„Stačí zatnout zuby, přestat jíst a cvičit.“ Věta, kterou slyšel snad každý, kdo se kdy pokusil změnit svou postavu. Společnost dodnes nahlíží na nadváhu jako na selhání disciplíny a osobní slabost. Jenže psychoterapeutka Mgr. Tereza Jirotka Beníčková z podcastu Psycholožky v županu a projektu Hubnu hlavou tento zjednodušující mýtus nekompromisně bourá. Skutečná proměna totiž nezačíná počítáním kalorií, ale v naší psychice.
Podívejte se na krátkou ukázku z rozhovoru
Mýtus o neprůstřelné disciplíně
Obezita je komplexní problém vyžadující odborný přístup – promlouvá do ní genetika, prostředí, rodinné vzorce i úroveň chronického stresu. Snažit se ji přetlačit pouze sílou vůle je dlouhodobě neudržitelné.
„Sledovala jsem spoustu klientů s neuvěřitelně silnou vůli, kteří v životě dokázali obrovské věci a shodili desítky kilogramů. Ale protože neopečovali svou psychiku a nevytvořili si udržitelné prostředí, vrátili se k původním vzorcům. Některé věci se prostě nedají jen urvat silou.“ — Mgr. Tereza Jirotka Beníčková
Jídlo jako nejrychlejší anestetikum
Proč je pro nás lednička první volbou, když nás přepadne krize? Odpověď leží v jeho okamžité dostupnosti a garantované úlevě. Když po náročném dni sáhnete po čokoládě, tělo nehledá kalorie, ale psychické analgetikum. Jídlo se stává nejrychlejší náplastí na únavu, úzkost nebo osamělost.
Kulturně máme stravování spojené s péčí a láskou už od dětství – sladkost za odměnu, zmrzlina za vysvědčení, rodinná pohoda u plného stolu. Pokud si v dospělosti nevytvoříme jiné mechanismy, jak opečovat své emoce, jídlo bude v krizových momentech vždy vyhrávat.
Past perfekcionismu a tiché selhání
Největším nepřítelem pokroku bývá černobílé myšlení. Lidé si nastaví drastický režim a jet se snaží na sto procent. V momentě, kdy přišla neplánovaná oslava nebo stresový výkyv v práci a oni z režimu mírně vybočí, spustí se vnitřní kritik: „Zase jsi to pokazila, teď už je to stejně jedno.“ Po drobném zakolísání tak často následuje nekontrolované přejídání.
V psychoterapii se proto pracuje s konceptem takzvaného Kola změny. Přechodné zakolísání (relaps) není selhání, ale přirozená fáze procesu. Cílem není být dokonalý, ale naučit se k režimu vrátit bez ochromujících výčitek svědomí.
Tělo jako váš jediný domov
Společenský tlak na ideál krásy zasahuje především ženy a vytváří nereálná očekávání. Tereza Jirotka Beníčková proto nabízí osvobozující pohled na vlastní fyzickou schránku skrze metaforu domova:
„Vnímejte své tělo jako domov. Možná má tmavou chodbu, která se vám úplně nelíbí, nižší stropy nebo z okna není ten nejhezčí výhled. Ale poskytuje vám bezpečné útočiště. Je to náš jediný stálý domov, o který má smysl pečovat s laskavostí a smířit se s tím, že některé jeho části se nám líbit nemusejí.“ — Mgr. Tereza Jirotka Beníčková
Ostrá sebekritika a nenávist k vlastnímu tělu k výsledkům nevedou – pouze člověka paralyzují a ženou ho zpět k nekontrolovanému stravování. Skutečná a trvalá změna vychází ze sebepřijetí, respektu a schopnosti mluvit k sobě stejně laskavě jako k nejlepší kamarádce.
Klíčové myšlenky rozhovoru:
- Obezita není slabá vůle: Jde o komplexní stav vyžadující péči o psychiku i úpravu prostředí.
- Emoční hlad: Jídlem často nesytíme žaludek, ale potřebu odpočinku, bezpečí či přijetí.
- Konec černobílému myšlení: Drobné vybočení z režimu není důvod k rezignaci, ale běžná součást změny.
- Laskavý vnitřní hlas: Bičováním se k výsledkům nedojdete; udržitelnost staví na respektu k sobě samým.
Chcete se dozvědět více o tom, jak se naučit pracovat se svými emocemi bez přejídání, jak si nastavit laskavější hranice vůči okolí nebo jak definitivně opustit černobílé myšlení při hubnutí?
Celý rozhovor, ve kterém Mgr. Tereza Jirotka Beníčková rozebrala i Kolo změny, zvládání relapsu a vytváření bezpečného prostoru pro své zdraví, najdete na našem kanálu Řešidlo, v sekci pro předplatitele.
- Přístup k plným verzím podcastu Řešidlo
- Nové epizody uslyšíte jako první
- Kompletní archiv minulých epizod