„Já jsem prostě takový.“
Možná jste tu větu už někdy řekli. Nebo jste ji slyšeli od někoho jiného. Často tím vysvětlujeme své reakce, temperament nebo chování. Jenže co když nás tyto nálepky spíš omezují, než rozvíjejí? V dnešní epizodě podcastu Na Zastávce mluvím o tom, proč nejsme odsouzeni být „jen jedním typem člověka“ – a jak nám v tom může pomoci Jungovská typologie.
Nedávno mi napsal posluchač:
„Jsem hodně dynamický člověk. Beran. Přítelkyně říká, že cholerik. Mám rád akci, pohyb, život. Ale někdy bych asi potřeboval umět zabrzdit a věci víc promyslet. Jenže co s tím, když já jsem prostě takovej?“
Ta poslední věta je klíčová.
„Já jsem prostě takový.“
Říkáme to často.
A většinou to myslíme jako vysvětlení.
Jenže někdy je to spíš omluva nebo rezignace.
Šuplíčky, které si vytváříme
Lidé mají rádi typologie.
Beran, introvert, cholerik, analytik, extrovert.
Typologie samy o sobě nejsou špatné. Naopak – mohou být velmi užitečné. Pomáhají nám rozumět tomu, proč některé věci děláme přirozeněji než jiné.
Problém nastává ve chvíli, kdy z nich uděláme definitivní verdikt o sobě samých.
Když řekneme:
Já jsem cholerik, tak prostě vybuchuju.
Já jsem introvert, tak se nemůžu ozvat.
Já jsem takový rychlý člověk, tak prostě nepřemýšlím.
Tím vlastně říkáme:
„Tady končí moje možnosti.“
Jungův pohled: typologie není klec
Carl Gustav Jung přinesl úplně jiný pohled.
Jeho typologie není o tom, do jaké škatulky patříme.
Je o tom, jaké máme přirozené preference – a jaké další možnosti v sobě můžeme rozvíjet.
Každý z nás má určité funkce nebo způsoby reagování, které používá častěji. Jsou pro nás snadnější.
Ale zároveň máme i další schopnosti, které jen méně trénujeme.
To znamená, že:
rychlý člověk se může učit zastavovat
analytický člověk se může učit jednat spontánně
klidný člověk se může učit být rozhodnější
Neznamená to změnit osobnost.
Znamená to rozšířit repertoár.
Není potřeba přestat být sám sebou
Ten dynamický posluchač z mého příběhu nemusí přestat být dynamický.
Jeho energie, akčnost a chuť do života jsou velká kvalita.
Jediné, co může přidat, je ještě jeden nástroj navíc:
umět někdy zpomalit.
Ne proto, že by byl „špatně“.
Ale proto, že tím získá větší svobodu.
Co se dozvíte, když se dnes zastavíte
proč nás věta „já jsem prostě takový“ může zbytečně omezovat
proč typologie nejsou nálepky, ale mapy možností
jak Jungova typologie rozšiřuje pohled na naši osobnost
proč temperament není osud
jak si postupně rozšiřovat svůj „repertoár reakcí“
- Přístup k plným verzím podcastů
- Možnost klást dotazy do poradny
- Nové epizody každý týden