Na předchozích stranách jsme si představili knihu Houževnatost od Angely Duckworthové. Cítíte spokojenost se skórem své houževnatosti? Nebo už přemýšlíte, jak se stát ve svém životě houževnatějšími? Případně jak vést k houževnatosti své děti, ale klidně i lidi ve svém týmu? A kterou ze dvou základních ingrediencí houževnatosti chcete posílit? Vytrvalost, nebo vášeň?
Pojďme se nyní podívat, jak na to.
Co je víc?
Angela ve své teorii uvádí, že v případě budování houževnatosti se úsilí počítá dvakrát. Jednoduše řečeno, nejprve musíme svůj talent vynásobit dvojnásobným úsilím, abychom dosáhli nějakých výsledků. Někteří lidé jsou však názoru, že nemají žádný talent, a tak nemají čím násobit. Už na základní škole jsme se naučili, že při násobení nulou bude výsledek vždy nula. Slova typu: „nemám talent“, jsou však jen chabou výmluvou. Ať už pro naši lenost, nebo neochotu vystupovat ze své zóny pohodlí. Věřím však, že toto není případ čtenářů Improovia a že si už také uvědomujete známý fakt, tedy že na světě není člověka bez talentu. Každý v sobě skrývá nějaký talent. Tím pádem máme každý příležitost násobit jej libovolným množstvím úsilí. Otázka zní, jaký je náš talent a podle čeho jej objevit?
Angela ve své knize také píše, jakým způsobem podněcovat houževnatost při výchově dětí. Když se však s tímto tématem setkává na svých přednáškách s rodiči, má občas pocit, že dostatečně nepochopili její teorii. Ve své knize k tomu píše: „Občas mám při rozhovorech s horlivými rodiči pocit, že koncept houževnatosti vůbec nechápou. Říkám jim, že polovina houževnatosti je ve vytrvalosti; kývou hlavou na srozuměnou; a také jim říkám, že nikdo nebude usilovně pracovat na něčem, co ho opravdově nezajímá. Tady souhlasné pokyvování často přestane a uhýbají pohledem.“
Také Napoleon Hill při svém výzkumu způsobu myšlení a chování nejvlivnějších lidí své doby dospěl k podobným zjištěním jako Angela Duckworthová. Hill ve své knize označuje vytrvalost jako dovednost, kterou se lze naučit a kterou lze neustále rozvíjet. Současně ale mluví také o touze. Už Hill si uvědomoval, že hnacím motorem pro vytrvalost je touha. Mohli bychom tak říct, že není opravdové vytrvalosti bez opravdové vášně. Jenže jak takovou vášeň probudit, respektive je možné v sobě vášeň vypěstovat?
Když se řeknou slova jako vášeň a touha, tak někteří lidé si tyto blahodárné pocity představují jako něco, co jim spadne z nebe rovnou do klína. Někdy si myslíme, že najednou začneme něco dělat a daná činnost v nás odjistí tak silnou nálož vášně, že už nebudeme chtít nikdy přestat. Něco podobného se samozřejmě může někdy přihodit, ale ve většině případů je tomu tak, že nejprve se musíme začít činnosti věnovat a svou vášeň k ní v sobě rozvíjet a kultivovat. Chápu, může se to zdát jako otrava, že touha není něco, co v sobě zvládneme probudit lusknutím prstu. V současné době bychom chtěli mít na vše nějaký konkrétní postup a návod. Jenže úspěšný a šťastný život není instantní polévka. Nestačí jen roztrhnout pytlík a směs zalít horkou vodou. Recept na šťastný život si tvoří každý sám a opravdová vášeň, jako jedna z ingrediencí tohoto receptu, dřímá někde uvnitř každého z nás a čeká na své objevení. Někomu se tuto kouzelnou esenci podaří objevit už v útlém věku, ale některým lidem se to nepodaří nikdy. A přitom cesta k objevení vlastní touhy nemusí být zase až tak složitá, stačí se jen nebát zkoušet nové věci. Asi je nám jasné, že ten, kdo jen sedí v pohodlí svého křesla a běduje, že mu bůh do vínku nenadělil žádný talent, a tak nemá smysl cokoliv nového zkoušet, sám sebe odsuzuje k tomu, že svou skutečnou touhu nikdy neprobudí.
Pan neúnavný
Zakladatel Amazonu, Jeff Bezos, jednoho parného červnového dne promluvil k absolventům Princetonské univerzity a vyprávěl jim, jak opustil skvěle placenou a prestižní pozici na Manhattanu, aby založil Amazon. „Po dlouhém zvažování jsem se vydal méně jistou cestou, ale chtěl jsem jít za svou touhou. V životě také možná zjistíte, že ať v něm chcete dělat cokoliv, nevydržíte u toho, pokud v sobě nebudete mít dost vášně.“ I jeden z nejbohatších mužů současnosti mluví o vášni a vytrvalosti v souvislostech a předkládá je jako dvě ze základních ingrediencí svého úspěchu. Možná si už také říkáte, že je to všechno sice hezké, ale jak se Jeffovi podařilo svou vášeň probudit? Odpověď můžeme hledat v prostředí, ve kterém Bezos vyrůstal a které v něm podporovalo zvídavost.
