Naše společnost prochází jednou z největších technologických proměn v historii. Zatímco do našich kapes i pracovišť dorazila generativní umělá inteligence, ve školních lavicích se stále do velké míry přežívá model založený na pasivním memorování dat a jednotném drilu pro všechny.
Jak má vypadat vzdělávání v 21. století? Pomůže dětem bezbřehá digitalizace? Má smysl plošně zakazovat mobilní telefony ve školách? A jak se s nástupem moderních nástrojů mění samotná úloha učitele i rodiny?
O těchto tématech v našem studiu hovořil výzkumník z mezioborového týmu IRTIS Masarykovy univerzity, Mgr. Bc. Libor Juhaňák, Ph.D. Přinášíme vám přehledný a myšlenkově bohatý rozbor klíčových témat celého rozhovoru.
Mýtus bezbřehé digitalizace: Sama technologie výuku nezlepší
Rozšířenou představou posledních let bylo, že stačí školy vybavit moderní technikou a studijní výsledky žáků automaticky vzrostou. Příklady ze zahraničí – například ze Švédska, které po letech masivní digitalizace nyní tiskne učebnice a vrací se zpět k papíru – však ukazují, že takto jednoduché to není.
Dr. Juhaňák zdůrazňuje, že technologie je vždy pouze nástroj. Pokud tablet nabízí jen elektronickou verzi tištěné stránky, v praxi žádný vzdělávací přínos nemá. Smysl dává až ve chvíli, kdy otevírá nové možnosti – například skrze interaktivní 3D modely nebo fyzikální simulace, které v tištěné knize zobrazit nejde.
Stejný příměr platí i pro populární vzdělávací aplikace využívající herní prvky (gamifikaci), jako je například Duolingo. Tyto platformy sice výborně sázejí na psychologické návykové techniky z marketingu, aby se člověk vrátil každý den na pár minut, ale z hlediska skutečného naučení se jazyka často selhávají. Učení zkrátka vyžaduje kognitivní námahu – a pokud ji aplikace nahradí pouze zábavnými prvky, reálný posun se nedostaví.
Zákaz mobilů na školách: Skutečné řešení, nebo jen pohodlná iluze?
Veřejnou debatu dnes plní otázka plošného zákazu mobilních telefonů ve školách. Z dat Ministerstva školství ČR přitom vyplývá, že přibližně 93 % českých škol již nějakou formu regulace mobilů aktivně využívá na základě vlastní autonomie.
Vědecké studie ohledně dopadů zákazů mobilů navíc nabízejí velmi rozporuplné výsledky. Zákaz sice dokáže snížit míru vyrušování během vyučování, ale neexistuje jasná evidence, že by sám o sobě vedl ke lepším studijním výsledkům nebo ke zlepšení duševního zdraví dětí.
Dr. Juhaňák navíc upozorňuje na riziko kompenzačního efektu:
Pokud dětem telefony ve škole striktně zakážeme, může se stát, že o to intenzivněji budou hraní a sociální sítě dohánět ve svém volném čase po škole do pozdních nočních hodin.
Namísto pouhých zákazů je klíčová aktivní rodičovská mediaci. Z výzkumů vyplývá, že nejlepší vliv na psychickou pohodu i bezpečnost dítěte má to, když rodič projevuje aktivní zájem o jeho digitální život, společně nastavuje pravidla a jde mu sám příkladem.
Jak se učit efektivně: Síla seberegulace a metakognice
Jak vlastně probíhá proces učení u úspěšných studentů? Klíč k úspěchu spočívá v takzvaném seberegulovaném učení a uplatňování metakognice – tedy schopnosti nahlédnout na vlastní proces mysli z nadhledu.
Běžně používané studijní strategie, jako je opakované čtení textu nebo podtrhávání zvýrazňovači, jsou sice kognitivně pohodlné, ale podle výzkumů málo efektivní.
Nepoměrně vyšších výsledků studenti dosahují, pokud využívají aktivní techniky:
Stanovení jasných cílů: Explicitní vymezení toho, čeho chci v daném studijním bloku dosáhnout.
Kladení otázek k textu: Tvoření vlastních kontrolních otázek a následné odpovídání bez nahlížení do podkladů.
Vysvětlování vlastními slovy: Snaha přečtenou látku přeformulovat tak, jako bychom ji učili někoho jiného.
Od garantů znalostí k průvodcům: Proměna role učitele
S příchodem generativní umělé inteligence se zásadně mění tradiční role pedagoga. Učitel již nemůže vystupovat jako jediný „garant znalostí“, který předstupuje před třídu a diktuje fakta – informace si totiž žáci dokáží vyhledat či ověřit během pár sekund.
Roste proto význam učitele jako průvodce vzdělávacím procesem. Jeho úkolem je:
Rozvíjet u dětí kritické myšlení a práci s textem.
Pomáhat jim rozpoznat ověřená vědecká fakta od halucinací a nesmyslů vygenerovaných AI.
Naštelovat bezpečné hranice při práci s digitálními technologiemi a sociálními sítěmi.
AI sice může fungovat jako vynikající osobní tutor, který studentovi vysvětlí látku z různých úhlů pohledu, ale nikdy nesmí nahradit samotný kognitivní výkon.
Co se v celém rozhovoru dozvíte?
Osobní příběh dr. Juhaňáka: Jak propojení knihovnictví, filozofie mysli a e-learningu vedlo k výzkumu vzdělávání.
Výzkumné metody (Eye-tracking): Co odhaluje sledování očních pohybů o porozumění a chybách při čtení textu.
Past jednotných přijímaček: Jak stres a orientace na jeden konkrétní testovací den deformují výuku v devátých třídách.
Paralela s mladistvým a kouřením: Proč problém s technologiemi nevyřeší jeden zákaz, ale vyžaduje dlouhodobou celospolečenskou změnu.
Podpora ředitelů a pedagogů: Proč je nutné zbavit vedení škol zbytečné byrokracie a vrátit profesi učitele zasloužený společenský respekt.