V dnešní uspěchané době plné dokonalých profilů na sociálních sítích a neustálého tlaku na výkon často zapomínáme na to nejzákladnější – na své vlastní nitro. Toužíme po zdraví, úspěchu a spokojených vztazích, ale přitom se denně dopouštíme největšího prohřešku proti sobě samým: potlačujeme a odsuzujeme to, co cítíme.
Hostem našeho další podcastu byla uznávaná psychoterapeutka Mgr. Nora Vlášková. V otevřeném rozhovoru rozebrala, proč bez sebedisciplíny nemůže existovat sebeúcta, proč nás rozumové rady v toxických vztazích nezachrání a jak se naučit skutečně přijmout sami sebe.
Zdraví jako ztráta moci: Hardware, o který musíme pečovat
Když se řekne slovo „zdraví“, většina z nás si představí absenci nemoci. Nora Vlášková se na něj však dívá skrze rovnováhu a celkovou životní spokojenost. Naše tělo přirovnává k hardwaru, bez kterého naše vědomí a psychika nemohou správně fungovat.
„Pokud jsme nemocní, to už vlastně obsahuje to slovo – ztrácíme svou moc,“ vysvětluje terapeutka na příkladu vlastní zkušenosti se zlomenou nohou. „Teprve když člověk nemůže vyjít schody nebo doběhnout do obchodu, zažije pocit bezmoci a získá hlubokou pokoru ke svému tělu. Do té doby máme tendenci tělo spíše jen bezohledně používat.“
S péčí o tělo úzce souvisí také naše psychika. Paní Vlášková zdůrazňuje, že bez sebedisciplíny neexistuje sebeúcta. Když se dokážeme přinutit ke cvičení nebo si odřeknout okamžité potěšení, začneme si sami sebe vážit. Naopak, pokud si okamžitě dopřejeme vše, po čem toužíme, chvilkové uspokojení rychle vystřídá pocit viny a ve výsledku je nám hůře.
Metafora o autech: Proč se necítíme dobře ve „Ferrari“?
V psychologické literatuře se neustále opakují termíny jako sebeláska, sebehodnota a sebepřijetí. Jak ale přejít od racionálního příkazu „měj se rád“ ke skutečnému vnitřnímu pocitu? Nora Vlášková používá trefné přirovnání:
Fyzická schránka: Představte si, že vaše tělo je auto. Staráte se o něj, myjete ho, kupujete správný benzín a měníte pneumatiky, aby vás bezpečně dovezlo z bodu A do bodu B.
Duševní schránka (Sebepřijetí): To je způsob, jakým toto auto řídíte a jak se v něm cítíte.
Mnoho lidí má skvělé, okolím oceňované a zdánlivě dokonalé „auto“ (úspěšnou kariéru, skvělý vzhled), ale uvnitř se v něm cítí mizerně. Neumějí ho totiž řídit. Sebepřijetí totiž v prvé řadě znamená přijímat své emoce a nestydět se za své pocity.
Past z dětství: Když rodiče hodnotí emoce
Kořen toho, proč se v dospělosti neumíme přijmout, leží téměř vždy v dětství. Většina z nás vyrostla v generaci, kde byly emoce dětí neustále hodnoceny a potlačovány. Věty jako „Nevztekej se“, „Nefňukej“, „Nebuď srab“ nebo „Nemáš důvod se bát“ nás naučily, že to, co cítíme, je špatně.
Máme pět základních emocí: radost, strach, vztek, smutek a odpor. Všechny jsou přirozené. Pokud nás ale rodiče za projev vzteku či nesouhlasu označili za „sobce“, v dospělosti se dostáváme do pasti. Když pak chceme šéfovi nebo partnerovi říct „ne“, zaplaví nás ochromující pocit viny a studu. Sami sebe nemáme rádi za to, co cítíme.
Příběh z praxe: „Můj syn rozbil skleničku a plakal,“ sdílí Nora Vlášková rodinnou zkušenost. „Snažila jsem se ho utěšit: ‚Neplač, to se utře, nic se nestalo.‘ A on mi odpověděl: ‚Já vím, ale já se potřebuju doplakat.‘ V tu chvíli mi došlo, jak často jako rodiče v dobré víře tlačíme na děti, aby emoci okamžitě zastavily, čímž jim dáváme najevo, že jejich prožitek je nesprávný.“
Vztahová hrobka: Proč rozumové rady v krizi selhávají?
Nora Vlášková ve své praxi často řeší toxické vztahy, nevěry a milostné trojúhelníky. Okolí zasaženého člověka často nechápe, proč z nefunkčního či destruktivního svazku jednoduše neodejde. „Vždyť vidíš, že ti ubližuje, tak proč s ním seš?“ zní logická otázka.
Jenže rozumová rada je v takové chvíli k ničemu. Dotyčný člověk sice rozumem ví, že by měl odejít, ale drží ho tam emoce. Pokud na něj okolí tlačí, pouze v něm prohlubuje stud z vlastního selhání. Člověk musí do rozhodnutí emočně dozrát, prožít si bolest a zorientovat se v tom, co ho v situaci skutečně drží.
Klíč k duševnímu zdraví: Odvaha mluvit o pocitech
Co je tedy tou nejlepší investicí do vlastního duševního zdraví? Nebát se vyjadřovat své pocity. Neznamená to začít na druhého útočit a vyčítat mu, co dělá špatně. Znamená to mluvit za sebe: „Teď se cítím trochu divně. Leží mi v hlavě, co jsi mi řekl, a potřebovala bych si o tom promluvit.“
Když emoce dusíme pod pokličkou ze strachu, abychom nebyli za „sobce“ nebo abychom partnera nezatěžovali, emoce nezmizí. Způsobí buď vnitřní impluzi (deprese, úzkosti, fyzická nemoc), nebo v nás začne tiše bobtnat hluboká averze vůči partnerovi, kterou pak nedokážeme logicky vysvětlit.
Skutečná blízkost a zdravý vztah vznikají tam, kde můžeme říct, co prožíváme, a ten druhý nás nehodnotí, nehájí se, ale pouze řekne: „Slyším tě.“
Chcete slyšet víc? Nahlédněte hlouběji do lidské duše
Tento článek zachycuje pouze zlomek hlubokých myšlenek a fascinujících příběhů z praxe, které Mgr. Nora Vlášková v podcastu sdílela. V kompletní podcast verzi se dozvíte také:
Jak se projevuje teror seberozvoje a proč odpuštění není aktem vůle, ale procesem.
Jak souvisí sexualita s přirozenou intimitou a proč jsou články v časopisech o „sexuálních normách“ škodlivé.
Fascinující (a tak trochu strašidelný) příběh z ordinace o tom, proč ani smrt partnera neznamená automatický rozchod v naší hlavě.
Jak vnímat jednotlivé fáze života a proč je v padesáti zoufalstvím to, co bylo sexy v sedmnácti.
Nenechte si ujít plný zážitek a kompletní know-how, které může změnit váš pohled na vlastní emoce a vztahy. Staňte se součástí naší komunity a vstupte do kanálu firstclass.cz/residlo, ve kterém najdete plný přístup k celému rozhovoru a desítkám dalších exkluzivních podcastů. Investice do vašeho duševního zdraví a porozumění sobě samému je tou nejdůležitější, jakou kdy uděláte.
- Možnost klást dotazy do poradny
- Přístup k plným verzím podcastu Řešidlo
- Nové epizody uslyšíte jako první
- Kompletní archiv minulých epizod