Když se Jeff Bezos narodil, jeho matka Jackie ještě neoslavila ani 17. narozeniny. Později přiznala, že jako mladá a nezkušená matka neměla moc představ o tom, co by měla pro malého Jeffa dělat. Byla však fascinována nejen Jeffem samotným, ale také jeho mladší sestrou a bratrem. „Zajímalo mě, jací jsou, co z nich bude. Sledovala jsem, jaké mají zájmy – každý z nich byl úplně jiný – a snažila se je rozvíjet. Cítila jsem jako povinnost přivést je k tomu, co je baví a těší,“ vyprávěla při setkání s Angelou Duckworthovou. Ve svém vyprávění vzpomínala například na to, jak za ní malý Jeff, ve věku okolo tří let, přišel a dožadoval se, že už nechce spát v dětské postýlce, ale na velké posteli jako velké děti. Jackie malému Jeffovi jen řekla, že až přijde správná chvíle, tak se jeho dětská postýlka rozebere a bude spát ve velké posteli. Druhého dne, když přišla matka do dětského pokojíčku malého Jeffa, našla ho tam se šroubovákem v ruce, jak rozebírá svou dětskou postýlku. Kdejaký rodič by možná jednal unáhleně a aktivnímu dítku vyčinil, že vzalo rozhodnutí do svých rukou. Jeffova matka se však vedle něj posadila a pomohla mu.
Vyprávěla také, že už od malička byl Jeff velmi vynalézavé dítě. „Často jsme chodívali do obchodu s elektronikou, někdy i čtyřikrát za den, protože jsme potřebovali novou součástku,“ vzpomíná Jeffova matka. Jak bylo pro ni samotnou důležité rozvíjet ve svých dětech zvědavost, potvrzuje i historkou, když vzpomínala, jak jednoho krásného letního odpoledne seděla s kamarádkou před domem. Malý Jeff za maminkou přišel a začal jí vysvětlovat svůj nový vynález. Maminka jen v klidu a se zaujetím přikyvovala. Občas se Jeffa na něco vyptala. Když Jeff s úsměvem odešel zpět do garáže, přísedící kamarádka se jeho maminky zeptala: „Tys rozuměla, co ti říkal?“ Na to dostala odpověď: „Není důležité, zda jsem mu rozuměla. Důležité je, zda jsem mu naslouchala.“ I zde můžeme vidět, jak málo mnohdy stačí, abychom ve druhých lidech vzbuzovali zvídavost a zájem. Vzbuzení zájmu o nějakou činnost, dovednost nebo odvětví můžeme vnímat jako první krok k objevení své vlastní vášně a tu zase vnímat jako základ vytrvalosti. Mimochodem, zkuste si do svého internetového prohlížeče zadat adresu: www.relentless.com (relentless v překladu znamená neúnavný). Na jakou stránku budete odkázáni?
Naslouchej
Nezáleží na tom, do jaké pečovatelské role v životě vstupujete. Zda je to role rodiče, trenéra, kolegy nebo lídra týmu. Dobrý pečovatel, který chce opečovávaného dovést co možná k nejlepším výsledkům, by měl chtít druhým lidem pomoci objevit jejich touhu a v té je dále podporovat. Budeme-li umět druhým lidem naslouchat, budeme i vědět, jaké touhy se v jejich nitru ukrývají. A stejně tak pokud budeme schopni naslouchat sami sobě, zvládneme i vzbudit zájem a objevit vášeň, která se skrývá uvnitř každého z nás. Téma sebepoznání bylo hlavním tématem druhého vydání Improovia v roce 2021. Nyní si znovu můžeme uvědomit, jak zásadně je tato disciplína důležitá, chceme-li aktivně pracovat na svém osobním růstu.
Snažit se uměle probudit vášeň pro nějakou činnost bývá často ztrátou času. Klíčem k budování houževnatosti je poznat sebe sama. Uvědomovat si své silné stránky a pozorovat emoce, které prožíváme při jednotlivých činnostech. Důležité je ale uvědomění, že dokud se nezačneme věnovat sami sobě a poznávat především sebe, tak to nikdo za nás neudělá. Takže je to opět jen na každém z nás.
Jakmile se nám podaří objevit to, co nás přirozeně baví a na co se vždy těšíme, tak už je potom docela snadné uvěřit, že se můžeme v dané činnosti stávat mistry. Ta logika je zcela jednoduchá. Jakmile děláme něco, co nás baví, prožíváme příjemné emoce a ty nás naplňují růstovou energií. A protože jsme se při dané činnosti cítili dobře, tak tu činnost chceme opakovat, a jelikož ji opakujeme, tak se v ní i přirozeně zlepšujeme. Najednou nastoupíme na spirálu zesilujícího se sebevědomí. Taková spirála nás může dovést až na vrchol. Třeba mezi nejbohatší osobnosti planety, pokud je samozřejmě něco podobného naším cílem. Věřte, že až se vám podaří takovou spirálu roztočit na plné obrátky, tak už ji jen tak nějaké překážka nezastaví. Možná ji občas něco zpomalí, ale nezastaví. A víte proč? Protože vaše spirála je poháněna tou nejsilnější silou a energií, kterou máme každý uvnitř svého nitra – láskou. Láskou k tomu, co děláme, a kým se díky tomu stáváme.