Každý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti?
Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii.
Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.
Když se genealogie zasnoubí s psychologií
Představte si genealogii jako nevěstu a psychologii jako ženicha. Genealogie vám poskytne tvrdá data, fakta, data narození a strohé vizitky v rodokmenu. Dozvíte se, že váš prapradědeček byl šenkýřem nebo hutníkem. Ale teprve psychologie dává těmto faktům duši a příběh.
„Náš život nezačíná početím a nekončí smrtí,“ zdůrazňuje pan Panovský v rozhovoru. Poukazuje na to, že nejsme jen „vystřiženým úsekem z papíru“, který existuje izolovaně v přítomnosti. Jsme pokračováním dlouhého řetězce životů, voleb, výher i těžkých traumat našich předků.
Mezigenerační přenos: Neviditelné dědictví v nás
Jedním z nejzajímavějších témat, kterým se psychologie věnuje, je mezigenerační přenos zkušeností a traumat. Výzkumy i klinická praxe ukazují, že hluboké traumatizující zážitky – ať už jde o zkušenost z války, ztrátu majetku nebo náhlou rodinnou tragédii – se nekultivovaně otiskují do dalších generací.
Děti či vnuci lidí, kteří prošli těžkými zkouškami, často trpí nevysvětlitelnými depresemi, úzkostmi nebo psychosomatickými potížemi, aniž by pro ně měli ve svém vlastním životě zjevný důvod. V rozhovoru sdílí Evžen Panovský příběh pacientky v pokročilém věku, u níž nečekané fyzické omezení oživilo hluboko zasunutou bezmoc z rodinné historie zasažené nacistickou i komunistickou perzekucí.
Ukazuje se tak, že dokud neodkryjeme a nepochopíme příběh svého rodu, můžeme být nevědomky ovládaní stíny, které nepatří přímo nám, ale našim předkům.
Detektivní práce v rodové historii
Pátrání po rodové historii přirovnává Evžen Panovský k fascinující detektivní práci. Nejde jen o listování v zaprášených matrikách. Jde o objevování genius loci – duchu míst, kde naši předkové žili, pracovali a milovali.
Když navštívíte dům, který před sto padesáti lety postavila vaše prapobabička, nebo se zastavíte na vyhlídce, kde stával váš praotec, získáte k danému místu i k sobě samému zcela nový, hlubší vztah. Poznáte, že vlastnosti, které vás zdobí – zvídavost, odhodlání nevzdávat se při změnách poměrů nebo zručnost – jsou darem, který se ve vaší krvi předává po staletí.
Co všechno se v rozhovoru s Evženem Panovským dozvíte?
Pokud se ponoříte do poslechu celého rozhovoru, posluchači objeví:
Osobní příběh autora: Jak neukázněného chlapce s poznámkami přivedl charismatický učitel dějepisu k celoživotní lásce k příběhům a historii.
Spojení genealogie a psychologie: Proč pouhý rodokmen nestačí a jak z něj vytvořit živou „kroniku příběhů“.
Sílu rodové paměti: Jak se profese a sklon k určitým oborům (učitelství, psychologie, technické obory) prolínají generacemi.
Fungování mezigeneračního přenosu: Konkrétní kazuistiku z klinické praxe ukazující, jak historická traumata rodiny vyvolávají deprese a psychosomatické potíže o desítky let později.
Práci s podvědomím a sny: Jak gestalt terapie pomáhá pootevřít dveře do nevědomí skrze snovou práci a přítomný okamžik.
Inspiraci k vlastnímu bádání: Jak přistoupit k tvorbě rodinné kroniky s beletrizačními prvky ve stylu Oty Pavla, aniž byste museli být profesionálními spisovateli.