Prof. Aleš Stuchlík o tom, proč bez zdravého mozku nemá dlouhý život smysl
Když se dnes mluví o dlouhověkosti, slyšíme hlavně o svalech, vitaminech, dechových technikách a biohackingu. Ale něco v tom vyprávění často chybí. To nejdůležitější. Mozek.
„Bez funkčního mozku ten život za moc nestojí,“ říká neurovědec prof. Aleš Stuchlík v rozhovoru, který jde proti módním zkratkám longevity. Protože i dokonale vyživené a vytrénované tělo je k ničemu ve chvíli, kdy mozek začne selhávat.
A nejde jen o to, jak dlouho budeme žít, ale v jaké kvalitě.
Podívejte se na sestřih podcastu
Mozek rozhoduje, kdy život skutečně končí
Smrt člověka se neurčuje zastavením srdce. Určuje se smrtí mozku.
„V momentě, kdy dojde k mozkové smrti, je člověk prohlášen za zesnulého, i když tělo může být ještě udržováno při ‘životě’,“ vysvětluje Stuchlík.
Mozek je řídící centrum všeho:
paměti
rozhodování
emocí
vztahů
identity
„Mozek jsme my,“ říká bez váhání. A dodává, že právě neurodegenerativní onemocnění – typicky Alzheimerova choroba – dnes představují jednu z největších hrozeb stáří.
Alzheimer: epidemie dlouhověkosti
Stárnutí populace je megatrend. A s ním přichází prudký nárůst demencí.
Alzheimerovu nemoc dnes neumíme vyléčit. Umíme ji maximálně oddálit.
„Drtivá většina případů Alzheimerovy nemoci není genetická,“ upozorňuje Stuchlík.
A to je zásadní zpráva.
Pouze malá část případů je tzv. familiární (dědičná). Většina je sporadická – a jejím nejsilnějším rizikovým faktorem je věk. Právě tady ale vstupuje do hry životní styl.
Kognitivní rezerva: polštář, který vás může zachránit
Jedním z klíčových pojmů rozhovoru je kognitivní rezerva.
Stuchlík ji přirovnává k jízdě autem na mokré silnici:
„Když máš rezervu, vybereš zatáčku. Nejdeš na hraně.“
Existují lidé, kteří mají v mozku patologické změny typické pro Alzheimerovu chorobu – amyloidové plaky, patologický protein tau – a přesto nemají demenci. Mozek si dokáže poradit.
Čím?
mentální aktivitou
učením se novým věcem
pohybem
sociálními vazbami
To všechno kognitivní rezervu buduje.
Proč někteří sedmdesátníci působí mladší než čtyřicátníci
Stuchlík potvrzuje pozorování, které známe všichni:
Někteří lidé v pokročilém věku působí mentálně svěží, zvídaví a živí. Jiní rezignují dávno před důchodem. „Stáří často nezačíná v těle, ale v hlavě,“ říká.
Rozhodující je postoj:
jestli žijeme v přítomnosti
jestli se dál učíme
jestli svět bereme jako dobrodružství, ne jako hrozbu
Zajímavý je i efekt vícejazyčnosti – studie ukazují, že bilingvní lidé mají statisticky pozdější nástup demence.
Neurony nestárnou. Stárne jejich prostředí
Jedna z nejpřekvapivějších myšlenek rozhovoru:
Samotné neurony jsou extrémně dlouhověké.
„Problém není ve stárnutí neuronů, ale ve stárnutí jejich prostředí,“ vysvětluje Stuchlík.
Stárnou:
cévy
synapse
podpůrné buňky (glie)
metabolické procesy
Proto má tak zásadní vliv:
pohyb
spánek
strava
práce se stresem
Ne proto, že by „živily neurony“, ale protože udržují prostředí, ve kterém neurony fungují.
Chronický stres: tichý ničitel mozku
Krátkodobý stres může být užitečný. Chronický stres je devastující.
Dlouhodobě zvýšený kortizol:
poškozuje hipokampus (paměť)
narušuje prefrontální kůru (rozhodování)
podporuje neurozánět
„Mozek se pod chronickým stresem doslova mění,“ říká Stuchlík.
A dodává, že deprese dnes není chápána jen jako „chemická nerovnováha“, ale jako stav spojený s dlouhodobým zánětem a narušenou plasticitou mozku.
Pohyb jako lék na mozek
Pohyb není jen pro svaly. Je to jedna z nejsilnějších intervencí pro mozek.
„Svaly při pohybu vylučují látky, které podporují neuroplasticitu,“ vysvětluje Stuchlík.
Pravidelný pohyb:
zlepšuje prokrvení mozku
podporuje tvorbu nových spojů
zpomaluje kognitivní úpadek
Nejde o extrémy. Jde o pravidelnost.
Podceňovaný faktor dlouhověkosti? Zuby
Možná největší překvapení rozhovoru: ústní hygiena.
Chronické mikrozáněty v dutině ústní:
zvyšují systémový zánět
ovlivňují cévy
mají nepřímý vliv i na mozek
„Ústní mikrobiota a záněty jsou dnes intenzivně studované téma,“ potvrzuje Stuchlík.
Čistit si zuby není banalita. Je to prevence.
„Buďte v pohodě.“ Nejjednodušší a nejtěžší rada
Na závěr rozhovoru dává prof. Stuchlík doporučení, které zní až banálně:
„Buďte v pohodě.“
Protože i z dokonalého seberozvoje se může stát stres.
A stres – jak už víme – mozku neprospívá.
Dlouhověkost není o dokonalosti. Je o rovnováze.
POKRAČOVÁNÍ PRO PŘEDPLATITELE KANÁLU LONGEVITY
Za paywallem najdete:
celý, nezkrácený podcast s prof. Alešem Stuchlíkem
hlubší vysvětlení kognitivní rezervy
detailní debatu o Alzheimerově nemoci, stresu a mozkové plasticitě
konkrétní odpovědi na otázku, co má skutečně smysl dělat pro zdraví mozku
