Proč se sami sobě nejčastěji stavíme do cesty? Dr. Tuka vysvětluje, jak uzdravit svůj vnitřní hlas
Existuje v nás všude. Ať chceme, nebo nechceme. Může nás motivovat – nebo nám celý život podrážet nohy. Vnitřní hlas.
Psychologický fenomén, o kterém sice mluvíme málo, ale který rozhoduje téměř o všem:
o našem sebevědomí, vztazích, kariéře, odvaze i o schopnosti žít s lehkostí.
V podcastu Mocná komunikace otevřel Lukáš Eder s koučem Vladimírem Tukou jedno z nejcitlivějších témat osobního rozvoje: Jak vlastně mluvíme sami k sobě – a jak tato tichá komunikace řídí náš svět.
Podívejte se na celý rozhovor s Vladimírem Tukou
Vnitřní hlas: není to myšlenka. Je to vztah.
„To, co posuzuje, je vnitřní hlas… nejčastěji ten nejpřísnější kritik,“ říká Tuka.
A dodává zásadní poznání:
Vnitřní hlas není jeden krátký komentář v hlavě. Je to proces, dialog, vztah, který vedeme sami se sebou.
A podobně jako ve vztazích vnějších – může být zdravý, nebo toxický.
Mnozí lidé si přitom ani neuvědomují, že drsná slova, která si v duchu říkají, nejsou jejich originální tvorbou.
Podle Tuky totiž často jen opakujeme tóny autorit, které nad námi měly moc v dětství – rodiče, učitele, nadřízené.
„Vnitřní hlas přebírá argumenty, dikci i tón těch, kteří měli v minulosti nad námi autoritu, “
Proto se někdy zastavíme nad úplně jinak nevinnou situací – a přesto nás v hlavě sjede hlas, který říká:
„Kdo si myslíš, že jsi?“
„Tohle není dost dobrý.“
„Nikdo se na to nebude chtít dívat.“
Mluvíme to my? Nebo jen opakujeme otisk minulosti?
Dva extrémy, které nás ničí: sebepodceňování a falešné sebevědomí
Dnešní svět se zdá rozkročený mezi dvěma nebezpečnými póly.
Příliš přísný vnitřní kritik, který nás znehybňuje.
Přehnané sebevědomí, kdy si myslíme, že jsme „nejlepší na světě“ – ale realita nás neustále zraňuje.
„Ani jedno ani druhé není zdravé… život není buď–anebo,“
Nadměrná kritičnost vede k úzkosti, vyhýbání a pocitu, že nejsme nikdy dost.
Naopak přehnaná sebedůvěra vytváří lidi, kteří nejsou schopní reflexe – a když něco nefunguje, „vina je vždycky v ostatních“.
Zdravý vnitřní hlas stojí mezi těmito extrémy. Vidí pravdu.
Umí říct: „Tohle se povedlo.“
Umí říct: „Tady je prostor se posunout.“
Bez přehánění. Bez dramat. Bez ponižování.
Proč je tak těžké si uvědomit, že máme problém?
Pokud jsme celý život žili s hlasem, který nás peskuje, považujeme ho za normální.
Tuka to popisuje přesně:
„Do té míry budu nepřítomen, že si ani neuvědomím, že jsem pod tlakem kritika,“ říká.
Jinými slovy:
Problém není v tom, že máme toxický vnitřní hlas.
Problém je, že nevíme, že ho máme.
A dokud si ho neuvědomíme, budeme věřit, že
– lidé kolem nás jsou protivní
– svět je proti nám
– nedaří se nám kvůli okolnostem
Jenže realita může být jinde.
Klíčový krok: Zpřítomnit se.
Jak začít?
Tuka nabízí jednoduchý, ale zásadní krok:
Zpřítomnit se.
Mindfulness, vědomé dýchání, vnímání tří věcí v prostoru…
Cokoli, co umožní vrátit kognitivní kapacitu, aby mozek nevětral staré vzorce.
„Když se dokážu zpřítomnit, mohu změnit naučené reakce,“
Protože dokud jednáme ve stresu, silné emoci nebo strachu:
→ nejsme schopni přemýšlet
→ jen přežíváme
→ jen reagujeme podle minulosti
Vnitřní hlas ovlivňuje i naše vztahy
To, jak mluvíme k sobě, se zrcadlí v tom, jak mluvíme k druhým.
„To, co sedí uvnitř nás, se projevuje navenek,“ říká Lukáš Eder a Vladimír Tuka doplňuje:
Pokud nemáme zdravý vztah sami k sobě,
→ neumíme milovat druhé
→ neumíme nastavovat hranice
→ neumíme čelit konfliktu
→ a vztahy trpí
Mnoho lidí si stěžuje, že potkává „nesprávné partnery“ nebo že se jim v práci nedaří.
Tuka nabízí nepříjemnou, ale osvobozující pravdu:
„Pokud v životě narážím, je dobré se zastavit a podívat se, zda to, co považuju za pravdu, není jen filtr minulosti.“
Čtyřkroková technika 4R: Nejpraktější nástroj z celého rozhovoru
Tuka sdílí jednoduché, ale mimořádně účinné cvičení:
1) Recognize – Všimni si
Co se právě teď děje v těle i v hlavě?
2) Reaction – Rozpoznej reakci
Co mi běží hlavou? Co dělá můj hlas?
3) Regulation – Reguluj
Prodýchej. Zpomal. Pojmenuj emoci.
4) Reframe – Přerámuj
Co se ve skutečnosti děje? Jaký jiný pohled může být objektivnější?
„Tohle cvičení vrací mozek do přítomnosti a umožní vidět realitu takovou, jaká je.“
Vnitřní hlas lze změnit. Díky neuroplasticitě.
Nejde o ezoteriku.
Je to neurobiologie.
Kritické hlasy nejsou věčné. Jsou naučené – a to znamená, že je lze přeučit.
„Mozek má trvalé zápisy, ale ty lze změnit. Není nic navždy dáno.“ říká Tuka.
To je dobrá zpráva pro všechny, kdo se celý život trápí pocitem:
- „Měl bych být jiný.“
- „Tohle nedokážu.“
- „Takový jsem prostě já.“
Ne – takový jste byli naučení být.
A to lze změnit.
Závěrečná otázka, která může změnit celý váš svět
Na konci rozhovoru přichází nejhlubší moment.
Dr. Tuka doporučuje jedinou větu, kterou si můžeme říct před zrcadlem a která může spustit transformaci:
„Kdo jsem – a proč?“
Nejde o jednoduché cvičení.
Možná bude bolet.
Možná odhalí vrstvy, které jsme celý život zakrývali.
Ale podle Dr. Tuky, když se dotkneme svého skutečného já, většinou přijdou slzy.
Slzy pravdy.
Slzy úlevy.
Slzy návratu k sobě.
A právě tam – na tom nejhlubším místě – začíná uzdravování našeho vnitřního hlasu.