Jak moc prvorozené dítě trpí, když se objeví sourozenec

Čekáte přírůstek do rodiny? Nebo jste v očekávání, ale už sami? Bojíte se, jestli všechno zvládnete? Srazil Vás rozchod, máte už nyní dost starostí nad hlavu, nevěříte si?

Když jsem vytvářel psaný kurz Cestou vnitřní síly, vycházel jsem i z nespočtu dotazů, které padaly při Setkáních a týkaly se dětí, rodin, respektive samoživitelů. Z pohledu psychologie je zásadní umět se správně „zorientovat v mapě“, tedy uvědomit si, co můžeme a nemůžeme ovlivnit. A netrápit se zbytečně tím, co přitom má samo řešení.

Pokusím se tu ukázat na typickém dotazu, který mi adresovala Jitka: “Petře, mám trápení – malou dcerku. Je úžasná, bezproblémová, ale bohužel na ni nemám tolik času, kolik bych chtěla. Je to tím, že musím současně pracovat – jsem na vše sama. Přítel, její táta, odešel poté, co se dozvěděl, že jsem znovu těhotná. Takže nyní má na svět přijít mé druhé děťátko a já už vím, že na to první mi bude zbývat ještě méně času. Vyčítám si, že holčičku stále za něco vyměňuji, že jsem špatná máma. Petře, jsem?”

  • Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 543.
  • Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání. Poslední příležitost v tomto roce máte v neděli 26. června v Brně.
  • Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

1. O strachu

S dovolením, vyskládám odpověď do tří vrstev. Začnu tou základní.

Ti lidé, kteří si vyčítají to, že jsou špatní, paradoxně obvykle nejsou špatní. O svých chybách totiž přemýšlejí, uvědomují si je, trápí se jimi, nechtějí je ani dělat ani opakovat, neustále hledají cestu, jak být lepšími, než jsou, v tomto případě rodiči.

A proto strach, že nejste nebo nebudete dost dobrými rodiči, je vždy POZITIVNÍ znamení. Ten strach vyjadřuje, že Vám na něčem ZÁLEŽÍ, že si to UVĚDOMUJETE a že budete OBEZŘETNÍ.

Mnohem nebezpečnější je takový strach nemít. Například: Myslet si, že mě nic nemůže zaskočit, že všechno umím, a tím pak něco důležitého podcenit. Člověk není robot, dělá chyby, měl by mít z chyb strach a respekt, protože jen tak bude opatrný. Vždy je lepší být obezřetný, tudíž PŘIPRAVENÝ, než udivený a překvapený. 

Tolik k první vrstvě – obecně strachu.

A teď ke druhé vrstvě – obecně rodičovství.

2. O rodičovství

Je zcela přirozené mít strach, že nejsem nebo nebudu dobrým rodičem. Rodičovství se totiž nikde neučí ani nestuduje. To, jestli jsme, či nejsme dobrými rodiči, se nikde ani netestuje. Zatímco na řízení auta musíte mít řidičák, doklad kompetentnosti, a tedy složit zkoušky, tak na to, abyste se mohli stát rodiči, nic prokazovat nemusíte.

To znamená, že není-li žádný test, žádné síto, pak ani nevíte, na co se vlastně máte připravit, a co Vás „v běžném provozu“ (řečeno řidičskou terminologií) s dítětem čeká.

Strachu se tedy nelze divit. Ať máte první, druhé nebo třetí dítě, vždycky to zažíváte poprvé a jdete do něčeho, co v této podobě neznáte.

Tolik ke druhé vrstvě – obecně rodičovství.

A teď ke třetí vrstvě – samotným dětem.

3. O dětech

Děti jsou s rodiči svým způsobem na jedné lodi. Ani děti totiž při narození nevědí, do čeho jdou. Všechno se, tak jako rodiče, učí.

U dětí je specifické to, jak se učí. Co slyší, co vidí, co pozorují či jinak vnímají, to zpočátku automaticky chápou jako NORMÁLNÍ. Takže když na ně jako rodiče nemáte čas, pro děti to zpočátku je normální; nemají žádné srovnání ani kritické myšlení. Ale to není dobrá zpráva. Podle toho, co je pro ně zpočátku normální, se totiž posléze formuje jejich myšlení a chování vůči druhým lidem.

Z toho plyne: Přijde-li na svět druhé dítě a je svým rodičem milováno víc než to první, tak první dítě to samozřejmě vnímá a NEPOVAŽUJE to za normální. Může si následně klást nebezpečné otázky typu: Proč to druhé dítě dostává od maminky víc lásky? Jsem snad něco míň? Ano, určitě jsem něco míň. Tomu musíte zabránit. Jak?

