Kde se bere vyčerpání silných žen?
Typická silná žena nežádá pozornost, ocenění ani pomoc. Často se je dokonce zdráhá přijmout. Od dětství byla vedena k tomu, že její hodnota spočívá v tom, co dokáže. Pokud něco zvládla, bylo to samozřejmé. Pokud selhala, byla to chyba.
Jiní to nevidí jako problém. Výkonová dívka bývá hodnocena jako šikovná, nadějná, zodpovědná. Pokud se jí později narodí děti, začne podnikat, stará se o domácnost nebo pečuje o své blízké, okolí ji vnímá jako obdivuhodnou. Jenže z dlouhodobého hlediska se tento model obrací proti ní. Není zvyklá odpočívat ani žádat podporu. Často ji nenapadne, že by mohla.
Romana Ljubasová popisuje, že právě tato strategie jí přinesla úspěchy, ale následně i hluboké vyčerpání a kolaps:
„Já jsem chtěla všechny díry zalepit za ostatní a čekala jsem, že někdo řekne, že jsem skvělá.“
Podobná motivace má společný jmenovatel: hledání vlastní hodnoty prostřednictvím výkonu. Když dlouhodobě převažuje péče o druhé nad péčí o sebe, vzniká skryté riziko zdravotního kolapsu, ať formou vyhoření, nebo psychosomatických potíží.
Když psychika mlčí, tělo se stává mluvčím
Tělo reaguje na dlouhodobé přetížení stejně jako mechanismus bezpečnostní brzdy. Pokud člověk odmítá zastavit, tělo to nakonec udělá za něj. U Romany Ljubasové se objevily opakované bolesti žaludku, které lékařské testy nedokázaly vysvětlit. Až kolaps ukázal skutečnou příčinu.
Tělo neprotestovalo kvůli potravě, ale kvůli prostředí. Neprotestovalo kvůli nemoci, ale kvůli životnímu stylu. Přesněji řečeno – stylu přežívání.
V podobných situacích nejde o selhání. Jde o formu komunikace. Tělo upozorňuje tam, kde člověk podvědomě odmítá pravdu.
Odejít není slabost. Je to zodpovědnost.
Když Romana Ljubasová opustila partnerství, podnikatelskou zátěž i finanční jistoty, setkala se s klasickou reakcí okolí: očekávání, změna, veškeré povinnosti najednou „zůstaly na ní“. Jenže právě to jí přineslo jiný typ jistoty – jistotu, že se o sebe dokáže postarat sama, pokud nebude zneužívat svou sílu v neprospěch vlastního zdraví.
Ve své eseji v knize Vyzrajeme popisuje klíčové poznání: člověk se musí naučit nejen pomáhat, ale také přestat sloužit tam, kde se jeho pomoc stává samozřejmostí. Silná žena není ta, která všechno vydrží. Silná žena je ta, která ví, co už vydržet nechce.
Pro koho je tento příběh užitečný?
Pro ženy, které:
mají pocit, že musí vše zvládnout samy,
nesou odpovědnost za děti, rodinu, domácnost i práci,
neumí odmítat,
cítí se vyčerpaně, ale nevidí „důvod“,
hledají uznání výkonem,
mají opakované zdravotní potíže bez zjevné příčiny.
Pokud se člověk dlouhodobě nachází v některém z těchto vzorců – má pocit, že musí vše zvládnout sám, nese odpovědnost za děti, domácnost, rodinu i práci, neumí odmítat a přirozeně se tak stává první volbou pro řešení všech problémů – začne postupně ztrácet energii i vnitřní rovnováhu. Vyčerpání se nehlásí jen únavou. Naopak, často přichází nenápadně: člověk se cítí unavený, ale nedokáže odpočívat, nevidí jasný důvod, proč by měl zpomalit, a paradoxně se snaží dělat ještě více. Odměnou mu má být uznání, které však okolí bere jako samozřejmost.
V této fázi se tělo stává mluvčím toho, co psychika potlačuje – objevují se nevysvětlitelné bolesti, trávící potíže, tlak, bolesti hlavy, poruchy spánku. Ne proto, že by tělo selhalo, ale proto, že se brání stylu života, který není dlouhodobě udržitelný.
Vidíte se v některém z těchto bodů?
Cítíte, že takto už to dál nepůjde, že něco musí přijít, ale nevíte, kde začít?
Uvědomujete si, že váš současný způsob života stojí nad vaše síly, a přesto neumíte udělat první krok?
Právě proto vznikla kniha Vyzrajeme. Přináší odborné eseje, osobní zkušenosti, autentické příběhy a rozhovory s lidmi, kteří si prošli vyčerpáním, tlakem i životní změnou – a našli cestu k trvalé odolnosti, nikoli jen k výkonu. Poskytuje srozumitelné vhledy i praktické nástroje, které pomáhají pochopit, proč se do takových rolí dostáváme, a co s tím lze udělat, než začne rozhodovat tělo.

