Proč si nalháváme, že se druhý vrátí

Odešel od Vás protějšek a chybí Vám? Rádi byste to změnili a měli ho zase vedle sebe? Čekáte – ale čím déle to trvá, tím více se naděje mění v beznaděj?

Co Vám vlastně říká: „Čekej“? Je to intuice, předtucha, že to dobře dopadne? Nebo bláhové očekávání, které se nevyhnutelně změní ve zklamání? Proč nám to ale mozek podsouvá, když by nám zbytečným marněním času ublížil? Nebo snad opravdu tolik známe svůj protějšek, že „víme“, že se vrátí?

Moje nová kniha L.E.Ž. ukazuje, jak pochopit a jak se vyrovnat s mnoha druhy lží, včetně falešných domněnek, které si prostřednictvím naděje vytváříme v sobě. Při Vašem enormním zájmu o mé poslední Setkání v Brně, kde bude ještě větší návštěva než v hlavním městě Praze, Vám povím něco o tomto psychologickém fenoménu dopředu. A to třeba v odpovědi na trápení Aleše, který mi napsal: “Petře, nevím, co mě ubíjí víc: Jestli fakt, že přítelkyně odešla, nebo naděje, která mi říká: “Nepanikař, ona se vrátí”, ačkoli se další ráno zase probudím bez ní. Objednal jsem si i Vaši knihu L.E.Ž., protože potřebuji zjistit, jestli jde o naivní nalhávání si, nebo intuitivní víru, která se později naplní. Proč věřím v to, co i podle mé přítelkyně už není možné?

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 542.
  • Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání.
  • Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

1. Jak pochopit naději

Ke knize L.E.Ž. jsem vytvořil samostatný kurz Cestou vnitřní síly. Když do něj nahlédnete, dozvíte se, že mozek, u kterého všechno začíná a končí, je základním orgánem našeho PŘEŽITÍ. To slovo je klíčové. My totiž máme mozek proto, abychom USTÁLI TĚŽKÉ situace. Jinak řečeno: Mozek se snaží činit TĚŽKÉ situace LEHČÍMI. Mozek je tedy stěžejním nástrojem lidské flexibility, adaptability, přizpůsobivosti: Stane-li se nám něco bolestného, nabízí nám natolik SNESITELNÉ vysvětlení, abychom se mohli znovu nadechnout, znovu vidět nějaké světlo na konci tunelu a znovu žít.

Jedním z projevů je kognitivní disonance. Jde o stav, kdy náš mozek vnímá ROZPOR mezi tím, co si PŘEJEME, a tím, co se skutečně DĚJE. Mozek ví, že nás to trápí, a tak se snaží udržet takzvaný konzistentní příběh, tedy abychom si v hlavě uměli vysvětlit, PROČ se děje něco jiného, než si přejeme, respektive proč je to dokonce v pořádku.

Vám, Aleši, mozek pravděpodobně říká: Ona si to určitě rozmyslí. Ona si teď jen potřebuje naběhnout – mít vztah s jiným mužem, takovým, který k ní bude zlý, protože jen tak si uvědomí, jak jsem já k ní byl hodný. A proto se vrátí. Tato povzbuzující spekulace mozku není primárně o intuici, znalosti, víře. Ta je primárně o vlastním PŘEŽITÍ.

2. Jak pochopit tuto pomoc mozku

V kurzu Cestou vnitřní síly vysvětluji, jak „předrátovat“ vlastní myšlení, tedy jak změnit mozkové spoje tak, abychom zlepšili logiku svého myšlení. Abychom se například při něčím odmítnutí přestali hroutit (původní mozková synapse) a začali brát život s větším nadhledem (přepojení na novou mozkovou synapsi). A toto si zažili pod kůži.

V tomto kurzu objasňuji, jak důležitou roli hraje čas. Přizpůsobivost člověka totiž obecně funguje na bázi času. Člověk je zkrátka návyková bytost. Když mu dáte dostatek času, postupně si zvykne na téměř cokoli. Trvá-li to dostatečně dlouho, zvykne si i na samotu. I na to, že partnerka, která byla po Alešově boku dlouhé roky, tam už není.

To je způsob, jak mozek pracuje s bolestí. Časem. Mozek nemůže říct: Žádná bolest není, žádnou necítíš, to si jen namlouváš, vymýšlíš. Protože bolest jasně cítíme. A tak mozek říká raději toto: Ano, momentálně cítíš bolest, ale věř mi, že ona jednou skončí, nebo se zmenší. A v tom si mozek nevymýšlí, říká pravdu. Jednou tu bolest už tolik neucítíme. Ale ne proto, že by ta bolest zmizela, ale proto, že ČAS NÁS S TOU BOLESTÍ NAUČÍ ŽÍT. Ale abychom vyčkali a důvěřovali času, než nám pomůže, vytvoří nám mozek nějaký SLADKÝ příběh, proč bychom MĚLI ČEKAT. Například: Čekej, Aleši, Tvoje přítelkyně se vrátí.

3. Proč důvěřovat životu

O to mozku jde – abychom čekali a přežili. O zbytek se postará čas. Čím déle budeme čekat, tím lépe se na novou situaci budeme adaptovat a začneme dokonce chápat, že ta přítelkyně se nevrátí. Jinak řečeno: Postupně si zvykneme. To, co pro nás na začátku znamenalo šok a důvod už nežít, bude najednou, pomocí zvyku, už normální, každodenní, všední, běžné. Chápete? Už pro nás bude NORMÁLNÍ být bez toho, kdo odešel.

To je jen zdání, že se nám mozek vytvářením naděje snaží ublížit. Jak řekl Václav Havel, naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že NĚCO MÁ SMYSL bez ohledu na to, jak to dopadne. A úplně totéž si myslí mozek: Přežít má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne. Možná se ta dívka vrátí, možná ne. Já to nevím. Co však vím, je to, že má smysl nejen přežít, ale i udělat všechno pro to, aby se chtěla vrátit. Aby Vás, Aleši, jednou nemrzelo to, co jste vinou své pasivity NEudělal.

Tak se podívejte nejen na knihu L.E.Ž., ať pochopíte podstatu svých vnitřních lží, ale i na předcházející knihu JáMy spřízněných duší, kde ukazuji, kdo je pro nás skutečnou spřízněnou duší, a u koho si to jen naivně namlouváme. A pokud Vás přítomná realita ubíjí, využijte kurz Cestou vnitřní síly – ať jste zevnitř silnější, sebevědomější, jistější, usměvavější, ať je radost se k Vám vracet.

  1. Obě uvedené knihy L.E.Ž. a JáMy spřízněných duší lze získat v momentálně zvýhodněné Sadě posílení sebe. Kurz Cestou vnitřní síly si přihodíte do košíku zde.
  2. Pokud kteroukoli z knih zamýšlíte jako dárek, uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno obdarovaného, rád mu na první stránku vepíšu osobní vzkaz.
  3. Chcete-li probrat svůj problém osobně, máte poslední příležitost v roce 2022 – Setkání v Brně. Poslední vstupenky jsou do vyprodání zde.
Top
Shopping Cart