Kruh lásky

S příchodem druhého dítěte potřebujete obě děti zapojit do kruhu lásky. Můžete si to představit jako elektrický obvod, ve kterém obíhá láska a všechny nabíjí. Vysvětlím to ještě početně: Při dvou dětech je samozřejmé, že nemůžete dát KAŽDÉMU z nich STO PROCENT lásky, protože ve svém srdci máte jenom JEDNO STO procent lásky, tudíž STO procent lásky můžete dát možná JEDNOMU dítěti, ale na druhé pak zbude NULA procent lásky.

To ale neznamená, že by se všichni členové, zapojení v takovém rodině, včetně Vás, rodiče, museli cítit nedostatečně milovaní. Naopak. Láska se totiž ve správném kruhu dáváním současně vytváří. Objasním to: Jestliže dáváte lásku někomu, kdo se díky té Vaší lásce cítí šťastný, pak to dává zvláštní energii a radost i Vám. Ano, dáváním lásky se láska Vám samotným VRACÍ. A to je princip oběhu lásky: Jakmile jedno dítě pochopí, že může dávat lásku druhému dítěti, ba že to druhé dítě díky lásce prvního dítěte je šťastné, tak to šťastnými učiní OBĚ děti. Ba i jejich mámu – té se stačí dívat na to, jak se její děti mají rády, a štěstí, lásku pocítí i ona. Protože je součástí kruhu lásky.

Mít staršího/mladšího sourozence

A nyní se podívejme blíže na možný vztah takových dvou dětí.

Principiálně vzato: Pro děti je důležité mít STARŠÍHO sourozence, protože ten je může mnohému naučit, ukázat jim, co ještě neumějí nebo s čím potřebují pomoci. Starší dítě si obvykle ještě pamatuje, jaké to bylo, když něco neumělo. 

Ale platí to i obráceně. Pro děti je dobré mít MLADŠÍHO sourozence. Starší děti totiž pak mají spoustu příležitostí cítit se vedle mladšího sourozence platně, hrdé na sebe, když tomu mladšímu s něčím důležitým pomohou.

A tak se vytváří energetická symbióza (synergie) dvou sourozenců: Starší je pro druhého stejně důležitý jako ten mladší. Oba začnou být vůči druhému nikoli soupeři, ale spoluhráči. Utvoří přirozeně jeden tým, který se NEDĚLÍ o jednu lásku (matky), ale společně si VYTVÁŘÍ mnohem větší lásku, než kdyby byl kterýkoli z nich jen jedináčkem.

Spoluhráči, ne protihráči

A nyní k obavě z rivalství: Prvorozené dítě trpí po narození mladšího sourozence jedině v tom případě, kdy se ho naučí vnímat jako konkurenta. Například: když mu mladší sourozenec něco BERE, maminku nebo hračky.

Ale pozor, slovo BERE je jen o mentálním přístupu. Stačí maličký obrat, a BRANÍ se změní v DÁVÁNÍ.

Ty chceš, můj mladší sourozenče, tuhle hračku? Nemusíš ji BRÁT, já Ti ji totiž DÁM. Já Ti totiž UKÁŽU, jak se s ní zachází! Kdykoli budeš cokoli chtít, řekni mi, pomůžu Ti. – Tohle je v mentálním principu ten tým, kde ani jeden neztrácí a každý je stejně důležitý jako ten druhý.

Mimochodem, když tomuto týmovému přemýšlení naučíte své děti, bude to mít ještě jednu výhodu – budete mít více času pro sebe, pro svou práci, pokud se bez ní kvůli obživě i během raných let dětí neobejdete. A každý z vás tří, Jitko, budete dělat to, na co stačíte. Přičemž všichni budete pro ty ostatní stejně důležití. Ale musíte být skutečný tříčlenný tým, ne spolek tří izolovaných jednotlivců.

  1. Čelíte situaci, která Vás emočně oslabuje? Stojíte před výzvou, kterou pochybujete, že zvládnete? Využijte kurz Cestou vnitřní síly.
  2. Nejde o internetové kurzy, ale o čtecí. Číst můžete dle své potřeby. Co vydání, to jedno téma a jeden velký konkrétní psychologický problém, se kterým se lidé potýkají, plus jeho řešení. Všechny momentálně dostupné psané kurzy jsou zde.
  3. Chcete svůj problém probrat osobně? Přijďte na Setkání. Zbývá jediná příležitost v tomto kalendářním roce. Využijte ji, další nebude. Více zde.
Top
Shopping Cart