblibě. „Napadá mě hned několik důvodů. Za mnohé si pojišťovny mohou samy. Třeba svými produkty, které zákazníkům prodávaly. Pojišťovny se totiž naučily dělat byznys prakticky bez rizika. Příkladem je investiční pojištění bez krytí rizik, kde lidé zaplatí spoustu peněz na poplatcích. Když se jim pak v životě něco vážného přihodí, v pojistných podmínkách zjistí, na co všechno NEmají nárok. Tohle mě vždy štvalo, protože jinak mám pojišťovnictví jako obor rád. Je o sdílení rizika ve větším měřítku, kdy pojišťovna umožňuje svým klientům žít více v klidu. Aby to ale úspěšně fungovalo, musí v první řadě myslet na lidi, ne jen na sebe nebo svůj zisk.”
Tím Martin Švec narazil na jeden z důvodů, který ho přiměl rozhodnout se pro změnu.
Je to šest let, co opustil teplé manažerské místo v korporátu. Když kolegům řekl, že přijal nabídku Petra Borkovce z Finanční Skupiny Partners a jde budovat NOVOU pojišťovnu na ZELENÉ LOUCE, mnozí si ťukali na čelo, že se pomátl. Opustit slibně rozjetou kariéru a pustit se od nuly do vytváření něčeho, co má jen mizivou naději na úspěch? Šílenství. A Martin to věděl.
Věděl, že málokdo věří, že by to mohlo fungovat. Zdálo se, že karty na trhu jsou už rozdané. Drželo je několik nadnárodních korporací, tudíž početná a silná konkurence, kde nebude snadné uspět.
Kdekdo by se nechal odradit.
Kdekdo by si řekl, že obstát v takovém prostředí není možné.
Martin nebyl naivní. Dobře si uvědomoval, že to nemusí vyjít. Přece jen byl do té doby analytikem v pojišťovně a zvažování rizik bylo jeho denním chlebem. Ano, Martin mohl hodně ztratit.
„Nakonec jsem si řekl, že když to nevyjde, budu mít jen škraloup v profesním životopise. Ale co když to vyjde? Viděl jsem příležitost vrátit reputaci pojišťovnictví jako oboru. Ukázat klientům a kolegům pochybovačům, že to jde dělat jinak a lépe a že heslo ,zákazník na první místě‘ nemá být jen na reklamním billboardu, ale v hlavách a etickém kodexu firmy.”
A tak si poopravme svou pochybnost: Jestliže Martin z vlastní zkušenosti věděl, co všechno by šlo dělat jinak, lépe a jednodušeji, opravdu to bylo takové riziko?
2. fáze: Jinak a lépe
Ano, uvědomoval si, co všechno lze v pojišťovnictví zlepšit. Hypoteticky to šlo už v té korporaci, kde Martin působil. Problém však byl v tom, že prosadit zásadní změny v tak velké organizaci nebývá snadné.
Jako příklad Martin uvádí bývalou kolegyni, která každý měsíc v korporaci strávila hodiny času zbytečným vyhledáváním dat z pojistných smluv a prováděním výpočtů. Byla to činnost, kterou nebylo komplikované zautomatizovat a která by jí ušetřila desítky hodin času měsíčně.
Martin to chtěl změnit, ale narazil.
Změnit zaběhnuté procesy? Vyvinout nový program? Změnit způsob práce? Proč to měnit, když to dosud funguje? Proč si přidělávat další práci?
Na podobné připomínky narážel opakovaně. Až se s kolegou rozhodl vzít zlepšení do vlastních rukou a ukázat, že to jde snadno a že to má smysl.
Výsledek? Za pár okamžiků vznikla uživatelsky jednoduchá excellová tabulka, díky níž tatáž kolegyně tutéž, dříve několikahodinovou práci zvládla za několik minut.
Je to jen jeden z příkladů, kdy chtěl Martin něco dělat jinak a lépe. A jen jeden z důvodů, proč pro něj bylo snazší začít na zelené louce od nuly…
Dva roky trvalo, než se mu s úzkým týmem podařilo nastavit veškeré procesy a vyvinout všechny systémy. Ale bylo to.
V roce 2017 začínali jen s pouhou vizí jednoduché životní pojišťovny bez složitých pojistných podmínek.
Když v roce 2019 podepisovali první pojistné smlouvy, konkurence je stále nebrala příliš vážně. Dnes už je pozornější.
Za tři roky získala Pojišťovna Simplea více než osmdesát tisíc klientů a roste dál. Oslovuje nové zákazníky na Slovensku, hodlá expandovat do Polska a rozhlíží se po dalších trzích.
