Znáte ten pocit, když se vaše dítě vrátí ze školy, práskne taškou do kouta a na vaši otázku „Jak bylo?“ odpoví jen strohým „Dobrý“ nebo otráveným vzdechem? Proč se ze školních povinností tak často stává bitevní pole, které vyčerpává celou rodinu, a jak z toho ven? Škola by neměla být místem, kde děti pouze „přežívají“. Měla by být prostorem, kde se učí s radostí a odcházejí z ní v psychické pohodě. Přesně o tomto tématu – o vnitřní spokojenosti žáků i učitelů – jsme si v našem nejnovějším podcastu povídali s PhDr. Jaroslavou Ševčíkovou, Ph.D.. Jako autorka knihy Wellbeing ve škole, vysokoškolská pedagožka i dlouholetá učitelka z praxe vidí hluboko do obou stran barikády. Její pohled na psychiku dnešních dětí přináší hlubokou úlevu a jasný kompas pro každého rodiče.
Když škola nebolí: Co je to vlastně „wellbeing“?
Slovo wellbeing dnes vnímáme jako moderní trend, ale co si pod ním představit v každodenní realitě našich dětí? Dr. Ševčíková na základě svých výzkumů nabízí naprosto lidskou a srozumitelnou definici:
„Wellbeing žáka ve škole je stav pohody nebo uspokojení vlastních potřeb, kdy pracuje naplno, je schopen odolávat běžným stresům školního života (jako je hodnocení či tlak vrstevníků) a zároveň přispívá k rozvoji učící se komunity, jíž je součástí.“
Neznamená to však, že by škola měla být permanentní zábavní park bez pravidel a nároků. Dr. Ševčíková boří mýtus o tom, že škola má být jen „hrou“ ve smyslu bezbřehého hraní si s hračkami. „Škola hrou od Jana Amose Komenského byla o učení se prožitkem, dramatizací a zkušeností, nikoli o volné hře. Výchova musí mít cíl a vyžaduje mírný nátlak, aby žáci byli ochotni tuto hru hrát,“ vysvětluje s pedagožka.
Past komfortní zóny: Proč učení musí občas trochu bolet
Mnoho rodičů i politiků se dnes snaží děti úpěnlivě držet v naprostém klidu a pohodlí. To je ale podle Dr. Ševčíkové fatální chyba. V tzv. komfortní zóně (která je v podstatě jen zónou rekreační) se totiž nikdo nic nového nenaučí – chybí zde totiž jakékoliv výzvy.
Aby dítě rostlo, musí z komfortní zóny vystoupit a přejít do zóny učení. Klíčem je zdravá motivace – například propojení teorie s praxí, kdy v chemii místo suchých vzorců proberete reálnou havárii vlaku s chemikáliemi za rohem. Skutečné učení zkrátka občas trochu bolí, protože bez práce nejsou koláče – ale ten pocit, když dítě překoná samo sebe a zvládne rovnici, kterou považovalo za nemožnou, je pro jeho psychiku tou nejlepší odměnou.
Proč jsou dnešní děti křehčí a plné úzkostí?
Data o nárůstu depresí a úzkostí u mladé generace jsou alarmující. Dr. Ševčíková tento fenomén neignoruje, ale pojmenovává jeho skryté příčiny:
Ztráta ostychu: Mladí lidé dnes o svých psychických problémech mluví otevřeněji, což je dobře a čísla to přirozeně zvyšuje.
Absence životního ukotvení: Děti často postrádají pevné jistoty a jasná pravidla. „Říkáme jim, ať si pravidla udělají sami, ale když pak zajdou příliš daleko, jsou ztraceni,“ varuje profesorka.
Komfort online světa: Reálný svět je někdy surový – můžete v něm zažít odmítnutí nebo zklamání. Online svět je sice z hlediska pohodlí bezpečnější, ale mobil nikoho neobejme. Děti se pak na sítích často cyklí v negativních emocích a posilují se ve společné zlobě, místo aby hledaly cestu ven.
Zrcadlo pro rodiče: Největší spojenec, nebo nepřítel školy?
Učitelé a rodiče by měli kopat za stejný tým – za dítě. Přesto se v praxi děje pravý opak a Dr. Ševčíková v podcastu sdílí osobní příběh ze své praxe, kdy o ní jeden z tatínků doma před synem mluvil jako o „blbé krávě“. Chlapec, který měl paní učitelku rád, z toho byl nešťastný a emočně rozpolcený.
Pokud rodiče mluví o škole s despektem a zpochybňují učitele, dítě v ní nikdy nenajde radost ani bezpečí. Bude neustále bojovat mezi láskou k rodiči a respektem k autoritě.
„Chtěla bych rodiče poprosit, aby zkusili uvěřit českému školství a učitelům. Když má dítě před sebou těžký den a dvě písemky, neříkejte mu: ‚Vykašli se na to, učitel je hloupý, vždyť to najdeš na internetu‘. Raději ho podpořte slovy: ‚Máš to těžké, ale já ti věřím, ty to zvládneš, stojím za tebou‘.“
Co dalšího se v podcastu dozvíte?
Zmatek v hodnocení: Proč některá moderní slovní hodnocení paradoxně nehodnotí výkon, ale nebezpečně zasahují do osobnosti dítěte?
Extrémní rozdíly u přijímaček: Jak je možné, že žák s jedničkou z matematiky u jednotných zkoušek propadne, zatímco trojkař z jiné školy exceluje?
Zákazy mobilů ve školách: Proč Dr. Ševčíková nefandí plošným zákazům smartphonů a jaká je podle ní skutečná cesta k tomu, aby děti začaly opět mluvit „z očí do očí“?
Učitel jako bezpečný přístav: Jak těžké je pro pedagoga unést důvěru žáka, který se mu svěří s vážným problémem a poprosí: „Hlavně to nikomu neříkejte“?
Investujte do psychické pohody své rodiny a úspěšné budoucnosti svých dětí. Celý rozhovor s PhDr. Jaroslavou Ševčíkovou, Ph.D., a desítky dalších inspirativních podcastů najdete exkluzivně na našem kanálu.
