Říká se, že slova mají sílu. Ale možná není jejich největší moc v tom, co říkáme druhým. Možná mnohem víc záleží na tom, jak mluvíme sami k sobě. V nové epizodě podcastu se Helena Skořepová a Veronika Šváchová zamýšlejí nad tím, jak myšlenky, slova a náš vnitřní dialog ovlivňují způsob, jakým prožíváme život. Ne proto, aby nabídly jednoduché návody. Ale proto, aby společně s posluchači hledaly souvislosti.
Každý z nás napsal ve svém životě tisíce vět. Ne na papír. Ale ve své hlavě.
Každý den si o sobě vyprávíme příběh. A právě z něj se postupně stává náš život. – Helena Skořepová
Jsou to věty, které si opakujeme ve chvílích, kdy se nám něco nepovede. Když stojíme před důležitým rozhodnutím. Když pochybujeme o sobě nebo když se naopak odhodláme udělat první krok.
Možná si ani neuvědomujeme, jak velkou moc tato slova mají. Přesto právě z nich postupně vzniká příběh, který o sobě vyprávíme. A často podle něj začneme i žít. Naše slova tvoří scénář našeho života.
V nové epizodě podcastu jsme se zastavily právě u této jednoduché, a přesto hluboké myšlenky. Myslíme si totiž, že náš život utvářejí naše činy. Jenže každému činu předchází myšlenka. A myšlenku téměř vždy proměníme v emoci a tu pak ve slovo. Teprve potom přichází rozhodnutí a jednání.
Možná tedy není přehnané říct, že naše realita začíná mnohem dříve, než si myslíme.
Když se člověk podívá na svůj život zpětně, často objeví věty, které ho provázejí už od dětství.
„Na to nemáš.“
„Musíš být hodná.“
„Nevyčnívej.“
„Stejně se ti to nepovede.“
Aniž bychom si to uvědomili, mohou se z cizích slov stát naše vlastní přesvědčení. Protože ti, kteří nám to od mala tvrdí, jsou naši první “ učitelé” a my, jako děti, jim uvěříme. Nejprve doma, v rodině a pak následně i ve škole. Přestaneme přemýšlet, odkud přišla, a začneme je považovat za pravdu.
Stejně tak, ale můžeme začít vytvářet nové myšlenky, emoce a pak je převést do slov.. Takové, které nás neomezují, ale otevírají nové možnosti. Takové, které jsou k nám laskavé a povzbuzují nás.
V rozhovoru zazněla zajímavá myšlenka – že když k nám přijde nápad něco vytvořit, změnit nebo začít dělat, často se okamžitě ozve náš vnitřní kritik. Ten, který začne vypočítávat všechny důvody, proč to nepůjde.
„Neumíš to.“
„Nemáš zkušenosti.“
„Co když se ti budou smát?“
Kolik krásných nápadů skončilo právě v této chvíli?
Ne proto, že by nebyly dobré. Ale proto, že jsme jim nedali šanci vyrůst. Že jsme uvěřili své nedokonalosti, kterou nás naučili jako malé děti.
Možná každý z nás někdy zažil situaci, kdy po čase uviděl někoho jiného realizovat myšlenku, kterou měl kdysi také. A řekl si: „Přesně tohle mě tehdy napadlo.“
Není podstatné, odkud myšlenky přicházejí. Důležitější je, co s nimi uděláme.
Jestli je necháme odejít spolu s první pochybností. Nebo jim dáme prostor. Spolu s tím dáváme prostor i sobě. bez pochybností a s novým nastavením mysli.
To ale neznamená, že máme bezhlavě následovat každou myšlenku, která se objeví. Znamená to spíš být zvědaví. Neodmítat nové možnosti jen proto, že se nám zdají příliš odvážné nebo nezvyklé.
Pochybnost je přirozená.
Neměla by ale být jediným hlasem, který posloucháme.
V podcastu jsme se dotkly také dalšího tématu – jak velkou roli hraje náš vnitřní dialog. Většina z nás by nikdy neřekla svému blízkému tak tvrdá slova, jaká denně říká sama sobě.
Jsme na sebe přísnější, méně trpěliví a často si odpíráme pochvalu, kterou druhým rozdáváme úplně samozřejmě.
Přitom právě způsob, jakým se sebou mluvíme, ovlivňuje naši odvahu, sebevědomí i ochotu pouštět se do nových věcí.
Nejde o to opakovat si bezmyšlenkovitě pozitivní věty.
Jde o to všímat si, jaký příběh si o sobě vyprávíme.
Protože pokud si dlouhé roky říkáme, že nejsme dost dobří, není překvapivé, že se podle toho začneme chovat.
A naopak – když si dovolíme připustit, že se můžeme učit, růst a dělat chyby, otevíráme si prostor pro změnu.
Možná právě v tom spočívá skutečná síla slov.
Ne v tom, že by měla magickou moc měnit svět kolem nás.
Ale v tom, že postupně mění svět uvnitř nás.
A když se promění náš vnitřní svět, často se začne proměňovat i ten vnější.
Na konci rozhovoru nám zůstala v hlavě jedna jednoduchá otázka.
Ne každá myšlenka si zaslouží naši víru. Ale každá si zaslouží naši pozornost. – Helena Skořepová
Jaká slova o sobě dnes říkáte vy?
Jsou to slova, která vás podporují na vaší cestě?
Nebo vás drží na místě?
Možná totiž nejde o to změnit celý život během jednoho dne.
Možná stačí začít jednou jedinou větou, kterou si o sobě řekneme jinak.
A právě z ní se může začít psát úplně nový příběh.
Naše mysl slyší všechno, co o sobě říkáme. Proto vybírejme slova stejně pečlivě, jako vybíráme své činy. – Helena Skořepová