Současně Martin Švec pro Finanční Skupinu Partners postavil penzijní společnost Rentea, kde je dalších padesát tisíc klientů.
To všechno navzdory pochybovačům a složité době, kterou republika prožívala v uplynulých letech.
Znáte lepší praktický důkaz, jak dosáhnout lepších výsledků a překonat sám sebe?
Když Martin zmiňuje, že při budování nové pojišťovny myslel v první řadě „na lidi”, nemá na mysli jen klienty. Však první klienti přišli až po dvou letech a předcházela tomu práce s lidmi v týmu. „Před závěrem roku jsem absolvoval čtyřicet pět setkání s kolegy z očí do očí a upřímně mám z týmu radost. Poskládat funkční tým a udržet společného ducha je alchymie. Potřebujete udržovat zdravé prostředí, kde se lidé nevyčerpávající zbytečnou prací. Tým nám neustále roste. Nejsem příliš velcí a do procesů jsou zapojeni prakticky všichni, což vnímám jako velmi důležité. Lidé potřebují vědět, že mohou říct svůj názor, že jim někdo naslouchá, ale především že se problémy nenechají vyhnívat a vidí, že se opravdu řeší. To vše přispívá k duševní pohodě celého týmu, což vnímám jako klíčové pro každý růst,” popisuje Martin Švec to, co stojí za výsledky, kterých se jim podařilo dosáhnout.
3. fáze: Šéf pečovatel
Martin přiznává, že se musel naučit jedno – pečovat o energii v týmu. Může to znít zvláštně, když absolvent Matematicko-fyzikální fakulty, který roky strávil v analytickém oddělení, hovoří o ENERGII V TÝMU a DUŠEVNÍM ZDRAVÍ. Jenže není to náhoda.
„Dlouho jsem byl až fanatický matfyzák. Viděl jsem jen svou pravdu. Vše jsem řešil racionálně logikou a čísly. Zaměřoval jsem se jen na výsledky v podobě čísel. Ale pak jsem od starších a zkušenějších kolegů pochopil, že lidi nelze řídit jen přes čísla a že je třeba dávat prostor také intuici nebo pocitům, které si lidé z práce odnášejí. Díky těmto kolegům jsem se naučil dělat ,byznys čísel s lidskou tváří‘. Proto když jsme Simpleu stavěli, měl jsem na paměti, že budujeme systém, který nesmí vytvářet zbytečně překážky, ale musí lidem pomáhat.”
Vrátit reputaci oboru, jakým je pojišťovnictví, není snadný cíl. Možná Vám také přeběhne mráz po zádech, představíte-li si pojišťovacího makléře se svodkou listin, kde je většina informací napsána drobným písmem. Složité pojistné podmínky, které dají zabrat i zkušeným právníkům, a v nich se má vyznat obyčejný člověk – je vůbec možné dělat takový obor „s lidskou tváří”? Co to vlastně znamená?
„Když jsem s kolegy sestavovali první pojistné podmínky, po čase jsem zjistil, že se dostáváme přesně tam, kam nechceme. Nakonec jsem je zahodili a položili si otázky: Jak to udělat jinak? Jak klienta nezatěžovat zbytečným balastem? Vzpomněl jsem si na pojistnou smlouvu ze třicátých let, kterou můj strýc vyhrabal při úklidu půdy a daroval mi ji. Kompletní smlouva i se všemi podmínkami byla na pouhé čtyři stránky a bez drobného písma. K tomu jsme se vrátili. Pojišťovna se samozřejmě musí chránit proti podvodníkům, ale nesmějí na to doplácet poctiví klienti jen proto, že se jednou za čas objeví nějaký neobvyklý případ. Od toho jsou škodní komise, abychom takové případy vyhodnotili. To je náš přístup.”
Zamyslete se, prosím:
Lákají Vás lepší výsledky?
Uvažujete, jak dělat věci ve Vašem oboru jinak a lépe a překonávat sama sebe?
Zkuste si vzít inspiraci z přístupu Martina Švece.
A odpovězte si na otázky: Jakou energii si odnášíte z práce? Jaké má dopady na váš osobní život? Je vám systém podporou, nebo přítěží?
Vskutku, na začátku každé změny se mnoho věcí zdá nemožnými a člověk se snadno nechá odradit. Je to však škoda. Rozhodnutí je na každém z nás, a pokud si udržíme chladnou hlavu, můžeme překvapit nejen sebe, ale i všechny, kteří si takový úspěch ve své době neuměli představit.