V tréninku hraje jako Messi. V zápase jako by nikdy neměl míč u nohy.
Tuhle větu slýchám často. A nejen od trenérů, ale i od rodičů. „On na to má, ale v zápase to nepodá.“ A já se pokaždé ptám: Proč? Co se v tom dítěti děje? Kde vzniká ten blok?
Za roky práce s vrcholovými sportovci i s dětmi na malých hřištích jsem pochopil jednu zásadní věc: Výkon není jen o schopnostech. Je především o hlavě. A v hlavě dětí často sedí strach. Ne z prohry, ale z následků prohry. Nechtějí zklamat. Cítí tlak. Někdy z trenéra. Častěji z rodičů. A úplně nejčastěji sami ze sebe.
Krátký sestřih podcastu
„Já vozím jen vítěze,“ řekl táta. A odjel.
Jednou za mnou přišel hráč, dnes mu je sedmadvacet a hraje extraligu. Vzpomínal na dětství. Po jednom prohraném zápase nasedl do auta – ale táta jen stáhnul okénko a řekl: „Já vozím jen vítěze.“ A odjel. Syn zůstal stát na parkovišti.
Dnes už o tom mluví s nadhledem. Táto, díky, možná mě to zocelilo. Ale jako člověk i trenér říkám: Tohle není cesta.
Ano, tlak může dítě posunout. Ale jen pokud je vyvážený. Pokud v něm není ponížení, výsměch nebo hrozba ztráty lásky. Rodičovská láska přece nemá být podmíněná výsledkem.
Proč si poslechnout celý podcast?
V tomhle rozhovoru nejde o rady pro fotbalové trenéry. Jde o každého, kdo vychovává dítě – rodiče, učitele, vedoucí. Mluvím o:
rozdílu mezi tréninkovým a soutěžním prostředím,
tom, jak v dětech vzniká strach z hodnocení,
proč dítě v krizi nezvládne techniku, kterou jinak bravurně ovládá,
jak s nimi mluvit, aby rostly, ne aby se uzavíraly,
kdy a jak je učit základy „self-coachingu“,
a proč bychom všichni měli začít nejdřív u sebe.
Celý podcast pro předplatitele
