Vstoupit do veřejného prostoru v osmašedesáti letech a okamžitě v něm vzbudit poprask, to vyžaduje obrovskou dávku vnitřní síly. Úspěšná modelka Hana Janata to přesto dokázala. Žena, která většinu svého profesního života strávila v lékařském prostředí Státního zdravotního ústavu, kde se věnovala prevenci a podpoře zdraví, dnes svými nekompromisními názory a mladistvou energií inspiruje tisíce lidí. V našem podcastu se rozpovídala o tom, proč je stárnutí ve skutečnosti tou nejkrásnější formou svobody, jak si uchovat vnitřní dítě a proč by se ženy měly konečně přestat neustále přizpůsobovat.
Zastavila jsem se ve třinácti
Na otázku, kdo je Hana Janata dnes, odpovídá s překvapivou lehkostí:
„Kdo to je dnes? Ta samá, co jsem byla před 68 lety. Mám v sobě pocit, že jsem se zastavila v těch třinácti, třinácti a půl. Od té doby mám ty hodnoty a přístup k životu víceméně stejný“.
Proč právě třináct? Je to věk, kdy člověk začíná objevovat svou opravdovost, kdy si začíná vážit vlastní svobody a kdy se učí říkat věci tak, jak je cítí, bez ohledu na to, co si myslí okolí. Hana si tento „dětský“ postoj udržela. Nenechala se svázat společenskými konvencemi, které nám v dospělosti našeptávají, že určité věci už se zkrátka nepatří.
„Nechápu, proč si lidi nechávají vzít tu děckost. Jsem člověk, kterej si poskočí na ulici z radosti,“ říká Hana.
Intimita neodchází s věkem: Prolomme konečně to ticho
Jedním z největších tabu naší společnosti je intimní život starších lidí. Jako by se od určitého věku očekávalo, že lidé ztratí veškeré touhy a potřeby. Hana Janata se ale nebojí jít s kůží na trh a mluvit o sexualitě s odzbrojující upřímností.
„V představách společnosti je sex důchodců něco nechutného, co už lidé vůbec nedělají a nechtějí. Ale člověk, který chtěl mít sex ve dvaceti, ho bude chtít mít i v sedmdesáti,“ říká bez obalu. Věk podle ní lidskou podstatu nemění, mění se pouze způsob, jakým na věci nahlížíme.
Sama otevřeně přiznává, že se intimity nevzdala, jen změnila přístup. Nebojí se mluvit o tom, že si dvakrát za měsíc ráda „zalaškuje“ sama se sebou pomocí erotických pomůcek. „Mám to pod kontrolou, naprosto mi to vyhovuje. Věk sex z člověka automaticky neodvádí, ta potřeba tu je. Není to věc jenom pro mladé,“ vysvětluje. To, co by někdo mohl mylně označit za sobeckost, je ve skutečnosti nejčistším projevem sebelásky a vědomí vlastní hodnoty.
Stárnutí je svoboda
Zatímco pro mnohé je stáří strašákem, Hana v něm našla osvobození.
„Stárnutí je svoboda, protože i tohleto najednou vykukuje ven. Když od vás nikdo nic nečeká, tak si můžete dovolit i riskovat, že se něco nepovede víc než předtím“.
Nepřestávejte žít, radí. I když tělo přirozeně zpomaluje, není to důvod k rezignaci. „Síla ubývá, ale není to tak dramatické, jak se myslí. Když máte ve dvaceti slušnou kondici a trošku na tom pracujete celý život, svaly mají paměť“. Sama Hana dodnes cvičí balet, tančí a odmítá si dělat úlevy, které by ji omezovaly v radosti ze života.
Tři lekce pro život podle Hany Janata:
Nebuďte na kompromisy: otevřeně přiznává, že kompromisy jí v životě spíše škodily. „Když uděláte kompromis, nakonec není ani jeden spokojený,“ dodává.
Poslouchejte intuici: Čím jsme starší, tím víc bychom se měli naučit věřit svému vnitřnímu hlasu. Někdy je lepší udělat věci „na just“, abyste věděli, jak dopadnou, než celý život litovat, že jste se nepokusili.
Hledejte radost v maličkostech: Štěstí není velký úspěch, je to slunce svítící do okna, rozkvetlý jasmín nebo úsměv prodavače v obchodě.
Hana nám připomíná, že život je příliš krátký na to, abychom ho strávili v koutě schovaní za předsudky ostatních. Ať je vám třicet, padesát nebo sedmdesát, pamatujte na její slova: „Nejsem jenom žena, jsem člověk.“ A jako člověk máte plné právo si svůj život užít, tančit, milovat a žít naplno, dokud to jde.
Celý hluboký a inspirující rozhovor si můžete poslechnout právě teď na našem kanálu Řešidlo.