Píše Anička…“Jsem samoživitelka. Pracuji. Starám se o děti. A k tomu ještě o své rodiče. Když se rozhlédnu po svém dni, nenajdu v něm jediné „zbytečné“ místo. Všechno je důležité. Všechno má své opodstatnění. A cítím, že jedu nadoraz.“
Otázka, kterou v takové chvíli slýchám nejčastěji, zní: „Co mám omezit?“
A moje odpověď možná překvapí: problém často není v tom, co děláme, ale koho jsme ze seznamu úplně vyškrtli.
Syndrom pomocníka, aneb jak to bylo se Samaritánem

Vyberte si z podobných témat
